Vzpomínáme si leckdy na minulé životy? 5/5 (12)

Různé mystické duchovní směry často mluví o takzvané reinkarnaci. Tedy věci, že se člověk narodí znovu do jiné doby, do jiné rodiny aby získal další zkušenosti, nebo aby třeba něco napravil. Obvykle si ale nepamatuje nic z toho, co se událo v jeho minulém životě. Ale občas jsou i vyjímky.

Vojenský letec James M. Huston byl 3. března 1945 při svém padesátém letu sestřelen. Bylo 21 let. Měla to být jeho poslední akce před návratem domů. Jeho tělo se nenašlo, jelikož ve svém letounu shořel.

Na tohoto prakticky bezejmenného hrdinu druhé světové války by si dnes nikdo ani nevzpomněl. Jenže se stalo cosi, nad čím zůstává rozum stát.

Současný chlapec James Leininger se už od útlého dětství nezajímal o nic jiného než o letadla. A tak jej jeho otec Bruce vzal jeho dvouletého prcka do Dallaského leteckého muzea. Mrňous se hned v blízkosti letadel cítil evidentně jako doma a pohyboval se tam jako zkušený mazák. Poklepával přitom na kola a podvozek. Na otázku, co dělá, odpovídal: „Předletovou kontrolu, přece!“

Jenže tato návštěva v něm cosi odblokovala a propukly noční můry.

„Letadlo hoří a padá! Nemůžu se dostat ven!“ budil se hrůzou ze spaní.

„Když jsem se ho zeptala, o kom se mu zdá, o kom to mluví, odpovídal že o sobě,“ vzpomíná maminka Andrea. Nejprve rodiče celou věc bagatelizovali, že má chlapec jen bujnou fantasii, jak je zvykem. Je zvláštní, že je neupozornilo, že takhle malý hoch by asi neměl znát takové detaily. Ale i to se čase změnilo, pod návalem dalších událostí.

Třeba když maminka mu na modelu letadla ukazovala, kde nese bomby.

„Mami, tohle není bomba, ale přídavná palivová nádrž,“ opravoval ji tříletý James. A také noční můry se stupňovaly. Když jejich míra přetekla, rozhodli se rodiče zajít s chlapcem k psychologovi. Ten poradil, ať si s Jamesem o jeho vzpomínkách ať už jsou opravdové, nebo vysněné, co nejvíc povídají. Pomohlo to. Noční můry se zmírnily, zato se začaly vynořovat vzpomínky z minulého života. Paměť se chlapci vracela zejména v polospánku.

Malý James vzpomínal, že létal na letadle typu Corsair, které Japonci trefili do motoru. Často říkal, že tyhle stíhačky měly špatná kola. Piloti i historikové rodičům potvrdili, že corsairy opravdu mívaly problémy s koly kvůli neúměrné zátěži při přistávání.

Později si James vzpomněl na jméno své letadlové lodi – Natoma – a také na kamaráda Jacka Larsona. Když jeho táta zjistil, že loď skutečně existovala a že veterán jménem Jack Larson žije v americkém státě Arkansas, byl to pro něj šok.

„Kdyby se to nestalo mně samotnému, nevěřil bych tomu. Náš další krok byl jasný – jdeme navštívit Jacka,“vzpomíná otec.

U veterána teprve čekalo Bruceho překvapení – James poznal na fotografiích z války své bývalé kolegy letce! A Jack si vzpomněl, že jediný sestřelený v onen osudný den byl v bojích nad Iwo Jimou jeho kamarád James M. Huston. „Zasáhli ho do přední části, v oblasti motoru. Celé letadlo začalo okamžitě hořet,“ potvrdil stařec chlapcovy vzpomínky.

O podobných případech bylo napsáno již mnoho. Dokonce se jeden podobný odehrál i na severu Čech, kdy se na jednom setkání lidí zabývajícími se paranormálními věcmi, objevili rodiče se čtyřletým hochem. Onen chlapec ve svých nočních můrách prý už od mala popisoval velmi nehezké zážitky a měl hrůzu z uniforem. Ve svých zlých snech byl vězněm v Ravensbrücku. Chlapec popisoval velmi podrobně události, které se tam měly odehrávat. Ty hrůzy nebyly výplodem jeho dětské fantasie. Na to byly příliš sofistikované.

Čím to je, že se občas prolomí mentální blok, který zamezuje vzpomínkám na minulé životy? A pokud žádné minulé životy nebyly a nejsou, tak jak to, že si lidé vybavují vzpomínky na události, které sice staly, ale oni samotní u nich nebyli a neměli ani šanci se o nich dozvědět?

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek