Zatajené archeologické objevy které by změnily vnímání světa a historie 4.7/5 (30)

Záhady Zajímavosti

Začátkem září 1969 v obci Ržavčik (Rusko, Tisulský okres, region Kemerovo, Ržavčik) v místním uhelném dole došlo k unikátnímu archeologickému nálezu. V uhelné sloji, v hloubce více než 70 metrů pod zemí horník Karnaukov (následně zemřel pod koly motocyklu) našel úžasně přesně a jemně opracovaný dlouhý mramorový sarkofág.

Sarkofág byl naplněn až po okraj růžovomodrou, křišťálově průzračnou kapalinou, pod jejíž hladinou spočívala vysoká (asi 180 cm), štíhlá žena nevšední krásy, věk kolem třiceti, s jemnými evropskými rysy a velkýma, široce otevřenýma, modrýma očima. Husté, tmavě hnědé kadeře s načervenalým nádechem jí sahaly až do pasu a podél těla volně ležely měkké bílé ruce s krátkými, úhledně ostříhanými nehty. Byla oblečená ve sněhobílé krajkové šaty, průhledné, v délce těsně pod kolena s krátkými rukávy vyšívanými různobarevnými květy. Nic jiného na sobě neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. V hlavách sarkofágu ještě ležela černá, obdélníková, na jednom konci zakulacená kovová krabička o rozměrech přibližně 25 x 10 cm.

Důlní vedoucí Alexander Alexandrovich Masalygina přikázal okamžitě zastavit veškeré práce a sarkofág nechal vynést na povrch. Následně ho začal otevírat, přičemž odlamoval okraje tmelu, který byl časem již zkamenělý. Samotný tmel se však pomocí slunečního tepla měnil v čirou tekutinu a začal se roztékat. Jeden nedočkavý člověk, si dokonce dal trochu této tekutiny na jazyk, aby ji ochutnal (během jednoho týdne zešílel, a v únoru umrznul u dveří svého domu).

Víko sarkofágu bylo dokonale opracované a přesně sedělo. Pro lepší těsnost měly vnitřní hrany okrajů tloušťku patnáct centimetrů. Tento objev byl obrovským šokem pro všechny přihlížející. Sarkofág byl naplněný až po okraj růžově modrou krystalicky čirou tekutinou. V ní spočívala svěží, zhruba 180cm vysoká, štíhlá a neobyčejně krásná žena. Bylo jí okolo třiceti let, měla jemné evropské rysy a velké, do široka otevřené modré oči. Měla husté, lehce vlnité tmavě hnědé vlasy s nádechem dočervena, které jí sahaly až do pasu. Podél jejího těla splývaly měkké, bílé ruce s krátkými, úhledně upravenými ostříhanými nehty.

Oblečena byla do průsvitných bílých krajkových šatů, které jí sahaly těsně pod kolena. Šaty byly s krátkým rukávem, vyšívané pestrobarevnými květy. Pod šaty nic jiného neměla. Zdálo se, že není mrtvá, ale jen spí. Vedle hlavy ještě měla černou, obdélníkovou, na jedné straně zaoblenou kovovou krabičku o rozměrech 25 x 10cm.

Sarkofág údajně zůstal veřejně otevřený zhruba od 10 do 15 hodin, kdy si ho přišli prohlédnout snad všichni obyvatelé Ržavčiku a pracovníci dolu. Vedení dolu okamžitě nahlásilo objev okresním úřadům a povolali odpovědné orgány, hasiče, armádu i milici. Podle tehdejších svědectví do 14 hodin přiletěl vrtulník a přivezl asi 12 neznámých civilně oblečených mužů, kteří prohlásili, že místo je kontaminované a nařídili všem přihlížejícím, aby se vzdálili od hrobu. Následně zajistili místo objevu a zapsali si všechny, kdož se dotkli rakve, a dokonce i ty, kteří stáli poblíž, údajně z důvodů lékařské pohotovosti.

Tito, pravděpodobně agenti KGB, či GRU, se snažili naložit sarkofág do helikoptéry, ale břemeno bylo příliš těžké, a tak se rozhodli, že rakvi ulehčí tím, že z ní odstraní onu tekutinu. Začali odčerpávat kapalinu, ale tělo ženy okamžitě začalo před zraky přihlížejících černat. Proto kapalinu opět vrátili zpět. Za okamžik tváře ženy opět zrůžověly a tělesné ostatky opět vypadaly jako živé. Sarkofág uzavřeli a spolu se zbytky tmelu, který byl uložený v igelitových pytlích, ho s pomocí dalších přihlížejících lidí nakonec dopravili do helikoptéry. Zároveň nařídili místním lidem, aby se rozešli. Helikoptéra se vznesla k nebi a zamířila směrem k Novosibirsku.

Za pět dnů přijel z Novosibirsku do Ržavčiku postarší profesor a ve venkovském klubu přečetl přednášku o předběžných výsledcích laboratorních zjištění. Sdělil, že učiněný objev významně změní celkové chápání historie. Zanedlouho prý sovětští vědci uveřejní své poznatky a vědecký svět bude zcela šokovaný.

Dle profesora byla princezna pohřbena nejméně před 800 milióny lety! Toto tvrzení je v rozporu s Darwinovou teorií o původu člověka a jeho vývoje z opice. Žena byla pohřbena v karbonovém období prvohor, dávno před dinosaury, dlouho před tím než se na planetě vytvořilo uhlí, v době, kdy dle moderních představ bylo na zemi království rostlin.

Rakev původně stála uprostřed pod dřevěnou klenbou v hlubokém hustém lese. Během věků se klenba zcela vnořila do země, zhroutila se a bez jakéhokoliv přístupu kyslíku po dobu několika stovek miliónů let se přeměnila na jednolitou vrstvu uhlí.

Původně byla předložena verze o mimozemském původu ženy, ale genetický rozbor těla ukázal stoprocentní shodu s moderním evropským člověkem. Znamená to, že dnešní Evropané jsou zcela stejní jako byla ona tajemná žena.

Úroveň civilizace, ke které žena patřila, v mnohém přesahuje všechny doposud známé civilizace, včetně té naší, jelikož vlastnosti tkaniny, ze které jsou ušity „Princezniny“ šaty nejsou přístupné vědeckým analýzám. Zařízení pro výrobu takového materiálu není vynálezem lidstva. Nezvládli ani rozpoznat složení oné záhadné tekutiny, v níž bylo tělo naloženo. Rozpoznali pouze některé základní složky, které pocházely z nejstarších odrůd cibule a česneku. Ohledně kovové krabičky neřekl profesor nic, jen to, že je stále předmětem dalšího výzkumu.

Pár dní po této události se v Tisulských místních novinách objevila malá poznámka oznamující, že v blízkosti vesnice Ržavčik byla objevena archeologická relikvie, která vrhá nové světlo na celý příběh. Ržavčané protestovali, taková jedinečná událost a v novinách se objeví pouhé tři řádky!

Rozhořčení místních pomalu ustupovalo, když náhle vesnici obklíčila armáda a milice, která chodila od domu k domu a eliminovala „buřiče“ mezi obyvateli. Přičemž místo, kde byl nalezen hrob, pečlivě prohrabali a nakonec důkladně zaplnili zeminou.

Přes všechno úsilí úřadů se i tak našlo pár vesničanů, kteří chtěli bojovat za pravdu. Jeden z nich chodil od instance k instanci, dokonce napsal i dopis na Ústřední výbor KSSS, ale za rok nato zemřel (dle oficiální verze – na selhání srdce). Během následujícího roku zahynulo při autonehodách jeden po druhém, i všech šest horníků kteří byli očitými svědky při nálezu rakve. Tak byli svědci této události navždy umlčeni.

Co se tam našlo? Proč jsou takové objevy dodnes důsledně utajovány a dokonce navzdory svědectvím i fotografiím popírány? Jedná se skutečně jen o ješitnost starých akademiků, kteří by museli přiznat, že se celý život mýlili a je tedy nutné přepsat učebnice? Nebo je za tím víc? Naskýtá se ve světle dalších událostí ještě jedna teorie. Někdo má velký zájem na tom, aby lidé neznali historii. A to nejen tu dávnou, ale i nedávnou. Pokud by byla pravda to, že tato žena žila v době prvohor, tak žido – křesťansko – islámské vnímání světa ztrácí smysl. Obrovské a mocné organizace by ztratily moc na miliardami lidí. Prozrazení těchto objevů by znamenalo obrovský kulturní šok v globálním měřítku. Asi jako veřejné setkání s vyspělou mimozemskou civilizací. Je to ten pravý důvod? Ještě se tomuto tématu budeme věnovat.

(redakce)

foto: Youtube

Ohodnoťte, prosím, tento článek