Beltine nejsou jen čarodějnice 4.55/5 (11)

Celá ČR Kultura Události Zajímavosti

Noc čarodějnic, Valpuržina noc, Filipojakubská noc. Tři pojmenován dnešního svátku. Jeho oslava ale sahá do hlubin dávnověku a naši předkové jej nazývali Beltine a je přesným opakem Samhainu. Svátek Beltine je svátkem života a naděje. Pohané vlastně znali jen dvě roční období a to Léta (hojnosti, úrody, plodnosti) a Zimy (hlad, smrt, nemoce). Beltine je začátek období léta. Byl to svátek bujarého veselí, kdy se na kopcích se zapalovaly ohně, které měly očistit krajinu od zlé moci. Zároveň přes tento oheň skákali veselící se lidé, kteří se tak zbavovali negativní energie, která se u nich nashromáždila přes Zimu. Rovněž se zapalovaly dubové věnce a kutálely se z kopce. Oslavy svátku Beltine byly hodně nasměrované k bohu Thorovi. Očekávalo se od něj, že svým kladivem pobije zástupy démonů kteří odmítli odejít se Zimou. Tehdy se také rozjel Thorův vůz po obloze a od jeho kol létaly jiskry v podobě prvních bouřek. V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem.

V našich zemích a u Slovanů vůbec je svátek doplněn ještě o upalování figurky staré ženy. I když podle některých pramenů toto bylo přejato od Germánů. Ta představuje původně bohyni smrti a Zimy Moranu. Jak je zde zvykem, tak tento svátek je opět trochu roztříštěn a část jeho praktik se přenesla na křesťanské Velikonoce. U nás se o zapalování ohňů mluvilo jako o německém zvyku z poloviny 19. století. Přesto byl jakožto pověrečná (pohanská) praktika v té době ještě zakazován. Z jiných důvodů jej zakazovali Němci za okupace Českých zemí a po nich zakazovací štafetu převzal bolševický režim.

Díky křesťanskému působení došlo i v tomto případě k démonizaci pohanského svátku. Filipojakubská noc je dle křesťanské mytologie spojená opět s peklem. Pravděpodobně, aby donutili kněží své postpohanské ovečky zůstat v poslušnosti a hlavně doma, tak se dnes v noci mají otvírat hroby a z nich vystupovat duše zatracenců, upíři a vlkodlaci mají chodit krajinou a na prokletých místech se konaly sabaty čarodějnic za účasti nejvyšších pekelných knížat. Každý bohabojný křesťan v tuto noc klečí u kříže a zapálené svíčky, drží růženec a v hrůze drmolí modlitby.

Nakonec ale pohanská tradice přetrvala. Dnes se konají oslavy tohoto svátku opět v podobném duchu, jak ho slavili naši předkové. Tudíž bujarým veselím. I zvyklost, kdy se milenci líbají pod rozkvetlou třešní se neztratila. Bohužel zapálený oheň již v podvědomí lidí ztratil svůj magický důvod a také se tyto ohně již nezapalují na návrších. Zároveň již není středobodem oslavy a ani jméno Thora již nevoláme. A když, tak tak činí jedinci, kteří znají a vědí. Naštěstí je těchto lidí čím dál  více.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *