Mrtvá v zrcadle 5/5 (12)

Duchové, či jiná zjevení nás provázejí už od nepaměti. Ovšem ne pokaždé jsou to duchové. Leckdy jsou to jen „otisky“ skutků či dramatických okamžiků v životě onoho člověka. A tak místa s pohnutou historii měla obvykle špatnou pověst, jelikož jejich návštěvníci tam mívali nejen špatné pocity, ale i vizuální zážitky se „světem za oponou“.

Místa vražd, sebevražd, popraviště a podobně mají v sobě otisk silných negativních emocí. Nikdo, kdo takto umíral neodcházel rád. Jeho úmrtí předcházelo utrpení v podobě mučení, či jiných útrap. Na popravištích navíc byla ještě otisknuta nenávist přihlížejících. Toto se vše se ukládalo do paměti daného místa a díky tomu se vytvářelo tzv. vodivé prostředí.

„Když byl můj Honzík ještě malý, tak jsme se nastěhovali do panelákového bytu, kde se stalo neštěstí,“ popisuje svůj zážitek paní Dana. „Manželka původního nájemníka tam spolykala prášky a ještě si pustila plyn. Když jsme se tam nastěhovali, začalo peklo. Ta ženská totiž nikam neodešla. Její duch tam byl pořád, něčím spojená s tím bytem. Začala terorizovat mého syna. Nikdo z nás ji neviděl, jen on. Bál se jít sám na záchod, jakmile byla někde v bytě tma, tak tam na něj čekala. Já ani manžel jsme mu samozřejmě nevěřili. Až do jedné chvíle. Měla jsem v předsíni veliké zrcadlo. Honzík říkal, že ta zlá paní s rudýma očima přichází z něj. Pro nás to byl samozřejmě nesmysl. Jednou jsem se už rozzlobila a vzala syna za ruku a táhla ho k tomu zrcadlu. Byla už tma a já mu chtěla dokázat že to je jen zrcadlo. Přitáhla jsem Honzu k němu a otočila se na syna. Tak vidíš, je to jen zrcadlo a žádná ženská tu není a paní Hovorková, jak se jmenovala ta mrtvá, už vůbec ne! Jenže Honzík vytřeštil oči směrem k tomu zrcadlu. Jeho pohled byl plný nefalšované hrůzy. Rychle jsem se otočila. V zrcadle se zablesklo, ozvala se strašná rána a moje velké zrcadlo se rozletělo na kusy. Doslova vybouchlo.“ Jak paní Dana popisovala dál, tak teror ducha se projevoval dál a ještě se stupňoval.

„Došlo i na hodně nebezpečné věci, které se prostě samy stát nemohly. Měla jsem v kuchyni věšák na nože. Byl na třech skobách, které byly bytelné. Přesto když Honzík stál pod tím věšákem, náhle spadl. Kdybych ho nestrhla k sobě, byl by ošklivě poraněný. Kamarád, zedník, když se pak na to díval, nechápal jak se skoby mohly samy uvolnit. Byly zapuštěné čtyři centimetry do zdi. Potom, co Honzíkovi v pokoji náhle sama od sebe začala probíjet stolní lampička, jsem zvolila výměnu bytu. V novém domově jsme pak měli klid.“

O názor na tento příběh jsme požádali pana Jindřicha, který nás onehdy pozval na noční procházku po hřbitově.

„To, co popisovala paní Dana je celkem častý jev. Pokud si člověk sáhne na život, poruší svou časovou linii. Zůstane uvězněn mezi dvěma světy. Zpět nemůže, jelikož jeho tělo je mrtvé a dál také ne, jelikož tam ještě není pro něj místo. Zůstane v astrálním světě a to těsně za hranicí světa našeho. On si s sebou totiž odnesl své trápení a také lpění na životě. Nikdo kdo dobrovolně zvolí smrt opravdu zemřít nechce. Jen si myslí, že nemá jinou možnost jak se zbavit svého trápení, které je větší, než může v tu chvíli unést. Že by mu mohl pomoci Bůh si neumí představit. Jenže Bůh přijde až když ho zavoláme. Sám od sebe málokdy. V našem případě na místě zůstala duše nešťastného člověka, která si nárokovala dané teritorium. A ten chlapec byl, ostatně jako každé dítě, skvělý cíl. Byl vnímavý a viděl ji. Skrze něj se snažila rodině paní Dany říct, že mají odejít. Když to nepochopili, přišly drsnější metody. Takový revenant, navrátilec z onoho světa dokáže ve finále až zabít. Ne přímo, ale nastrojit situace, kdy vám půjde o život. Paní Dana měla udělat malý rituál. Zapálit u toho zrcadla svíčku, pomodlit se a vyslovit jméno té ženy. Zavolat ji a zeptat se co chce. Věřte že odpoví. Ale pozor. Vzhledem k tomu, že o povaze té bytosti toho v danou chvíli moc nevíme, je vhodné se chránit. Udělejte si ochranný kruh ze soli a nevystupujte z něj. Pokud je to duch, který jen zůstal v mezisvětí, pomodlete se za něj a odpusťte mu jeho viny. Leckdy totiž tito lidé potřebují jen odpuštění od člověka. A pak jej požádejte, aby odešel a již se nevracel. A opět se pomodlete. Ten kruh je dobrý, kdyby ten duh byl nějaký lotr. Zlý člověk, nebo dokonce nějaký démon. Pak je kruh a Boží pomoc na místě.“

Stalo se i vám, milí čtenáři, něco podobného? Napište nám do redakce.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek