Holub a tyranosaurus jsou příbuzní 4.5/5 (8)

Věda Zajímavosti

Ačkoliv je listopad, tak slunce pálí jako v tropech. Na jihu se zvedají vrcholky Alp, ale neleží na nich sníh. Na mořské hladině se honí vlny a na ostrovech, o které se tříští, se objevují cykasy, borovice a sem tam i kapradiny. Co takhle vypadá? Okolí dnešní Prahy. V listopadu slunce pálí? A v Alpách není sníh? V Praze je moře? To se asi naplnily katastrofické vize ekologických aktivistů a došlo ke globálnímu oteplení a život na Zemi prakticky zanikl. Vždyť ani na pólech není led a sníh. Dokonce se v místech, kde by měla být zmrzlá tundra, nacházejí lesy. Tropy sahají až skoro za šedesátou rovnoběžku. To je zhruba oblast, kde jsou Helsinky, nebo třeba Petrohrad. Co se stalo? Slunce zvětšilo svůj objem a spálilo vše na prach? Ne. Nic z toho. To se jen nacházíme v druhohorách.

Druhohory jsou obdobím kdy zde bylo opravdu teplo. Na počátku druhohor je většina pevniny uspořádána do jediného superkontinentu jménem Pangea. Ten se utvořil již v předchozích prvohorách. Z něj se později dalšími geologickými procesy začaly formovat světadíly, jak je známe dnes. Přesto z hlediska horotvorné činnosti byla větší část druhohor klidná, teprve v křídě začalo Alpinské vrásnění, které pokračovalo během třetihor až čtvrtohor. Jeho činností vznikla nová pohoří v současné Evropě i Asii jako Alpy, Karpaty nebo Himálaj. Trias – začátek druhohor navazoval na teplý a suchý prvohorní perm. V juře a křídě bylo zase podnebí vlhké a teplé. Na Zemi se nenašly stopy žádného zalednění. Tropický pás byl široký, v polárních oblastech panovalo mírné klima, místy vhodné i pro šíření lesů.

Kdyby se do této doby dostali někteří ekoaktivisté, tak by asi zešíleli hrůzou. Takové podnebí je přeci strašlivá ekologická katastrofa, ve které nemůže nic žít. Ale kdyby se dívali déle, spatřili by pravděpodobně třeba velociraptory. Tento malý teropod žil v období svrchní křídy, asi před 75 až 71 miliony let na území dnešního Mongolska. Velociraptor byl dlouhý kolem 2 metru a zaživa vážil asi 20 až 25 kilogramů. Výškou hřbetu nepřesáhl 80 cm. Film Jurský park je tedy poněkud zavádějícím. Tento dinosaurus měl drobné ostré zuby a srpovitý dráp na noze o délce kolem 6 cm. Horní končetiny měl pravděpodobně opeřené. Velociraptor patrně žil a lovil v menších smečkách, zabíjel malé a středně velké obratlovce a mláďata jiných dinosaurů, např. tehdy hojného rohatého dinosaura druhu Protoceratops andrewsi.

Pokud by se opravdu někdo dostal do druhohor právě na území dnešních Čech, tak by za prvé zjistil, že zde bylo mělké moře s četnými ostrovy a ostrůvky (jeden z nich je i třeba Písečný vrch u Teplic), ale mohl by spatřit ještěra, který se dnes nazývá Burianosaurus. Tento živočich zřejmě patřil do čeledi Iguanodontidae, dlouhému maximálně 4 metry a vysokému asi 1,2 až 2 metry. Byl tedy podstatně menší než např. Iguanodon bernissartensis ze spodní křídy západní Evropy. Tyto rozměrové rozdíly mohou být způsobeny tím, že český dinosaurus se vyvinul na právě zmiňovaných ostrovech s menším ekologickýcm prostředím. Z nálezů kostí se zjistilo, že se pohyboval se po dvou, měl mohutné končetiny s tříprstými chodidly a mohutnými drápy a zřejmě s bodcem na palci.

Tento druh žil pravděpodobně v období svrchní křídy (asi před 100 – 94 miliony let). Sdružoval se stejně jako většina ostatních druhů býložravých ornitopodních dinosaurů do malých skupin. Živil se převážně pobřežními slanomilnými a poléhavými jehličnany druhu Frenelopsisalata.

Kdo se kdy díval na film „Cesta do pravěku“ pamatuje si na létající ještěry – pteranodony.

Od nás je známý zatím jediný druh ptakoještěra – Cretornis hlavaci, jehož ostatky byly v roce 1880 objeveny u Chocně. Jednalo se zřejmě o mládě pterosaura, žijícího přibližně před 92 miliony let. V dospělosti mohl mít tento létající plaz rozpětí křídel až několik metrů, nepatřil ale k největším zástupcům svého druhu. Drobné zuby možných rybožravých ptakoještěrů byly odkryty také v cenomanských a turonských vrstvách (raná svrchní křída) v lomu v Úpohlavech na severovýchodě Čech.

Ačkoliv víme, že dinosauři vyhynuli koncem druhohor, vlastně se s nimi můžeme setkávat dodnes. Stále zde žijí různí ještěři, želvy, a další plazi, kteří prostě přežili a své předky nezapřou. Jenže stále jsou tu ještě další dinosauři a to ptáci.

Ptáci jsou vlastně skupinou teropodních dinosaurů, která přežila velké vymírání na konci křídy. Nejbližšími žijícími příbuznými ptáků jsou totiž krokodýli. Společně s nimi tvoří klad Archosauria. Vznik ptáků je v současné době velmi dobře zdokumentován díky fosilnímu záznamu, ve kterém je patrný vývoj peří a změny kostry nutné pro přechod od pasivního k aktivnímu letu. Ostatně, peří měli na sobě i další dinosauři, jako již zmiňovaný Velociraptor. V současné době jsou ptáci pokládáni za potomky drobných teropodních dinosaurů, konkrétně maniraptorů, z nichž se vyvinuli v období střední až svrchní jury, tedy před více než 160 miliony lety. Že se jedná o potomky druhohorních obyvatel Země přišel již Carl Gegenbaur v roce 1863. Určení nejstaršího známého ptáka závisí na definici jména Aves, která je sporná. Příbuznosti mezi ptáky a dinosaury nasvědčuje mnoho společných znaků, významným potvrzením této vývojové vazby byl především právě objev opeřených dinosaurů v Číně od roku 1996. Dnes je známo již 30 rodů opeřených dinosaurů. Od nástupu fylogenetické systematiky na začátku sedmdesátých let jsou ptáci považování nejen za potomky dinosaurů, ale přímo za jejich podskupinu.

Takže až uvidíte kroužit racka na řekou, nebo třeba na náměstí pochodovat holuba, vzpomeňme si, jak vypadal tyranosaurus rex a že ten malý opeřený tvor je jeho potomkem. A také si uvědomme, že poslední geologické období – čtvrtohory – jsou tím nejstudenějším obdobím na Zemi.

(redakce)

foto: obraz Zdeňka Buriana

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *