Průvodce tajemnem po Čechách – úvod 4.43/5 (7)

Nezařazené Věda

V tomto našem seriálu se půjdeme podívat na místa, která nenaleznete v žádném turistickém průvodci. Nebudou to povětšinou totiž žádné statistiky známé pamětihodnosti, ale místa na kterých vám poběží mráz po zádech nebo vám naopak přijdou výjimečně příjemná.

Než ale vyrazíme do do míst dávných kde lidé uctívali bohy, či kde se udála podivná zjevení, odlehlých křovisek i mysteriozních hřbitovů, je potřeba abychom si o takových věcech něco řekli. Co způsobuje, že některá místa jsou hrůzyplná a jiná naopak? Jak se na takových místech chovat? Máme být aktivní, nebo raději jen s pokorou vnímat okolí? A jak bojovat proti negativní energii místa? To všechno jsou otázky, o kterých musíme mluvit, než vstoupíme do míst o kterých si zde budeme povídat.

Již naši dávní předkové věděli, že některá místa jsou výjimečná. Okolí pramenů, vrcholy kopců a osamělých návrší, temné tůně, palouky uprostřed lesů. Však kněží starých bohů a čarodějky a posléze i křesťané podobná místa vyhledávali a stále vyhledávají, pořádali na nich obřady, obětovali tam bohům, stavěli tam kaple a chrámy. Proč hledat jinou cestu, když po téhle jsou lidé zvyklí chodit, proč hledat lepší místa, když tahle jsou osvědčená a ta nejlepší už stejně zabraná? Výjimečných míst zkrátka není tak mnoho a tak se o ně svorně podělila všechna náboženství, která se krajem přehnala a využít je můžeme i my.
Místa kde se obětovalo třeba Slunci, nebo jiné představě o bohu a později místa křesťanských kostelů by v podstatě měla být pozitivní. Lidé tu oslavovali život, stvoření a boží lásku. A je naprosto jedno, jak si onu božskou entitu představovali a jakým jazykem jí vzývali. Ovšem není tomu tak. Je zde jeden velmi významný faktor a to jsou sami lidé. Jaké myšlenky, emoce a skutky na ta místa nosili.
Pokud si přiznáme pohané leckdy bohům obětovali nejen chléb, mléko a med, ale i zajatce, a když si uvědomíme, že ani pozdější kostely, které na těchto ,místech vyrostly nebyly vždycky oázami laskavého dobra, pak nám je jasné, že řada těchto míst nese tuto skvrnu v podobě silně negativní energie. Nehledě na to, že k posvátným místům a kostelům lidé často utíkali ve chvílích ohrožení a pokud je bohové neochránili (a tak to bylo většinou), došlo k masakru. Někdy historie událost zaznamenala, častěji však ne a pak můžeme s překvapením zjistit, že místo, kde bychom hledali vlídnou tvář boží, spíše místo výsměchu ďábla jelikož ona svatá půda je nasáklá krví a spoustou hrůzyplných myšlenek. Někdy se dané místo dokáže „očistit“ samo. Jsou to hlavně vodní prameny, kdy voda odplaví to zlé, co tam člověk zanesl, nebo místo často navštěvované lidmi s pozitivním nábojem. Ovšem někdy je poničené navždy.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *