17.listopad aneb kupředu levá, zpátky ni krok 4.11/5 (9)

Celá ČR Události
  1. listopad je v České republice státním svátkem. Je to den, kdy v roce 1989 byl nastartován proces ve kterém Komunistická strana Československa předala moc ve státě Občanskému fóru. Každý rok se tento slaví nějaký způsobem. Ten letošní byl hlavně o kultuře a méně o politice. A tak jsme pro odlehčení tématu vyrazili s fotoaparátem podívat do centra dění, do Prahy a přitom si vyslechli názory lidí.

„Já tam byl v roce 1989. Přímo na Národní třídě,“ říká Martin Kruliš. „Tehdy to bylo silné, když jsme viděli ty kordony esenbáků, tak se přiznám, že jsem dostal strach. Ne z kriminálu, ale o život. A nebyl jsem sám. Dnes jsem se byl podívat na Albertově. Odtamtud jsme vycházeli. Ale o čem to bylo dnes? Přišel jsem si tam jako na manifestaci SSM na podporu sovětských dělníků. Naštěstí tam ale nebyly, jako ideová stráž, úderky z Antify. Ta ideová jednota názorů na vše. Až mne z toho mrazilo. To nebyla diskuse, pluralita názorů. Inu, kupředu levá, kupředu levá, zpátky ni krok.“

„Já jen procházím, ale jsem ráda, že ti komunisti jsou dnes pryč. Tatínka jsem měla zavřeného a nemohli jsme nikam. Dnes mohu cestovat,“ sděluje své dojmy Věra Odermattová.

Na národní třídě se nám k věci vyjádřila Hanka, studentka gymnázia:

„Letos je to super. Je to zařízený tak, že tu nejsou žádný náckové.“ Na naši otázku, kdo jsou ti náckové, odvětila že to jsou ti, o tu nechtějí muslimy.

„V demokracii přece nesmí mít lidi jiný názor, než je ten správný. A až tu budou muslimové, jako v západní Evropě, tak tu demokracii ubráníme proti těm rasistům.“

„Já jsem rád. Je tu sice spousta špatných věcí, které je nutné zlepšit a ne o nich jen kecat, jako se to dělá posledních dvacet sedm let, ale pořád lepší než socialismus. Ale nevím. Evropská unie nám ten socialismus zase zavádí, jen má znaky toho, který  na Západě zavedl na chvíli ten malíř pokojů z Vídně,“ povzdechl si Pavel Horák, důchodce.

Kdo svébytným způsobem ukázal charakter doby a i svůj, je kandidát na prezidenta Michal Horáček. Ten, doprovázen suitou svých obdivovatelů, na Národní třídě vysvětloval jak to tehdy bylo a proč by měl být prezidentem. A jak se mají všichni nyní dobře. Dva kroky od něj ležel na zemi starý pán, bezdomovec, o kterého nikdo z nich nezavadil ani pohledem.

„Na dnešní době mi vadí, že žádná demokracie už není. O čem to tady kdo mluví? Máme více zákazů než od nacistů. Nesmíme tohle, nesmíme tamto, musíme, nesmíme, musíme. Měl jsem rád dobu počátku devadesátých let. Mohlo se všechno. Bohužel i krást. Ale nikdo se o vás nestaral,“ komentuje Petr Matějíček.

  1. listopad každému říká něco jiného. Někdo truchlí, jiný se raduje, někdo je naivní a jiný realistický. Tak by to asi mělo být. Jen ty důvody pro truchlení by měly být jiné, než strach o budoucnost.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *