Jsou upíři jen výplod fantasie, nebo holá realita? 4.11/5 (9)

Záhady Zajímavosti

Upír. Už jen při vyslovení tohoto slova lehce zamrazí. Upír, neboli vampire jak zní latinský základ pro cizojazyčné pojmenování, byl po staletí noční můrou snad celého světa. Každá lidská civilizace zná nějakou obdobu této posmrtné existence. Staří Řekové jim říkali Lamia, Slované Mora (od toho pochází pojem noční můra), Aztékové Čihuateteo. Prostě každý národ měl své pojmenování hrůzy, které se bál. Dnes samozřejmě víme, že si to lidé vymysleli. Prostě všichni po celém světě, nezávisle na sobě dostali stejný nápad a popsali tuto mýtickou bytost naprosto stejně. Zdá se vám tato teze přitažená za vlasy? Také je. Ono totiž muselo být něco, co upírovi opravdu odpovídalo.

Z Evropy máme mnoho zpráv v literatuře o vampírech. Ať už je to beletrie v podobě takových děl, jako třeba Hrabě Dracula od Abahama Stokera, či Carmilla od Šheridana le Fanu a dalších, či záznamy z kronik a svěděctví. Beletrické příběhy výše jmenovaných autorů vychází z původního předobrazu vnímání upírů. Jenže je tady něco víc. Už jsme nastínili, že jsou i jiné záznamy, než je zrovna Dracula. Úřední, a tam už není možné aby si pisatel vymýšlel.

Jedním z nich je zápis v Neplachově kronice. Píše se zde o pastýři Myslatovi:

„V Čechách, sotva míli od Kadaně ve vsi řečené Blov, zemřel l.p. 1336 jakýsi pastýř Myslata. Každou noc vstával z hrobu a chodil po okolních vsích, děsil lidi, dávil je a mluvil k nim. Kohokoliv v noci jménem zavolal, v osmi dnech zemřel. Když ho pak vykopali, chtějíce jej spálit, byl nadut krví jako měch a strašlivě řval. Byl naložen na vůz, stahoval a skrčoval nohy jako živý. Když byl položen na oheň, jeden z přístojících popadl kůl a vrazil jej do něho. Tu Myslata pronesl hrobovým hlasem: „Velice jste mi tím uškodili“, a vzápětí z něj vyhrkla krev jako z nějaké nádoby. Když ho spálili, všecko zlé přestalo.“

Asi nejznámější a nejvěrohodnější záznam o vampirismu pochází z roku 1732. Tehdy v obci Medvědija v Srbsku došlo k odhalení hromadného vampirismu, který měl vypuknout po smrti hajduka jménem Arnold Paole, který za svého života často vypravoval, že byl za svého pobytu u Gosovu v tureckém Srbsku často velmi prudce soužen upírem. V dokumentu se píše o odkrytí mnoha hrobů na tamním hřbitově poté, co se místní obrátili na příslušné císařské orgány s prosbou o pomoc. Podle vyšetřovací komise která sestávala z vojenských lékařů a důstojníků několika pluků byly v odkrytých hrobech nalezena neporušená těla. Ta byla podrobena pitvě.

Ačkoliv byla těla mrtvá již poměrně dlouho (i měsíce) nenesla známky rozkladu. Naopak vypadala jako živá. Je zarážející, že všichni ti lidé zemřeli po třítýdenní nemoci. Samozřejmě, že v současné době byly pokusy vše vysvětlit skupinovou halucinací, složením půdy na hřbitově či neznalostí tehdejších lékařů. Ovšem ani jedna teorie, ve světle tehdejších faktů nic nevysvětlila. Takže, co se tam tehdy stalo? Byli tehdejší lékaři tak hloupí, že při pitvě nepoznali tělo v rozkladu od čerstvé mrtvoly? Nebo nepoznali sraženou krev od nesražené? Nebo to byli pověrčiví hlupáci? Asi ne. Tehdejší lékaři ještě neuměli léčit, jelikož neměli povědomost o mikroorganismech a třeba i antibiotikách. Ale anatomii znali a i další věci. Lékařská věda už tehdy měla svou úroveň a tak je nemyslitelné, že by ti studovaní páni nepoznali co mají před sebou.

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *