Průvodce tajemnem po Čechách – Mše nemrtvých 4.69/5 (16)

Nezařazené Věda

Dnes se v našem seriálu o tajemných místech podíváme do severních Čech. Severočeské město Krupka se nenachází tam, kde původně bylo vystavěno. Říká se že kdysi stávalo v místech, kde je dnes tajemná zřícenina kostela sv, Prokopa

Tam kde se silnice z Teplic rozděluji do Krupky a do Bohosudova stojí dnes opuštěný kostelík, kde se říká „Na Prokopce“. Zdi se pomalu rozpadají, čiší z nich chlad. Ani původní hřbitov již není k nalezení.

Hrůzyplná pověst , která by mohla být inspirací k Erbenové básni Svatební košile, se váže k tomuhle místu.

Před mnoha lety, kdy byl kostel ještě funkční a kdy se v něm konávaly občas i mše, umínila si jedna stará žena, že půjde ráno o vánočních svátcích na ranní bohoslužbu.

Z večera se tedy nachystala, aby mohla brzy ráno jít. V noci se jí však zastavily hodiny a když se probudila, nevěděla kolik je hodin. Zdálo se jí, že již brzy bude ráno. Oblékla se tedy a vyrazila do mrazivé noci.

Sotva však podle pověsti vstoupila po schůdkách na hřbitov okolo kostela, podivně jí zamrazilo. Nedbala však varovného pocitu a vstoupila do kostela. Několik svíček plálo na oltáři a jejich jas jen spoře osvětloval chrámové prostory. Stařenka se rozhlédla a znovu jí zamrazilo. V přítmí spatřila řadu cizích lidí v různém až nepatřičném oblečení, ovšem i ty, které znala. Jenže ti již měli pokojně spát na onom hřbitově. Ženě došlo, že se tu děje něco neobyčejného a děsivého. Potlačila však strach, poklekla k oltáři a začala se modlit. Modlila se, ale srdce jí bilo sevřeno zvláštní úzkostí. Cosi jí stále našeptávalo, aby odtud odešla. Zvedla se tedy a šla. Sotva udělal několik kroků, přistoupil k ní muž, kterého kdysi znala. Měl jakoby mlhou zastřený obličej, oči mu ostře svítili. Když se k ní naklonil, ovanul ženu jeho mrazivý dech

„Rychle uteč, chceš-li být živa,“ pronesl tento nemrtvý své varování.

Stařenka, blízka šílenství, pospíchala z kostela. Zaskřípala chrámová vrata a ona se octla na hřbitově. Sotva však udělal dva tři kroky, rozletěla se vrata a zástup lidí se vyhrnul z chrámu. Všichni se hnali k ní. Strhli jí kabát a začali se o něj rvát. Naštěstí to bylo už u hřbitovní brány. Stařenka stačila vyběhnout na silnici. Sem až se ten podivný hlouček lidí neodvážil.

Chuděrka stará celá vyjevená utíkala domů, co jí nohy stačily. Ráno vyprávěla lidem, že omylem přišla na půlnoční mši a co tam viděla a zažila. Lidé, hlavně ze zvědavosti, pospíchali do kostela. Roztrhané cáry stařenčina kabátu ležely na hrobech. Tato jitřní byla poslední, která tu byla sloužena. Lidé se sem báli chodit a vyprávěli si, že tu straší. Dlouho ještě vyprávěla stařenka o půlnoční mši, kterou prožila ve společnosti dávno zemřelých.

Dnes je již kostel sv. Prokopa uzavřený pro veřejnost, ale kdo přijde v tu správnou dobu, ucítí přítomnost mrtvých kteří nemají pokoje.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *