Průvodce tajemnem po Čechách – šest starců čeká na vysvobození 5/5 (9)

Východně do města Krupky v podkrušnohoří se nachází hrad Kyšperk. Patří mezi krásné romantické zříceniny nacházející se v lesích Krušných hor. Dříve byl cílem trampů, dnes hlavně výletníků. Hrad Kyšperk byl založen z pověření krále Jana Lucemburského Otou z Bergova, který je roku 1319 zmiňován jako držitel hradu. Po jedenácti letech prodali páni z Bergova Kyšperk pražskému biskupovi Janu IV. Z Dražic, za jehož vlády zde byly provedeny první významnější archeologicky doložené stavební úpravy. Až na konci 14. století za arcibiskupa Jana z Jenštejna, který se sem poté roku 1393 uchýlil do ústraní před hněvem krále Václava IV., došlo k velké přestavbě hradu, při níž vznikla východní velká obytná věž a dosud blíže nelokalizovaná kaple a bylo upraveno i jádro hradu. Písemné prameny uvádějí, že celkové náklady spojené s těmito pracemi dosáhly tehdy značné sumy 1500 kop českých grošů.

V první polovině 15. století se jej pokusilo dobýt husitské vojko. Roku 1433 se to povedlo husitskému hejtmanovi Jakubovi z Vřesovic, který za husitských válek značně zbohatl a získal rozsáhlý majetek. On i jeho potomci si zvolili hrad Kyšperk jako hlavní sídlo a dokonce se začali psát z Kyšperka. Albrecht z Kyšperka prodal kolem roku 1520 hrad s celým panstvím krupské měšťanské rodině Glaců ze Starého Dvora (Glatz von Althof) Jan Glac však svůj hrad, údajně díky neopatrnému výstřelu z jeho pušky do základů, nechal vyhořet. Sídlo panství bylo pak přeneseno na tvrz v nedalekých Soběchlebech. Poslední bojovou kapitolou v historii hradu byla třicetiletá válka. Roku 1632, se ve zříceninách hradu bránil oddíl saské armády proti císařským.

Ke hradu se váží ale i tajemné příběhy a legendy. Jedna z nich pojednává o tajemné chodbě která hrad spojuje s Doubravskou horou. Toto vzniklo pravděpodobně v dobách, kdy oba hrady patřili již zmiňovanému Jakubovi z Vřesovic.

Další a daleko tajemnější je ale zmínka o šesti přízračných starcích. Každých sto let se na hradě objeví přízraky šesti zakletých kmetů, kteří čekají na své vysvobození. V tu dobu se hrad nejeví jako zřícenina, ale jako plně funční. Každý s šesti starců v tu chvíli sedí v komnatě u krbu. Navíc v sedmé místnosti jsou další dva hostitelé. Jeden z nich je v šarlatovém plášti a druhý v bílém rouchu s krvavou skvrnou na prsou. Kdo by je chtěl vysvobodit, musí jim jistým obřadným způsobem poděkovat za pohostinství. Ovšem nikdo dnes již neví jakým, takže se tak doposud nestalo a tak se oba hostitelé pokaždé změní v černé supy a vyletí oknem do noci. Vše se pak opět změní a z hradu jsou opět současné ruiny. Díky těm supům se občas hradu též říká Supí hora.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek