21.srpen 1968 – největší tragédie Československa? A co 15. březen 1939? 3.86/5 (7)

Celá ČR Události

Blíží se další datum na které neradi vzpomínáme. Před padesáti lety nás opět zradili nějací spojenci a na naše území vtrhly armády Sovětského svazu, Německé demokratické republiky, Polské lidové republiky, Maďarské lidové republiky a Bulharské lidové republiky. Přes půl milionu vojáků tisíce tanků a letadel zadusilo pokus o zvolnění diktatury, které jsem říkali socialismus. Přišli na žádost části vedení tehdejší KSČ, konkrétně jejího konzervativního křídla, které si nepřálo žádný pokrok, ale spíše návrat padesátých let a svou absolutní moc.

V noci z 20 na 21 srpna byla sovětskou armádou obsazena všechna letiště, aby na nich mohla přistávat letadla s dalšími vojáky a technikou. Invazní kontingent pak obsadil většinu důležitých měst v tehdejší ČSSR. Velení armády ČSSR bylo ochromeno záškodnickou činností vojenských poradců a důstojníků věrných konzervativnímu křídlu KSČ. Nehledě na to, že vláda vydala opět rozkaz neklást odpor. Už podruhé v našich dějinách. Předsednictvo tehdejšího Ústředního Výboru KSČ přijalo usnesení odsuzující invazi (poměrem 7 : 4 hlasům). Veřejnost během prvního týdne okupace vyjadřovala silný odpor, čímž zabránila provedení původních sovětských plánů k ustanovení loutkové tzv. Dělnicko-rolnické vlády. Spontánní odpor proti okupaci de facto v očích světové veřejnosti zdiskreditoval socialismus sovětského typu. Bylo přerušeno rozhlasové i televizní vysílání, které však bylo rychle obnoveno z improvizovaných studií. Následně došlo k potlačení československého pokusu o reformu socialismu – tzv. pražského jara. Došlo k zatčení a internaci československých vedoucích představitelů – Alexandra Dubčeka, Smrkovského, Černíka a dalších. Masové spontánní protesty trvaly týden. Internovaní představitelé byli odvezeni do Moskvy, kde jim ukrajinský bývalý politruk sovětské armády a tehdejší vládce Sovětského svazu Leonid Iljič Brežněv dal na výběr.. Buď se poslušní vrátí domů, nebo neposlušní pojedou dále na východ až na Sibiř.

Sovětská vojenská okupace trvala do roku 1989, kdy Michail Gorbačov de facto zrušil socialismus a uvolnil mocenské sevření Sovětského svazu.

Dnešní vzpomíná na toto nechvalné datum se ovšem veze na vlně protiruské hysterie, jako se před rokem 1989 vše co se týkalo Západu vezlo na vlně protiamerické hysterie. Dovolme si ale jedno srovnání.

Ve dvacátém století byla naše republika dvakrát vojensky obsazena. Poprvé to bylo Německem ve dvou etapách. 1938 Německo zabralo naše pohraničí a o půl roku na to v roce 1939 vytvořilo Protektorát Čechy a Morava. Tato okupace trvala 6. let a stála nás na 340 000 lidských obětí (v této cifře nejsou započítány oběti vojáků československého zahraničního vojska). Drtivá většina těchto lidí byla odvlečena do koncentračních táborů, de byla následně umučena, či jinak brutálně zavražděna. Lidé se třásli strachem, zda moloch Gestapa nespočine svým pohledem zrovna na jejich adrese a v noci se neozvou rány do dveří se známým křikem:

„Geheime Staadspolizei!!“

Desítky tisíc lidí bylo deportováno na otrocké práce do německých koncernů. Německou brannou mocí byly vysídleny celé oblasti v Čechách a na Moravě pro potřeby wehrmachtu a Waffen SS. Tisíce lidí tak přišlo o své domovy a majetek bez náhrady. Lidice, Ležáky, Javoříčko, Ploština, Zákřov, Vařákovy paseky, Prlov, Leskovice jsou obce, které Němci vyhladili a vypálili. Jejich jména již dnes zná málokdo.

Sovětská okupace trvala 20 let. Na rozdíl od té německé zde nebyly dvojjazyčné nápisy, KGB po nocích ve velkém nezatýkala. Nebyly na nárožích vývěsky se jmény popravených jako za Německa.

Podle vyjádření Úřadu na vyšetřování zločinů komunismu v době okupace ČSSR 21. srpna – 15. listopadu 1968 a krátce poté zemřelo, podle dosud známých údajů, celkem 131 čs. občanů, z toho asi 124 v důsledku činnosti Sovětské armády. Minimálně 5 lidí bylo zavražděno sovětskými vojáky. Další tři občané zemřeli s delším časovým odstupem na zranění způsobená do 15. listopadu 1968. Po vzniku Střední skupiny sovětských vojsk v říjnu 1968 zemřelo do odchodu sovětských vojáků v roce 1991 dalších nejméně 272 čs. občanů, z toho 12 bylo zavražděno.

V srpnu 1968 bylo sovětskými vojáky s následnou asistencí KGB, případně StB zatčeno a uneseno 6 vysokých stranických a státních činitelů a 5 vysokých funkcionářů MV. Dále bylo StB, patrně na pokyn KGB, dočasně internováno několik příslušníků StB z I. a II. správy MV, kteří byli chápani jako zastánci obrodného procesu. Mimo to bylo sovětskými vojáky do konce okupace z nejrůznějších důvodu dočasně zadrženo nejméně 172 čs. občanů. Další jednotlivci v neznámém počtu případů byli sovětskými vojáky v letech 1968-1989 dočasně zadrženi v okolí posádek Střední skupiny sovětských vojsk v Československu a později předáni příslušníkům SNB. O účasti KGB na těchto případech nám není nic známo, ale nelze ji vyloučit.

Není známo, že by sovětská okupační moc na našem území vypálila nějakou vesnici, nebo že by provedla popravu nějakého československého občana. Také není známo nic o tom, že by nějací občané ČSSR byli odvlečeni do sovětského koncentračního tábora.

Přes tato všechna fakta a čísla si připomínáme 21 srpen 1968 jako největší národní tragédii, ale o 15 březnu 1939 mluvíme již jen okrajově. Nebude to tím, že Rusko je ustanoveno jako nepřítel a připomínání německé okupace je díky našemu členství v Německé EU neslušné? Zhodnoťme ještě jeden nesporný fakt. Rusové (obyčejní lidé) nechovali a nechovají k Čechům nenávistné a opovržlivé postoje. Naopak, jsou velice vstřícní s družní. Toto se ovšem o Němcích říci nedá. Jejich arogantní přístup k našim lidem a úšklebek „Tschechische schwein“, si občas leckdo vyslechne i dnes, zvláště v posledních letech. Zda je 21. srpen 1968 největší ponížení v našich dějinách necháme už na názoru našich čtenářů, ale na stálo za to se zamyslet a nepodléhat ideologické propagandě, byť je velice propracovaná.

(redakce)

foto: archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *