Kudy dál v rámci náboženství? 4.33/5 (6)

Kultura

Otázky víry a náboženství jsou po desetiletích opět na pořadu dne. Do Evropy se hrnou, mezi uprchlíky před skutečnou nepřízní, hordy zfanatizovaných náboženských radikálů a ti, jak bývá zvykem, brzy převezmou nad uprchlíky vládu. Jinak to ani nejde, jelikož násilí jim nedělá problém. Křesťanská Evropa, tedy spíše co z ní dnes zůstalo, velmi rychle zaniká, jelikož za peníze jsme ochotni prodat i vlastní matku. Ostatně západní církve již na tuto hru přistoupily a hrají podle pravidel muslimů. Dá se říci, že historicky křesťanství selhalo. A nelze se ani divit, jelikož křestané sami učení Ježíše Krista sabotovali vytvořením Bible. Spojení Starého Zákona, který je o ďáblu, s Novým, je jako spojení ohně a vody. Jenže to málokdo pochopil. Oheň studený nikdy nebude, zato voda vroucí ano. A pak je už jedno, co nás popálí. Následky jsou stejné. Jak jsme již řekli, do Evropy se dnes masivně dere Islám a když si naň podíváme poněkud blíže, zjistíme, že je to jen návrat k tomu Starému Zákonu. Se vši brutalitou, jakou tehdy byli lidé schopni a jak jim náboženští myslitelé diktovali.

Evropa, a nejen ona, má nyní dvě možnosti. Vlastně tři. Ta první je uchopit učení Ježíše z úplně jiného konce. Bez balastu Judaismu, Starého Zákona. To ale znamená zavrhnou Bibli jako celek, jelikož i Nový Zákon je infikován dávkou náboženské nenávisti a je s tím Starým provázán. Kristus přeci mluvil o lásce a ne o nenávisti. Znamenalo by to tedy vytvoření úplně nového systému. Jenže toto narazí na odpor představitelů všech již zmiňovaných církví, kteří se už zřejmě vidí ve funkcích moci. Islámské státní zřízení jim ji totiž dá. Faktickou moc nad věřícími. Je to vidět na příklonu velké části vedení římskokatolické církve k Islámu. Ne nadarmo papež líbal muslimům nohy, čímž dal najevo svou podřízenost, alespoň v jejich očích. A není to jen u katolíků. Ve Švédsku se již odstraňují kříže z protestantských kostelů. Hlavní symboly křesťanství se nahradily Karlem Marxem a Kristus ustoupil do pozadí. No, není se co divit, vždyť je až třetím v řadě mezi proroky. Alespoň dle islámu. Pomalu se tak naplňuje proroctví ze Zjevení Janova. Bohužel vytvoření nového křesťanství by trvalo stovky let, než by se na něj lidé začali obracet a problém je, že Kristův až fanatický pacifismus jeho vyznavačům nedává příliš šancí na život ve chvíli konfrontace se syrovou nenávistí a násilím, jímž nás islám v současnosti dostatečně zásobuje.

Druhá možnost kterou Evropa má je návrat k prapůvodnímu systému víry. K pohanství. To má jednu obrovskou výhodu. Nikdo jej nemusí vytvářet, jeho vliv a praktiky nacházíme dodnes v našich tradicích, takže je nám podvědomě vlastní. Tento systém sem nebyl násilně implantován jako právě to křesťanství.

Výhodou je, že tento původní nábožensko – filozofický systém neomezuje nikoho souborem hříchů, kterým se člověk prostě nevyhne. Má svůj morální kodex, který je nám bližší, než ten blízkovýchodní. To je ovšem i nevýhoda, jelikož klade důraz na osobní vyspělost a morálku. Ovšem je navíc daleko tolerantnější než jakýkoliv „Abrahámismus“, jelikož není agresivní. Nešíří se násilím. Je to totiž o vnitřním přesvědčení. Není to o strachu ze zavržení a pekla. Není to o podřízenosti Bohu, proto to monoteisté tak neradi vidí.

Ta třetí možnost je opětovná zrada vlastních hodnot a celospolečenské přijetí islámu, jako další ideologie jediného Boha. Jaké by to mělo následky si snad ani nelze domyslet.

Rozhodnutí je na každém z nás. To je naše jediná skutečná svoboda, kterou nám nikdo nemůže vzít. Můžeme lpět na pomíjivém a pak se podrobit čemukoliv v naději, že si pomíjivé zachováme na trochu delší dobu.

Evropa bez víry nemůže přežít. Ti, kteří v nic nevěří, lpí na svém životě a nechtějí jej v žádném případě nasadit. Ani k obraně své vlasti, domu, rodiny, jelikož se ukájejí nadějí, že by mohlo být lépe, že se s tím vším nějak popasují. Ale hlavně přežít. Vikingští berserkové šli do bitvy bez zbroje. Oni totiž nepovažovali smrt za konečnou stanici. Pro ně to byla jen cesta do Valhally. Pro středověkého křižáka byla smrt na bojišti za Boha vstupenkou do Ráje. Stejně tak pro muslima. A islámští teroristé jsou vlastně svým posláním novodobí křižáci, proto mají velikou podporu mezi ostatními muslimy, byť ti v rámci „lži za islám“ říkají něco jiného. Pro bezvěrce je smrt děsivý konec. A protože je Evropa vlastně ateistická, tak podléhá lidem, kteří mohou jen získat a nikoliv ztratit. Ale my bojovat nechceme. Boj je sázka na život nebo smrt. Raději zalezeme do díry a pokusíme se vše přečkat, ohneme hřbet a budeme si myslet své a kdo jej neohne a vyčnívá, tak toho raději udáme. Co když je to provokatér? Nebo je to jen nezodpovědná blázen, co si hraje na hrdinu a tak nás všechny přivede do neštěstí? V případě války se děsíme mrtvých. Nechceme bojovat, abychom neumřeli. Jenže stejně umřeme. Ať tak, či onak. Jediné co můžeme určit, je to zda zemřeme ve stoje, nebo na kolenou

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *