Sopečná činnost v Čechách 4.67/5 (3)

Oblaka kouře, dunění, plameny, potoky lávy, popel. To jsou atributy sopečné činnosti a to vše známe i z našeho území. Naposledy před 100 000 lety. V dnešní době u nás můžeme pozorovat již jen dozvuky původní sopečné činnosti. Na tom je třeba založeno naše lázeňství, jelikož to mohlo vzniknout jen na základě horkých pramenů. Sopečná činnost také vytvořila zajímavé útvary. Ať již v podobě různých ztuhlých čedičových proudů a turisticky atraktivních čedičových varhan jako Panská skála, Rotavské varhany, Radobýl, či Vrkoč u Ústí nad Labem.

Asi nejvýznamnějším geologickou lokalitou provázanou se sopečnou činností u nás je tzv. oherský zlom. Tento útvar se táhne od Chebu přes Karlovy Vary až po Ústí nad Labem a Lužické hory. Dalšími podobnými útvary jsou jáchymovský zlom, krušnohorský zlom, středohorský zlom, lužický zlom, labská linie nebo chebsko-domažlický příkop. Zde se nacházejí dvě naše nejmladších sopky – Železná hůrka a Komorní hůrka.

Nejsilnější zastoupení vulkánů nemá oproti ustálenému laickému názoru České Středohoří, ale Doupovské hory. Středohoří je až druhé v pořadí. Některé sopky bychom ale nalezli i v Krušných horách, Lužických horách, v Českém ráji a na Ještědsko-kozákovském hřbetu a dalších místech.

V Českém Středohoří je několik typů vulkanických krajiných prvků. Jako klasické sopky jsou zde Vrabinec, Košťálov, Sedlo u Liběšic, Radobýl, Lovoš, Libeš u Želkovic a další.

Velmi často bývá za sopku pokládána královna Českého Středohoří – Milešovka. Ale omyl. Milešovka patří mezi tzv. lakolity což je druh magmatického tělesa, které vzniká utuhnutím magmatu pod zemskou kůrou. Skládá se z magmatu, utuhlého v malých hloubkách pod povrchem v zemské kůře, má vždy přívodní kanál ve formě dajky (specifický skalní útvar ve tvaru zdi, kterému se lidově také říká Čertova zeď, pozn. red.). Lakolit má nejčastěji tvar hříbku a nebo bochníku, většinou s plochým dnem. Tyto hlubinné pně mohou dosahovat velikostí až desítek metrů. Mezi takové útvary patří Doubravská hora u Teplic, Kletečná, nebo i Střekov v Ústí nad Labem.

Podobným útvarem jsou též dómy, kdy se žhavé magma sice prodralo na zemský povrch, avšak bylo natolik viskózní, že utuhlo aniž se rozlilo do okolí. Příkladem takovýchto míst v Českém Středohoří jsou např. vrchy Špičák, Hněvín, Zlatník. Proces vzniku „dómu“ je podobný, jako při pomalém vytlačování zubní pasty z tuby.

Morfologie sopečných dómů je proměnlivá. Jsou typicky silné a strmé, ale jejich tvar může být proměnlivý od kruhového, nízkého dómu, až po válcovité ostny s prudkými svahy, jako je třeba již zmiňovaný Hněvín.

Po explozívních erupčních epizodách může pomalu vystupující láva narůstat do tvaru dómu několik měsíců či let.

Pomalý růst zralého sopečného dómu probíhá všeobecně bez explozí. Nicméně, mladé sopečné dómy vznikající z magmatu, které ještě není zbaveno plynů, mohou tu a tam explodovat.

Opakované exploze a gravitační zhroucení této vazké hmoty může občas způsobit smrtící pyroklastická oblaka. Tyto přívaly úlomků žhavé lávy a jedovatých plynů během lidské historie zabily tisíce lidí. V současné době však tato lokalita nevykazuje žádnou mimořádnou aktivitu.

Přesto Středohoří není zas tak úplně mrtvé.

„Na řadě míst v Českém středohoří jsou známé projevy tzv. ventarol. Jedná se o výduchy teplého a vlhkého vzduchu, ohřívaného skalní masou nahřátou během letních měsíců. Ventaroly fungují v chladných měsících a potřebují skalní masiv prostoupený puklinami nebo dutinami, kterými může vzduch proudit. Asi nejlepšími příklady ventarol jsou Boreč a Slánská hora, ale známé jsou z mnoha dalších míst, včetně Milešovky. Prudký pokles teplot může spustit bouřlivé startování ventaroly, které se projeví hučivým zvukem. Takovéto divoké rozjezdy ventarol jsou patrně i za pověrami o erupci Slánské hory v 18. století,“ říká k tématu vulkanolog Mgr Vladislav Rapprich.

Díky neznalosti si tak řada lidí dříve myslela, že v Českém Středohoří existuje jedna stále aktivní sopka a to právě Boreč. Na jeho vrcholu nebývá v zimě sníh, je zde podstatně tepleji. Tak jako mnoho jiných je Boreč opět lakolit. Teplota vzduchu vycházejícího z vnitra kopce může činit až +16 stupňů celsia. Díky tomuto jevu můžeme u průduchů-ventarolů sledovat různé druhy rostlin, zejména mechů, či živočichů i v období zimy.

Máme tedy ale považovat vulkanickou činnost na našem území za ukončenou?

„Planeta Země je geologicky živá jako celek. Oherský rift sice aktuálně nevykazuje žádné výrazné známky aktivity, ale nemůžeme říct, že by byl mrtvý. Jde o to, že časový úsek našich pozorování je příliš krátký na zhodnocení vývoje takových velkých struktur,“ dodává vulkanolog na závěr.

Jisté je, že sopky vytvarovaly v naší krajině velmi zajímavé a krásné útvary, které stojí za to vidět a něco si o nich nastudovat. Příroda je skvělý architekt a i mocná kouzelnice a co vytvořila, by člověka ani nenapadlo. Ovšem doufejme, že raději budou naše sopky spát. Protože pokud by nějaká byla jen „spící drak“ a probudila se, pro obyvatele dané lokality by to byla katastrofa, kterou by nevyvážil ani turistický zájem.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek