Průvodce tajemnem po Čechách – Ještěd a Čertova zeď 5/5 (4)

Hora Ještěd na Liberecku patří k dominantám nejen dané lokality, ale i celé České republiky. Na jejím vrcholu stojí charakteristická televizní věž s restaurací a hotelem. Na toto místo lze dojet lanovkou, která ja jako poslední v ČR v provozu ČD. Tato hora ale patří k tajemným místům naší vlasti, jelikož se k ní váže několik pověstí.

Kdysi dávno se v jeskyni na tomto místě usídlili tři čerti. Je samozřejmě otázka, zda to byli skuteční čerti, či nějaké relikvie pohanských bytostí. Říká se, že po nocích často navštěvovali zdejší obyvatele, kterým se zjevovali v lidské podobě potulných čeledínů hledajících práci. Během měsíčních nocí se chovali přátelsky a sedávali s lidmi, kteří je pozvali k sobě a rozprávěli s nimi. Při temných nocích však prý ukazovali svou pravou povahu a strašili v údolích.

V té době se Ještěd vždy rozzářil díky ohnivým bleskům a z dáli vypadal jako obrovský maják. Onehdy se však v okolí Ještědu při jedné takové noci objevil tajemný jezdec. Podle pověsti vyjel až k jeskyni čertů, kde ony tři ďábly nalezl jak hrají v kostky.

„Hledám nejrychlejšího z vás,“ řekl sotva je spatřil.

Čerti mu pohlédli svými planoucímu zraky do tváře a zachechtali se

„Taková smělost, pozemský červe. Přeješ si předčasně poznat pekelný žár?“

Cizinec se též ušklíbl.

„Bojíte se změřit se mnou síly?“

První čert prohlásil že je rychlý jako jako vichřice, druhý řekl, že jako horská vánice. Jezdec ale zavrtěl hlavou.

„Na mne jste moc pomalí. Asi jsem na špatném místě.“

V tu chvíli se zvedl třetí čert a ledovým hlasem řekl:

„Jsem jako myšlenka.“

Cizinec přikývl, že to je ten koho hledá. Sázka zněla, oba s půlnocí dalšího dne vyrazí směrem na západ. Čert měl za sebou stavět deset loket vysokou a širokou zeď. Pokud by dohonil odvážlivce před kohoutím zakokrháním, duše by propadla peklu. V opačném případě se museli čerti sebrat a odejít z Ještědu.

Jak se dohodli, tak se stalo. V noci oba soupeři vyrazili. Čert shraboval kámen z hory a stavěl ohromnou zeď za pádícím koněm. Na pomoc si povolal síly pekel a tak zeď rostla opravdu rychle. A rychleji, než kůň stačil utíkat. Stavbu zdi však doprovázel takový rámus, že to probudilo vše živé v okolí. A tak se stalo, že jeden z kohoutů při cestě obou soků zakokrhal. Čertovi ve stejné chvíli vypadl z rukou obrovský balvan, kterým chtěl s jezdcem skoncovat. Ráno se lidé z okolních osad mohli dívat na ďábelské dílo – skalní stěnu táhnoucí se od Ještědu až k Bezdězu. Čerti i jezdec zmizeli, ale skalní útvar Čertova zeď je tu dodnes.

(redakce)

foto: Wikimedia.org

Ohodnoťte, prosím, tento článek