28. říjen 1918. Naděje, nebo fatální omyl? 4.2/5 (5)

Nezařazené Události

Dnes slavíme 99 let od vzniku Československé republiky. Můžeme jen spekulovat zda to byl krok dobrý, nebo špatný, zda přinesl více pozitiv než negativ.

Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě samostatného československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou, i když byly i názory na obnovu samostatného Českého království, (bohužel nenávist ke šlechtě toto zmařila) a prezidentem se stane Masaryk. Kramář se stane předsedou vlády. Jak je vidět, tak české pojetí demokracie už tehdy fungoval., vláda byla budována shora a lidu se nikdo na nic neptal. Téhož dne kolem 9. hodiny ranní se vydali Antonín Švehla a František Soukup jménem Národního výboru převzít Obilní ústav v Praze, aby zabránili odvozu obilí na frontu, a nechali zaměstnance ústavu přísahat věrnost nově vznikajícímu státu. Poté se rozšířila zpráva o uznání podmínek míru Rakousko-Uherskem.

Podmínky obsahovaly i uznání autonomie národů Rakousko-Uherska, což byl i plán císaře Karla na přeměnu C.K monarchie na federaci. Tyto podmínky byly ale lidem vyloženy jako uznání nezávislosti. To se stalo impulsem k živelným demonstracím, při nichž určité části obyvatelstva jásaly v ulicích a ničily symboly Rakousko-Uherska. Na Václavském náměstí u pomníku svatého Václava promluvil k davům kněz Isidor Zahradník a vyhlásil samostatný Československý stát. Dalo by se říci, že vznik státu byl živelný, ale ve své podstatě se jednalo o předem připravený akt, nezávisle na vůli obyvatelstva.

Večer 28. října vydal Národní výbor první zákon, zákon o zřízení samostatného státu československého, a poté bylo ještě zveřejněno provolání Národního výboru „Lide československý. Tvůj odvěký sen se stal skutkem …“. Pod oběma dokumenty byli podepsáni Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, Vavro Šrobár a František Soukup – později zvaní „Muži 28. října“. Tentýž den byli do Národního výboru přibráni 4 zástupci, zástupci Němců a Maďarů nebyli přizváni, ačkoliv německy mluvících obyvatel bylo v novém státě více než Slováků. Zde můžeme už vidět zárodek pozdějších problémů se stoupenci Konráda Henleina, ke kterým třeba ani nemuselo dojít.

K faktické likvidaci tohoto státního útvaru, později zvaného „První republika“, došlo po Mnichovské dohodě. Pak už tento stát čekaly jen různé formy diktatury ať už otevřené, nebo skryté.

Během nacistické okupace českých zemí byl statní svátek zrušen. Přesto došlo na výročí vzniku Československa 28. října 1939 k rozsáhlým protestům proti nacistické okupaci Československa. Během demonstrace byly dva lidé zabiti a patnáct zraněno. Mezi mrtvými byl i student medicíny Jan Opletal jehož pohřeb 15. listopadu se stal zamínkou pro další protesty proti okupaci na něž Němci reagovali uzavřením českých vysokých škol 17. listopadu 1939. Po druhé světové válce byl státní svátek slaven do roku 1951. Slavení svátku bylo obnoveno v roce 1988.

Dodnes má spousta lidí tendence posuzovat staré mocnářství ve světle Jiráskových děl. Otázka je nakolik jsou objektivní. Češi totiž nebyli vůbec utlačovaní. Nejvyšší životní úroveň z celé monarchie byla v Čechách, spousta vynikajících Čechů měla uznání a to jak na poli vědeckém, tak uměleckém, či politickém. Dá se dokonce říci, že tehdejší monarchie byla právnějším státem, než současná ČR, s celkově menším státním aparátem a byrokracií než máme my dnes. Pro řadu míst naší vlasti rozpad monarchie a následný vývoj znamenal úpadek. Viz třeba výstavní skříň C.K monarchie lázeňské město Teplice, tehdy přezdívané „Malá Paříž“.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *