Svatopluk Beneš byl jedním z našich skvělých hereckých hvězd předválečné kinematografie. Dokonce patřil mezi sexsymboly a s tím se pojily i role milovníků. Tento charismatický pán pochází z města Roudnice nad Labem, kde se narodil 24.února 1918 do rodiny traťmistra Petra Beneše, jako jeho třetí potomek. V Roudnici se během svého studia na gymnáziu stal členem ochotnické divadelní společnosti Mladá Scéna inspirované Osvobozeným divadlem Voskovce a Wericha. Jeho rozhodnutí stát se skutečným hercem přišlo v roce 1931 poté, co viděl film Muži v ofsidu. Tehdy se rozhodl opustit ve svých patnácti letech gymnázium a přejí na Státní konzervatoř v Praze. Na této škole se setkal s řadou vynikajících umělců, kteří tam vyučovali. Profesory Svatopluka Beneše se zde stali například Rudolf Deyl, Milan Svoboda, Anna Suchánková a nebo Jiří Plachý. Celou školu vedl zeť Antonína Dvořáka Josef Suk. Již během studia Svatopluk Beneš má možnost si zahrát na prknech co znamenají svět a to hned v Národním divadle nebo v divadle Stavovském, byť to byly jen záskoky či malé epizodní role.
My tohoto umělce známe hlavně z filmového plátna. Svatopluk Beneš se objevil v roce 1934 ve filmu Svatopluka Innemanna Hudba srdcí a rok na to ve Studentská válka který natočil režisér Vladimír Slavinský.
Po Absolutoriu v roce 1937 přicházejí nabídky nejen z divadla, ale i filmové. Mladý herec začal spolupracovat s takovými režiséry jako Janem Borem, Jaroslavem Kvapilem, Františkem Salzrem.
Filmy Velbloud uchem jehly z roku 1936, o rok později Karel Hynek Mácha a Filozofská historie.
Největší popularity dosáhl tak jako řada dalších za dob německé okupace. Tehdy se stává jedním z největších objevů naší kinematografie. Pro Beneše přichází hvězdná kariéra milovníků, kterou odstartoval film Ohnivé léto natočený v roce 1939, kde si zahrál s Lídou Baarovou svůj nezapomenutelný duet. Následují další filmy jako Pohádka máje, Pacientka doktore Hegla, Přijdu hned a Noční motýl. To vše se točí v době vítězného tažení wehrmachtu Evropou. V době protektorátu Svatopluk Beneš svůj prožívá milostný vztah s Adinou Mandlovou. Jeho úspěchy z dob okupace se ale promítnou do smýšlení o jeho osobě a tak s koncem války přišlo účtování. V roce 1946 si sice zahrál ve filmu Průlom, ale už zde nebyl milovník s čistým srdcem. Ztvárnil zde obecního tajemníka s velmi pochybným charakterem. Po tomto filmu nastala dvouletá pauza. Pak se pan Beneš na plátna vrátil hned dvakrát a to ve filmu Polibek na rozloučenou a pak nezapomenutelnou rolí Tomáše ve snímku Hostinec u kamenného stolu. Oboje v roce 1948. S nálepkou buržoazního herce, si mohl „napravit“ reputaci tím, že měl hrát charakterní role. A tak jsme jej mohli spatřit ve filmech z padesátých let, kdy si Rudolfem Hrušínským zahrál nadporučíka Lukáše v dvoudílném filmu o vojáku Švejkovi a dalších svou snímcích. Kádrové problémy se ale objevily při natáčení filmu Poslušně hlásím a díky zásahu produkce již na dlouhou dobu k filmu nesměl. Až v druhé polovině šedesátých let mu bylo umožněno několik menších rolí. Komedie Drahé tety a já z roku 1974 pro Svatopluka Beneše znamenala i setkání se svou dlouholetou kamarádkou Natašou Gollovou. Naštěstí doba normalizace již ke stárnoucímu pánovi nebyla tak krutá, osten stranické nenávisti otupěl a tak se tato ikona mohla opět vrátit k filmu a tím pádem i na televizní obrazovky. A tak jsme jej mohli vidět v Panoptiku města pražského, Byl jednou jeden dům, Arabelle a Slavné historky zbojnické. Dokonce ve filmu Člověk proti zkáze z roku 1989 hrál prezidenta Masaryka a měl půjčený skutečný Masarykův cvikr.
Poslední čtyři a půl roku svého života byl upoután slepý na lůžko a toužil po ukončení svého trápení.
Svatopluk Beneš byl dvakrát ženatý. Má syna Svatopluka a dceru Alexandru. 28. 3. 1998 dostal cenu Thálie za celoživotní dílo. Pan Beneš nás navždy opustil 27. 4. 2007.
(redakce)
