Piráti a jejich poklady – díl 2. 4.2/5 (5)

Cestování Věda Zajímavosti

Když na francouzském ostrově Reunion (tehdy Île-de-Bourbon) roku 1730 věšeli piráta Oliviera Levasseura, hodil do davu papír s číselnýmm kódem a křikl „Najděte můj poklad, jestli porozumíte!“ Na onom lístku měla být šifra vedoucí k nalezení jeho obrovské kořisti, kterou získal o 9 let před tím na portugalské galeoně Nossa Senhora do Cabo. Šlo o majetek který si s sebou vezli arcibiskup z Goy a portugalský generální guvernér Ericeira. Šperky, perly, zlato, stříbro, drahý nábytek, látky další cennosti.
Tajemný pirátův kryptogram s návodem se však ztratil. Vzhledem k tomu, že se spousta karibských pirátů postupně přesunula do Indického oceánu a Levasseur nebyl výjimka, tak se jako o možném úkrytu pro poklad uvažovalo o ostrovech Mauritius, Réunion nebo Rodriguez v Maskarénách, o ostrově Sainte Marie u Madagaskaru nebo o seychelském ostrově Frigate. Jisté sůkazy ale také hovoří ve prospěch ostrova Mahé na Seychelách

Roku 1923 neobvykle nízký odliv odkryl na pláži Beau Vallon právě na tomto ostrově řádku kamenů s rytinami hadů, koní, psů a lidí, klíčové dírky a „hledícího oka“. Toho si všimla Rose Savyová majitelka pozemků a tak ze své zvědavosti začala zkoumat jejich význam. A zrovna v té době se také snad náhodou po dvou stoletích odkudsi vynořila údajně ona listina, kterou Levasseur při své popravě hodil do davu.
Kryptogram se nakonec podaří rozluštit, ale výsledek nedává valný smysl. Ovšem zdá se, že má cosi společného s právě nalezenými podivnými znaky na pláži. Paní Savyová tam proto nechá kopat. Vykopávky bohužel odhalují jen tři lidské kostry. Jedna z nich leží volně, další dvě jsou pohřbeny v rakvích. U dvou byly nalezeny zlaté kroužky v levé strany hlavy a tak se soudí, že jde o piráty. Nic víc se ale na pláži nenašlo.

Čtyři roky po konci války se na Mahé přijíždí zotavit bývalý britský voják Reginald Cruise-Wilkins. Seychely byly v té době britskou kolonií. Zde se seznámil s paní Savyovou a to předznamenává jeho další osud. Zbytek svého života zasvětil touze najít Levasseurův poklad.

Po důkladném studiu starých listin dochází Cruise-Wilkins k názoru, že jejich pisatel musel být dobře obeznámen s řeckým bájeslovím. Jsou totiž plné odkazů na řecké mytologické příběhy, a tato odkazy měly hledači ukázat cestu k pokladu. Cruise-Wilkinse dovádějí kombinace různých údajů nejprve na pláž za jeho domkem, kde jím najatí kopáči nalezli sochu ženy, kterou pokládá za bohyni Afroditu.
Další odkaz jej zase dovedl na jeden z vrcholů ve vnitrozemí kde nachází kostru koně, symbolizující údajně Pegase a poblíž ní zvláštní balvan pokrytý rytými znaky ve tvaru písmene V. Bylo jich dvanáct, což neústupnému Angličanovi připomnělo báji o Héraklovi a jeho dvanácti úkolech, kterými jej pověřil mykénský král  Eurystheus .

Britský voják usoudil, že pirát zašifroval cestu k pokladu pomocí oněch dvanácti úkolů a že ty musí být rozluštěny a vodítka naleza navíc ve správném pořadí. Začíná je hledat a dokonce i nacházet – kosti vepře, býčí roh, opracované kameny a různé rytiny.
Hledání jej ale dovedlo po několika letech zpět na pláž, kde byla nalezena socha bohyně. Jižně od ní se Cruise-Wikinsovi podařilo objevit špatně přístupné podmořské jeskyně. Byl přesvědčen, že Levasseur v nich ukryl svůj poklad za pomoci kolmé šachty, jejíž maskovaný vchod se nachází někde pod mořskou hladinou. Na další hledání již ale nemá síly a ani prostředky. Reginald Cruise-Wilkins zemřel v roce 1977, aniž našel jediný dubblon.

Ačkoliv v pátrání poté pokračoval jeho syn John se svým společníkem Robertem Grafem nic se nepodařilo najít.

Až roku 2003 se Robertu Grafemu podařilo něco nalést. To už ale pátral sám na svou pěst.
Na oné pláži se sochou objevil jednu z nejzajímavějších indicií, kostku domina značenou šesti a dvěma oky.

V Levasseorových dokumentech je údajně právě číslo 62 zmiňováno jako klíčový úhel, který by měl vést ke skutečnému úkrytu. Robert Grafe také objevuje v okolních skalách a na různých kamenech soustavu jamek, znázorňujících údajně konstelaci hvězd, zmiňovanou v jednom z dochovaných dokumentů. Grafeho dělníci se pak za pomoci sacího bagru začínají pod čárou přílivu dobývat do údajné chodby, která je má dovést k pokladu. Propadnutí jejího stropu ale ukončuje všechny práce. K pokladu přitom prý chybí jen chybí „jenom pár stop“.
Co bylo dál, není známo. Poklad však leží dál pod nánosy písku. Nebo je někde úplně jinde? A co když se Levasseur chtěl pomstít za svou popravu falešnou stopou a nadějí? Vždyť co dělal od přepadení oné portugalské lodi a svým zatčením nikdo pořádně neví.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *