Zaměstnanec není otrok 4.2/5 (5)

Celá ČR Nezařazené

„Když mám mít volno, tak mám přesčas, když je mi zle, tak abych si vzala dovolenou…“

„Pracoval jsem u jedné bezpečnostní služby. Tři sta hodin měsíčně. A plat? No, o tom bych raději pomlčel. 57 korun na hodinu. Nechal jsem tam zdraví. Když jsem chtěl volno, abych také viděl rodinu, tak mi bylo řečeno, že klidně. Ale abych se nedivil, že na mém místě bude někdo jiný.“

„Mám dvanáctihodinovou pracovní dobu. To mám zaplacené. Ale další tři hodiny, co musím být každý den v práci už jsou zdarma. Komu se to nelíbí, může jít. A je jedno, jestli dělám v Penny, Lídlu, nebo jinde.“

Tyto drobné příběhy zná velká část lidí, kteří jsou zaměstnaní u nějaké firmy. Řada společností, obchodní řetězce a podobné firmy si se zákoníkem práce příliš hlavu nelámou a jdou tak daleko, jak si to jejich zaměstnanci nechávají líbit. Řada takových zaměstnavatelů se nebojí i přímého zastrašování svých zaměstnanců.

Jak se s těmito problémy potýkají zaměstnavatelé jsme se dotázali několika firem v republice. Jediná společnost, která reagovala na náš dotaz byl obchodní řetězec Penny a to slovy market specialist Moniky Lebedové:

„Vzhledem k interní povaze informací Vám nemůžeme poskytnout detailnější sdělení a necitujte za Penny Market nikoho konkrétního.“

K této odpovědi není třeba nic dodávat. Je tedy nějaká obrana?

„Takto popsané praktiky představují závažné porušování pracovněprávních předpisů; takové jednání samozřejmě není u zaměstnavatelů bez dalšího tolerováno. Kontrolní působnost a oprávnění ukládat sankce v této oblasti má Státní úřad inspekce práce a oblastní inspektoráty práce, které provádějí kontrolní činnost v oblasti pracovních vztahů a podmínek jednak na základě stanoveného ročního programu kontrolních akcí, ale i na základě podnětů ze strany občanů (především dotčených zaměstnanců) a institucí,“ reaguje na tuto situaci Jiří Macíček náměstek generálního inspektora Státního úřadu inspekce práce.

Jak Jiří Macíček nadále uvádí, tak co se týká práce přesčas, zákoník práce jednoznačně stanoví, že tato by měla být vykonávána pouze výjimečně a jen z vážných provozních důvodů. Nařízená práce přesčas nesmí u zaměstnance činit více než 8 hodin v jednotlivých týdnech a 150 hodin v kalendářním roce. Nad tento rozsah může zaměstnavatel požadovat práci přesčas pouze na základě dohody se zaměstnancem. Celkový rozsah práce přesčas přitom nesmí činit v průměru více než 416 hodin za rok, a to ani pokud by zaměstnanec s větším rozsahem souhlasil. Do počtu hodin nejvýše přípustné práce přesčas ve vyrovnávacím období se však nezahrnuje práce přesčas, za kterou bylo zaměstnanci poskytnuto náhradní volno.

Z výše uvedených důvodů má zaměstnavatel výslovně zákonem (§96 zákoníku práce) stanovenou povinnost začátek a konec směny i práci přesčas u každého zaměstnance evidovat. Kontrola vedení evidence pracovní doby je nedílnou součástí téměř všech kontrol, zaměřených na oblast pracovních vztahů a podmínek, neboť od této evidence se odvíjí nejen posouzení, zda zaměstnavatel dodržuje zákonné předpisy o pracovní době, ale na evidenci pracovní doby je přímo navázáno také odměňování zaměstnanců (odpracované hodiny, příplatky za práci přesčas, ve svátek, v sobotu a v neděli, v noci, atd.). Všechny tyto aspekty jsou předmětem kontrol.

Je tedy dobré si udělat kopii docházky do zaměstnání a v případě zjevného porušení svých práv se nebát domáhat nápravy.

(msn)

 

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *