Hvězdy stříbrného plátna – charakterní Ladislav Boháč 2.5/5 (4)

Kultura Rozhovory

Prototypem milovníka ale i charakterních postav se pro diváky starých filmů jistě stal Ladislav Boháč. Tento ztvárnitel rolí jako třeba lékaře Jílkovského ve filmu Mravnost nade vše, či třeba charakterního a vlídného profesora Bartoše ve snímku Škola základ života, se narodil 14. dubna 1907 v Uherském Brodě do rodiny statika a demografa Antonína Boháče. Roku 1925 vystudoval pražské gymnázium v Křemencově ulici. Přestože se zapsal na práva tak nakonec nastoupil na pražskou Státní konzervatoř, kterou ale po roce studia přerušil a nastoupil na profesionální hereckou dráhu, ke které se připravoval už v gymnaziálním dramatickém kroužku profesora M. Svobody. V letech 1926 – 1927 hrál v Gamzově Uměleckém studiu, odkud pak v listopadu 1927 přešel do Švandova divadla (listopad 1927 až červenec 1928) a hostoval v Osvobozeném divadle (leden, říjen 1927 a září 1928), Vinohradském divadle (červen 1928) a Moderním studiu Jiřího Frejky (1929).

My jej však známe ze stříbrného plátna. První filmovou zkušenost získal roku 1933 ve filmu Extáze režiséra Gustava Machatého. Osobně tam sice nehrál, ale propůjčil svůj hlas postavě Adama. Boháčova první skutečná role byla již zmiňovaný doktor Jílkovský ve filmu Mravnost nade vše. Zde si zahrál po boku skutečných hvězd, jako třeba Hugo Haas, Věra Ferbasoví a Adina Mandlová. Ladislav Boháč se filmovou hvězdou stal až roku 1937, kdy získal hlavní role současně v několika filmech. Můžeme jmenovat snímky jako Bílá nemoc, Filozovská historie, Děvčata nedejte se. V původním zpracování romantickém dramatu Hlídač č. 47, však hrál pro něj neobvyklou roli bezcharakterního svůdníka a frajírka kramáře Zusky. Rovněž byl nezapomenutelný v roli Karla Hynka Máchy a opět již zmiňovaného středoškolského profesora Bartoše.

Nejkrásnější role měl v období protektorátního filmu. Jeho úspěch byl založen hlavně na výběru rolí, málokdy se objevil v povrchnějších a méně umělecky náročných filmech, a také na spolupráci s režiséry jako Otakar Vávra, či Martin Frič. Ztvárňoval postavy s ryzím charakterem – ušlechtilé a s dobrým srdcem a pokud možno ještě s akademickým titulem. V té době vznikly dva velmi známé filmy: Madla zpívá Evropě, kde si zahrála i Zita Kabátová a Zdenka Sulanová. Ještě v roce 1945 stihl natočit film historický film Rozina Sebranec, který si bere na paškál poněkud pokryteckou morálku ve vztahu k nemanželským dětem.

Přestože po válce nebyl obviněn, jako mnoho jiných našich herců, z kolaborace a provinění proti národní cti, přesto mu jeho úspěch z doby válečné tvorby uškodil. Proto po válce opustil role charakterních milovníků a přijal role vlastenecky zaměřených postav, v prvním českém barevném filmu Jan Roháč z Dubé a Jakoubek ze Stříbra v prvních dvou dílech Vávrovy Husitské trilogie.

Boháčovy další role byly již podřízené komunistické ideologii a tak můžeme zapomenout na charakterní lékaře a právníky zachraňující chudé dívky v Bio Illusion. Z televizních obrazovek na nás shlížel již stárnoucí muž nesoucí již jen stopy po ostře řezaných rysech sexsymbolu třicátých a čtyřicátých let.

Ladislav Boháč zemřel 4. července 1978 v Praze a je pohřbený na Vyšehradě.

(redakce)

foto: archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *