Průvodce tajemnem po Čechách – za starými bohy do Divoké Šárky 3/5 (6)

Záhady Zajímavosti

Šárecké údolí patří j jedněm z nejhezčích míst okolí Prahy. Archeologické nálezy ukazují na přítomnost člověka již od doby kamenné, kdy byl hlavním zdrojem obživy lov zvěře a sběr plodů. V období neolitu, došlo k trvalému osídlení rolnickému a pasteveckému. V době bronzové se zde nalézalo významné sídliště knovízské kultury. V 7. až 9. století se nad soutěskou Džbán nalézalo slovanské výšinné hradiště o rozloze přibližně 3 hektarů a v jeho bezprostředním okolí velké dvacetihektarové předhradí, které se dělilo na vnitřní a vnější. Pozůstatky hradiště a předhradí jsou v krajině patrné i dnes. Tvoří jej valy, dnes již povětšinou zarostlé vegetací. V roce 1995 bylo hradiště vyhlášeno Národním památkovým ústavem za národní kulturní památku pod názvem Hradiště Šárka. Je jednou z devíti národních kulturních památek na území Prahy.

Šárecké údolí má však i silný mystický náboj. Je to dáne nejen tím, že na tomto místě naši předkové uctívali své bohy a prováděli různé magické obřady a rituály, ale váže se k němu i jedna ze starých českých pověstí o Dívčí válce. Právě zde měl být nečestným způsobem zajat vladyka Ctirad. Jako návnada byla použita dívka jménem Šárka. Ctiradův doprovod byl pobyt a vladyka sám pak následně brutálně umučen. Ačkoliv tato vražda byla pomstěna a podle jedné verze se Šárka údajně vrhla z útesu do hlubin rokle, přesto temné sily toto místo věrolomnosti milují a po nocích je zde slyšet vytí démonů. Že to není jen pověst, svědčí i několik svědectví.

„Obvykle po nocích venku necourám, ale dostal jsem ten nápad a šel na noční procházku,“ popisuje svůj zážitek Martin Jaskche ze Stodůlek. „Prostě jsem se chtěl projít a vyvětrat si hlavu po sporu s manželkou. Byla docela větrná noc. Šel jsem do toho pekelného údolí. Měsíc v úplňku pěkně svítil a tak ty scenérie byly dokonalé. Tady to nefoukalo. Šel jsem dál, podél potoka a pak to začalo. Byla zrovna půlnoc, když vítr začal zase foukat. Ale ty zvuky. Byl to chechot, vytí a já nevím co ještě. Nikdy jsem nic takového neslyšel. Nevím proč sem někdo večer chodí, ale já už tam nejdu.“

Přesto stojí Šárecké údolí za návštěvu a ozvěna dávných časů se dotkne každého vnímavého člověka, který sem vstoupí. Není vůbec naškodu vzít s sebou trochu vína, piva, či medoviny jako oběť starým bohům a tak si zajistit jejich požehnání. Protože zde se každého alespoň trochu dotknou a připomenou se. A je jedno, zda máme na mysli Thora, či Radegasta. Při pohledu na monumentální skály se v každém ozve alespoň náznak pokory před něčím, co lidská ruka nedokáže ani napodobit.

(redakce)

 

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *