Existuje život po smrti, nebo jsou to opravdu jen důsledky chemických pochodů? 4.1/5 (68)

Celá ČR Záhady

Už mnoho lidi prožilo takzvanou klinickou smrt. Co se v tu chvíli s člověkem děje? Dle lékařů klinickou smrt zažije člověk v době, kdy mu oficiálně přestane bít srdce. Jenže je člověk opravdu mrtev anebo je to jen hloupé označení lidské rasy za to, co nikdy nepochopili a nejspíš ani nepochopí?

Jsou různé teorie o tom, co se děje v mozku při zástavě srdce a různá takzvaná vysvětlení proč mají lidé určité a navíc shodné zážitky. Bohužel jsou to jen a jen vědecké domněnky. Jenže co když je pravda úplně jinde? Co když to nejsou chemické procesy, které nám zapříčiní údajné halucinace halucinace a krásný pocit?

Podíváme se na to z jiného pohledu. Pokud by to byly halucinace a pocity spuštěné chemickou reakcí, tak jak vysvětlíme mnoho příběhů odehrávajíce „v hlavě“ pacienta, který prožívá klinickou smrt, když známe fakta? Tyto příběhy opravdu se staly, proto jména jsou neveřejná.

Paní Marta (73) z Plzně, prožila klinickou smrt z otravy houbami a její slabé srdce selhalo. Naštěstí lékařská pomoc přišla včas. Paní M z počátku nikoho neinformovala o tom, co se v době oživování viděla a zažila, až se stal zlom.

„Zdálo se mi, jak opouštím tělo a jdu za světlem. Bylo mi skvěle. Nic mě nebolelo a necítila jsem lítost. Bylo to, jako kdybych se znovu narodila. Dostala jsem se do krásné rajské zahrady, kde byla tráva, stromy, ptáci zpívali, no prosté krása. Na začátku zahrady jsem zahlédla osobu muže. Když jsem přistoupila k němu, tak jsem poznala jeho tvář. Byl to můj soused. Jen se na mně usmál a kývnul, abych šla dál. Po pár metrech jsem potkala další osobu, ale zářila. Byl to anděl nebo nějaký svatý muž, který se na mne podíval a řekl: „ Ještě není tvůj konec, ještě se vrať a užij si svého života.“ Vůbec jsem nechtěla, ale na konec mě přesvědčil. V tom jsem se vzbudila v nemocnici. Bylo mi těžko a tyto vzpomínky jsem nikomu neříkala, aby ze mne nikdo nedělal blázna. Jenže po několika dnech, když jsem byla poslána na domácí léčení, tak jsem si všimla něčeho zvláštního. Můj soused nebyl dlouho viděn. Tak jsem se zeptala druhého souseda, zda neví co se s ním stalo. Soused mi sdělil, že v tu dobu, co jsem byla v nemocnici, onen pán zemřel. V tu chvíli jsem si uvědomila, že to nemohla být náhoda a proto jsem se svěřila své vnučce s tímto příběhem.“

Slečna Jiřina (31) si zažila také své. Dlouho bojovala s rakovinou, která způsobila kolaps životně důležitých orgánů. Zažila hned čtyři klinické smrti. Opět popisuje své zážitky, ale nesvěřuje se tak s nimi kde komu. Ale nám ano.

„Tunel, světlo, to jsem viděla. Bylo mi dobře. Nic mě nebolelo a chtěla jsem tam zůstat. Ale vždy mě vrátil můj anděl, nebo ten kdo mě měl vrátit zpět. Byl to samotný Ježíš Kristus. Vždy když jsem se vrátila, tak doktoři mi dávali maximálně tři měsíce života. Ale vždy jsem se vrátila na pokyn Ježíše. Každý ráno jsem se modlila a byla ráda za každý den, kdy jsem to přežila a mohla jsem tu být. Začala jsem věřit a díky setkání s Ježíšem jsem se naprosto uzdravila. Doktoři mi řekli, že se naprosto vymykám jejich znalostem a daným tabulkám. Nyní děkuji za to, co jsem zažila a mohu znovu žít. Přehodnotila jsem si celý život a tohle má být poselství, které má semknout lidi k sobě.“

Muž (32) z Rokycanska zažil mnoho dnů, kdy ve velkých depresích. Prožíval velké trápení v soukromém životě, ale také v pracovním. Neunášel hádky doma a nezvládal tlak z okolního světa. Proto dělal vše proto, aby se mu něco stalo. Zažil mnoho okamžiků, které byly hodně blízko smrti. Těžká autohavárie, srdeční kolaps a dokonce i sebe poškozování. Nicméně jednoho dne v rámci velkého zármutku odešel do hospody. Kde si dal pivo a mnoho dalšího. Pamatuje si jen to, že vypil velkou láhev tvrdého alkoholu a asi 7 velkých piv. To vše vše na ex.

„Během hodiny je měl v sobě tolik, že jsem přestával kontrolovat své tělo.“

Ještě nějak dokázal dojít domů, ale tam zažil kolaps. Popisuje, že měl pocit, jako kdyby usnul.

„Zahalila se mi oparem koupelna a vytvořilo se něco podobného jako tunel z té mlhoviny. Odplouval jsem pryč a cítil jsem se už v klidu a v bezpečí. Na konci té mlhoviny jsem potkal panenku Marii. Přesně si ji vybavuji, její hnědý hábit, plátno přes hlavu, hnědé oči, kaštanové vlasy. Stála naproti mně a dívala se smutně do země. Chvíli jsem ji jen mlčky pozoroval a po té se na mne se podívala. Řekla mi: „Nebudeš-li si vážit svého života a naší ochranu, tak věř, že brzy přestaneme.“ Tím mi jasně dala najevo, že jsem to přehnal a musím s tím přestat. Dále mi řekla, že ještě není můj čas a že se mám vrátit. V té chvíli jsem pocítil pokoru a poslechl jsem se. Vzbudil jsem se, byl jsem pozvracený a pokálený. Ano, povolily mi všechny svěrače. Ještě jsem našel sílu a uklidil jsem to po sobě, aby má žena nenadávala. A osprchoval jsem se a šel spát. Bylo mi celý týden zle, jako kdybych měl velikou kocovinu. Ale přes to děkuji za tento zážitek a od té doby si vážím každého dne, co tu jsem a mohu vidět své děti a také se mi vrátila víra.“

Na závěr když shrnu všechny tyto příběhy a zážitky mají jedno společné. Lidé si změnili pohled na život a také ti, co zažili klinickou smrt, tak se jim prý otevřelo takzvané třetí oko, kterým vidí věci, které před tím neviděli. Jsme přesvědčeni, že tyto společné body mohou hovořit o jednom z důkazů, že život by nemusel končit smrtí. Co si o tom myslíte Vy? Pište do komentářů, nebo nám napište také krátký příběh o svých zážitcích.

text: Pavel Kučera

foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek