Velký pátek – den kdy zemřel Bůh 4.93/5 (15)

Kultura Záhady Zajímavosti

Dnes je Velký pátek. Podle křesťanské liturgie je to den, kdy ve tři hodiny odpoledne na kříži zemřel Ježíš Kristus. Tento den křesťané slaví tichosti, modlitbami, kostelní zvony nezvoní. Odpoledne, v době smrti Krista se čtou v kostelích pašije.

V Markově evangeliu se o tomto dni a události píše toto:

A hned zrána se poradili velekněží, starší a zákoníci, celá rada; spoutali Ježíše, odvedli jej a vydali Pilátovi. Pilát se ho otázal:

„Ty jsi král Židů?“ On mu odpověděl:

„Ty sám to říkáš.“ Velekněží na něj mnoho žalovali. Tu se ho Pilát znovu otázal:

„Nic neodpovídáš? Pohleď, co všecko na tebe žalují!“

Ježíš však už nic neodpověděl, takže se Pilát divil. O svátcích jim propouštíval jednoho vězně, o kterého žádali. Ve vězení byl mezi vzbouřenci, kteří se při vzpouře dopustili vraždy, muž jménem Barabáš. Zástup přišel Piláta požádat o to, v čem jim obvykle vyhověl. Pilát jim nato řekl:

„Chcete, abych vám propustil židovského krále?“ Věděl totiž, že mu ho velekněží vydali ze zášti. Velekněží však podnítili zástup, ať jim raději propustí Barabáše. Pilát se jich znovu zeptal:

„Co tedy mám učinit s tím, kterému říkáte židovský král?“ Tu se znovu dali do křiku:

„Ukřižuj ho!“Pilát jim řekl: „A čeho se vlastně dopustil?“ Oni však ještě víc křičeli:

„Ukřižuj ho!“ Tu Pilát, aby vyhověl zástupu, propustil jim Barabáše; Ježíše dal zbičovat a vydal ho velekněžím, aby byl ukřižován. Vojáci ho odvedli do místodržitelského dvora a svolali celou setninu. Navlékli mu purpurový plášť, upletli trnovou korunu, vsadili mu ji na hlavu a začali ho zdravit:

„Buď zdráv, židovský králi!“

Bili ho po hlavě holí, plivali na něj, klekali na kolena a padali před ním na zem. Když se mu dost naposmívali, svlékli mu purpurový plášť a oblékli ho zase do jeho šatů. Pak ho vedli ven, aby ho ukřižovali. Cestou přinutili nějakého Šimona z Kyrény, otce Alexandrova a Rufova, který šel z venkova, aby mu nesl kříž. A přivedli ho na místo zvané Golgota, což v překladu znamená Lebka. Dávali mu víno okořeněné myrhou; on je však nepřijal. Ukřižovali ho a rozdělili si jeho šaty; losovali o ně, co si kdo vezme. Bylo devět hodin, když ho ukřižovali. Jeho provinění oznamoval nápis: „Král Židů.“

S ním ukřižovali dva povstalce, jednoho po jeho pravici a druhého po levici. Tak se naplnilo Písmo: ‚Byl započten mezi zločince.‘ Kolemjdoucí ho uráželi: potřásali hlavou a říkali:

„Ty, který chceš zbořit chrám a ve třech dnech jej postavit, zachraň sám sebe a sestup z kříže!“ Podobně se mu mezi sebou posmívali velekněží spolu se zákoníky. Říkali: „Jiné zachránil, sám sebe zachránit nemůže. Ať nyní sestoupí z kříže, ten Mesiáš, král izraelský, abychom to viděli a uvěřili!“ Tupili ho i ti, kteří byli ukřižováni spolu s ním. Když bylo poledne, nastala tma po celé zemi až do tří hodin. O třetí hodině zvolal Ježíš mocným hlasem:

„Eloi, Eloi, lema sabachtani?“což přeloženo znamená: ‚Bože můj, Bože můj, proč jsi mě opustil?‘ Když to uslyšeli, říkali někteří z těch, kdo stáli okolo:

„Hle, volá Eliáše.“ Kdosi pak odběhl, namočil houbu v octě, nabodl ji na prut a dával mu pít se slovy:

„Počkejte, uvidíme, přijde-li ho Eliáš sejmout.“ Ale Ježíš vydal mocný hlas a skonal. Tu se chrámová opona roztrhla vpůli odshora až dolů. A když uviděl setník, který stál před ním, že takto skonal, řekl:

„Ten člověk byl opravdu Syn Boží.“ Zpovzdálí se dívaly také ženy, mezi nimi i Marie z Magdaly, Marie, matka Jakuba mladšího a Josefa, a Salome, které ho provázely a staraly se o něj, když byl v Galileji, a mnohé jiné, které se spolu s ním vydaly do Jeruzaléma. A když už nastal večer – byl totiž den přípravy, předvečer soboty – přišel Josef z Arimatie, vážený člen rady, který také očekával království Boží, dodal si odvahy, vešel k Pilátovi a požádal o Ježíšovo tělo. Pilát se podivil, že Ježíš už zemřel; zavolal si setníka a zeptal se ho, je-li už dlouho mrtev. A když mu to setník potvrdil, daroval mrtvé tělo Josefovi. Ten koupil plátno, sňal Ježíše z kříže, zavinul ho do plátna a položil do hrobu, který byl vytesán ve skále, a ke vchodu do hrobu přivalil kámen. Marie z Magdaly a Marie, matka Josefova, se dívaly, kam byl uložen.

K tomuto dni se váží i mnohé legendy. Tou první je, že v době čtení pašijí se otvírají hory a skřítkové dávají lidem své poklady. Pohanský nádech této pověsti je zcela zřejmý. To ale patří k těm lepším. Ovšem se také říká jiná věc.

Velký pátek je den kdy zemřel Bůh. Tento den se po západu slunce snímají okovy z bran pekelných a démoni mají volnost. Z hrobů se ozývá křik mrtvých, na které jejich živí potomci zapomněli a sebevrazi a další mrtví obtížení těžkými hříchy které nesrovnali, ale i ti, kteří zahynuli násilně a jejich smrt nebyla potrestána, či nedošli jiného zadostiučení, povstávají a přicházejí zpět na svět. Proto všichni bohabojní křesťané mají po západu slunce být doma a nevyházet ven. A už vůbec se nezdržovat na hřbitovech, popravištích či mrchovištích.

Zeptali jsme se i pana Jindřicha, odborníka na paranormální jevy.

„Samozřejmě, že řada věcí pochází z představ křesťanské Církve. Velký pátek, stejně jako celé velikonoce jsou pohanského původu. Rozumějme, naše velikonoce. Ne ty židovské. A tak veškeré projevy starých bohů byly považovány za projevy ďábla. Nelze se divit. Abrahámovský monoteismus je poněkud černobílý. Jen Bůh a ďábel. Nic mezi tím. A tak co není v Kristu je v ďáblu. Ale víte, skutečně není moc zdravé chodit po nocích na ve vašem článku zmiňovaná místa. Mají v sobě velmi negativní náboj. Jsou plná stesku, bolesti a utrpení. Zvláště ta popraviště. Hřbitovy jsou zase plné smutku, jelikož tam lidé nosí svůj stesk po mrtvých. A mrchoviště? Tam se přeci pohřbívali popravení. Alespoň v minulosti. A jejich duše tam pořád jsou. Problém je, že dnes již málokdo ví, kde vlastně to které mrchoviště bylo. Je to jako zapomenuté minové pole. Ty miny tam jsou pořád. Nezmizely se zapomenutím. Víra ve věci dějící se na Velký pátek je tady už nějakých tisíc let. A to je doba, kdy se to vše stačilo v astrálním světe již zapsat. Takže i kdyby se nic dít původně nemělo, generace lidí to již naprogramovaly a tak se to opravdu dít může. Stačí vhodný spouštěč.“

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *