Průvodce tajemnem po Čechách – Na Ronově straší 3.67/5 (6)

Záhady Zajímavosti

Kdo zná oblast kterou trampové nazývají Roverské hory, tak ví kde je tamní dominanta Ronov. Kdo nezná, tak je to u městečka Kravaře na Českolipsku. Na vrcholu tohoto kopce stojí hrad stejného jména. Již podle názvu je jasné, kterému z našich mocných rodů patřil. Pro svou dokonalou polohu nebylo potřeba příliš silná fortifikace v podobě dalších prvků, jako jsou náspy a příkopy. Zdolání prudkého svahu ve zbroji spotřebovalo dost sil útočníků a tak obráncům postačily vnější hradby, které se dodnes dobře zachovaly. Hrad byl založen koncem 14.století pány z Klinštejna, jednou z větví Ronovců. V písemných pramenech objevuje poprvé v roce 1429, kdy patřil bratrům Jindřichovi a Janovi Berkům z Dubé, tedy rodem také vzešlým z Ronovců, patřil jim ovšem asi již 13 let předtím. Původní stavbu později nahradil hrad větší. V roce 1437 jej prodali Vilémovi z Ilburka, jehož rod vlastnil rozsáhlý hrad do roku 1454, kdy vymřel. Vdova po Vilémově jediném synovi Anežka z Helfenštejna Ronov roku 1505 opustila a přestěhovala se do stvolínské tvrze, kterou si nechala přestavět na zámek.

Od Od počátku 17. století je hrad již pustý a neobývaný. Poslední jeho záchvěv byl roku 1643, kdy se do něj ukryli obyvatelé okolních obcí před švédskou armádou. Ovšem hradby z raného středověku nemohly odolat moderním zbraním a tak hrad záhy pod útokem švédské pěchoty padl a byl vypálen.

V roce 1832 zříceninu navštívil na svém putování Karel Hynek Mácha

Roku 1845 nechal tehdejší majitel panství Stvolínky, litoměřický biskup Augustin Bartoloměj Hille postavit na vrchol Ronova křížovou cestu, která se však nedochovala. Na vrcholu hradu nechal také vztyčit dřevěný kříž, ale i ten již zmizel.

Ovšem ke hradu se váží i jiné věci.

„Jednou jsme tam spali. Byli jsme na vandru, bylo léto a tak jsme si řekli, že tam by to mohlo být pěkné,“ říká Martin Pavelka.

„Byl večer, prázdniny, udělali jsme si oheň a povídali. Kamarád měl s sebou psa. Ten byl v klidu, až na najednou začal na něco vrčet. Koukali jsme do tmy a pak i svítili baterkama, jelikož jsme mysleli, že tam je nějaké zvíře. Jenže nebylo. A pes začal jančit. Vrčení přešlo do kňučení, byl naježený, ocas mezi nohama. No, něco ho hodně vyděsilo. Pak se ozvalo takové skřípění. Jako když se tře kov o kámen. Na ni jsme nečekali a následovali toho pejska, který prostě zmizel ve tmě.

No, vrátili jsme se až s východem slunce. Věci jsme měli rozházené a na ohništi byl balvan. Jak se tam dostal nikdo neví. Ani pohnout s ním nešlo. Na nic jsme nečekali, vzali co bylo naše a pryč. Od té doby jsme tam nebyl.“

Podle pověsti má na hradě strašit jeden z jeho dávných majitelů. Setkali se trampové s jeho duchem?

(redakce)

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *