„Chtěla jsem si zlepšit život, tak jsem začala pracovat v pojišťovně, kam mne nalákala kamarádka. A proč ne? Jí se dařilo, měla dost peněz, každý rok jela na dovolenou k moři. A to já chtěla také. Jenže… Dokud se mnou na schůzky jezdil můj vedoucí, tak to bylo super, jelikož on vše vlastně udělal a já jen podepsala smlouvu za pojišťovnu. Problém nastal, když jsem začala pracovat samostatně. Schůzka s klientem byla pro mne peklo. Nedokázala jsem ze sebe vypravit ani slovo. No, skončilo to neslavně,“ popisuje svůj zážitek paní Věra.
Pan Josef na tom byl podobně.
„Dnes pracuji u technických služeb, jelikož mám jen základní vzdělání. A není to o tom, že bych byl hloupý. Když mne učitelka vyvolala k tabuli, tak jsem se zakoktával, děti se smály, já rudnul až jsem i utekl ze třídy. Jak vypadal pak prospěch si asi umíte představit. Písemné práce nebyl problém. Jenže učitelka nedokázala pochopit, jak to, že mám z písemky jedničku, když jsem přeci blbej jako tágo. Tak mne vyzkoušela u tabule…“
„Já dnes mám dluhy. A exekuce. A proč? Podnikala jsem. Dělala jsem pomazánky, chlebíčky a tak podobně. Dokud jsem to dělala jen pro své známé a přátele, tak to bylo v pořádku a já prosperovala. Jenže lidí přibývalo a byli to lidé cizí. Když mi volalo neznámé číslo, tlak mi vyletěl, já se celá rozklepala a telefon bych nejraději spláchla do záchoda. Kdo to je???? Co mi může chtít????? běželo mi hlavou. A tak jsem cizí čísla nebrala. No a mezi nimi bylo i to, že mám nedoplatek tuhle a tamhle. Pár korun. Jenže to narostlo,“ říká paní Jiřina.
Zdají se vám tyto příběhy povědomé? Mají jednu věc společnou. Tréma. Strach že se znemožníme, že uděláme chybu a tak se znemožníme a tu chybu uděláme.
Tréma je pocit, který nám svazuje ruce a nohy a nedovolí nám udělat nic. A tak na poradě nepromluvíme, ačkoliv by to bylo k prospěchu věci, nejsme schopní se zhostit významného úkolu, což by nám třeba zajistilo postup v zaměstnání, či třeba složit potřebné zkoušky.
S trémou je nutné bojovat, jelikož pokud ji necháme vládnout našemu životu, může narůst dle odborníků do takových rozměrů, že se z ní stane sociální fóbie. A to je již na dlouhou a ne vždy úspěšnou léčbu.
Tréning na stresové situace
Není lepší způsob, jak se napořád zbavit strachu z vystoupení před publikem (referáty, porady…), než že se právě tomu nebudeme vyhýbat. Ostatní jsou totiž také lidi a i oni dělají chyby. Jednoduše, zvyk přednášet vám pomůže si na tuto činnost navyknout a nebát se jí. A když budete mít tahák v podobě písemné přípravy, tak to je v pořádku. Vzpomeňme si, na svůj první den v práci. Jak jsme mluvili se svými kolegy? A jak oni mluvili s námi? Byli jsme nejistí všichni. I oni. A jak jsme na tom byli po půl roce? Jakákoli tréma z komunikace s nimi je pryč. A stejné je to s komunikací směrem k větší skupině lidí – třeba obchodních partnerů při prezentaci firmy. Uvidíte, že za nějaký čas budete brát svůj projev vůči jednotlivci nebo dokonce skupině lidí jako samozřejmost. Je to jen otázka zvyku.
Vždyť o nic nejde
Jeden z osvědčených způsobů, jak se rychle zbavit trémy těsně před projevem, je uvědomit si, že proslov nemá takový význam, jak si myslíme. Jde o to, abychom sebe samého ujistili, že pokud se nám zachvěje hlas či nám někdo bude oponovat, tak se prostě nic neděje. To k tomu patří. Přijdu o práci, když výstup nebude stoprocentní? Jistě, že ne! Věřte, že i vaši kolegové leckdy nejsou tak suverénní, jak vypadají a že i oni si často svůj projev nacvičují. Nejste o nic horší než oni. Tak do toho!
Buďte dobře připraveni
Když se objeví „okno“ nebo zapomeneme důležitou pomůcku, může nás to rozhodit na tolik, jako třeba pana Josefa z druhého příběhu. Dbejme proto na přípravu a klidně požádejme důvěryhodného kolegu o pomoc. Pokud budeme mít vše, víme, že nás nic nemůže překvapit.
Napijte se rozdýchejte se
Doušek, nebo i dva proti trémě fungují zaručeně. Ale pozor. Ne doušek slivovice. Ačkoli se najdou filutové, kteří tvrdí, že když si dají panáka na kuráž, je vše v pořádku, opak bývá pravdou. Tohle funguje před rvačkou, jelikož alkohol odbourává zábrany, takže opilec nemá pak problém někoho praštit klackem, ovšem nás čeká porada, kdy se musíme soustředit na svůj výkon. A tak by nám alkohol mohl výrazně uškodit. A hlavně, když by to z nás bylo „cítit“ tak s největší pravděpodobností máme po kariéře
Pokud i po se nám i po napití stále třesou ruce a máme strach, pracujte chvíli s dechem. Soustřeďme se na nádech a výdech i několikrát za sebou, zklidněme je a vzhůru do bitvy!
Pokud nám volají cizí čísla, je to ze dvou důvodů. Ten první je, že nám někdo něco nabízí. To můžeme přijmout, či odmítnout. Může to být práce, zakázka, prostě výdělek. Nebo také informace. A ten druhý, že nás někdo upozorňuje na nějaký problém a tak nám dává šanci celou věc řešit, domluvit se. Telefon nekouše a zavěsit můžeme kdykoliv. Uvědomme si, že pokud nám někdo volá, dává nám vlastně šanci.
(redakce)
