Duchovní kořeny našich předků, tedy i nás samotných 3.86/5 (7)

Kultura Zajímavosti

Dlouho před příchodem křesťanství do Evropy zde lidé – naši předkové – měli svá vlastní náboženství. Jedním z nich bylo i Ásatrú. Praktikovali jej na území dnešní Skandinávie, Anglie, Německa, dnešních Čech a dalších zemí. Ásatrú je původní a přirozenou vírou národů, které tyto oblasti obývaly.

Co vlastně slovo “Ásatrú” znamená?

Ve starogermánštině to znamená víru v bohy. V Ásy.

Ásatrú je tisíce let staré. Jeho počátky jsou ztraceny v prehistorii, ale je starší než křesťanství, islám, budhismus a většina dalších náboženství. Duchovní impulsy, které vyjadřuje, jsou tak dávné jako samotné evropské národy.

K čemu Ásatrú potřebujeme? Není většina lidí spokojená s křesťanstvím nebo jiným “zavedeným” náboženstvím?

Lidé jsou přitahováni ke známějším náboženstvím, protože mají duchovní potřeby, které je potřeba naplnit. Lidé hledají společnost a odpovědi na “velké otázky”: o čem je vlastně život a jak bychom ho měli žít. Pro mnoho lidí ale dnes nemají takzvaná hlavní náboženství relevantní odpovědi. Ásatrú odpovědi má, ale pro mnoho hledajících nebylo alternativou, protože o něm nevěděli. Jakmile zjistí, že zde je jiná cesta – lepší, přirozenější a čestnější – nebudou spokojení s ničím jiným, než návratem k náboženství svých předků.

Proč je pro nás náboženství našich předků nejlepší?

Protože spíše než jako kdokoli jiný, jsme jako naši předkové. Zdědili jsme nejen jejich fyzickou podobu, ale také hlavní mentální, emocionální a duchovní rysy. Myslíme a cítíme velmi podobně jako oni; naše základní potřeby jsou většinou stejné jako jejich. Náboženství, které nejlépe vyjadřovalo jejich nejvnitřnější povahu – Ásatrú – nám tak vyhovuje lépe než takové, které vzniklo na Středním východě mezi lidmi zásadně odlišnými. Judaismus, islám a křesťanství jsou cizí náboženství, které nepromlouvají do našich duší.

Proč Ásatrú vymizelo, pokud bylo pro Evropany tím pravým náboženstvím?

Ásatrú bylo stovky let vystavováno násilným represím. Bezpočet tisíc lidí bylo zavražděno, zmrzačeno a vyhnáno z domovů. Běžní lidé (naši předkové!) se nevzdali svých náboženství snadno. Nakonec ale kolosální organizace křesťanské církve podporovaná hrozbou ekonomické izolace a účinnou propagandistickou kampaní triumfovala nad statečnými, ale prostými kmeny.

Nebo tak to alespoň vypadalo! I přes tyto perzekuce se základy Ásatrú dochovaly až do našich časů – často v přestrojení za lidové tradice – dokazujíce tak, že naše vlastní přirozené náboženství působí na naše nitra zásadním způsobem. Nyní, tisíc let po jeho předpokládaném vymýcení je živé a rozrůstá se. Ono samozřejmě nemůže úplně vymizet dokud zde jsou muži a ženy evropského původu, protože vyvěrá z duše našeho lidu. Ásatrú není jen v co VĚŘÍME, ale co JSME.

Nebylo přijetí křesťanství znakem civilizace – krokem vpřed od barbarství?

Ne! Zvěrstva páchaná křesťany, muslimy a židy během celé historie jsou těžko krokem vpřed od čehokoli. Takzvaní “barbaři”, kteří následovali Ásatrú (Vikingové, různé germánské kmeny, apod.), byli zdrojem našich nejlepších civilizovaných tradic – soudního řízení s porotou, parlamentu, anglosaského zvykového práva a práv žen, abychom vyjmenovali jen pár. I slovo “law” (anglicky zákon) pochází ze severského jazyka, ne z jazyků křesťanských zemí. My jsme prostě nepotřebovali a nepotřebujeme křesťanství ani islám k tomu, abychom byli civilizovaní.

Říkáte, že Ásatrú bylo mezi jinými evropskými kulturami i náboženstvím Vikingů. Nebyla to ale pěkně krvežíznivá pakáž?

Moderní historikové se shodují, že Vikingové nebyli násilničtější než jiné národy jejich doby. A nezapomeňte, že popisy vikingských nájezdů a invazí byly pochází z pera jejich nepřátel, kteří určitě nebyli nezaujatí. Islámské i křesťanské kultury užívaly způsoby stejně tak krvavé, ne-li krvavější než seveřané. Bylo to velmi tvrdé období historie pro všechny zúčastněné!

Mluvíme zde jen o Vikinzích. Znamená to, že Ásatrú je jen pro osoby skandinávského původu?

Ne. Ásatrú tak, jak bylo praktikováno severskými národy, mělo velmi mnoho společného s náboženstvími ostatních evropských národů, tak jej můžeme chápat jako jednu z verzí obecně evropského náboženství. Ásatrú je pro všechny evropské národy, ať už jejich původ je či není přímo skandinávský.

Jaká je základní víra Ásatrú?

Věříme v základní, vše prostupující božskou energii nebo podstatu, která je nám běžně skryta a která je mimo naše okamžité chápání. Dále věříme, že je na nás tato duchovní realita závislá – že ovlivňujeme ji a ona ovlivňuje nás.

Věříme, že se toto základní božství projevuje v podobě bohů a bohyní. Příběhy o těchto božstvech jsou jakýmsi druhem kódu, tajemným “jazykem”, kterým k nám tato božská realita promlouvá.

Věříme v normy chování, které jsou konzistentní s duchovními pravdami a harmonizují s naším vnitřním bytím.

Jak se Áatrú odlišuje od dalších náboženství?

Ásatrú je jiné než lépe známé náboženství v mnoha směrech. Některé z nich jsou:

Jsme polyteističtí. To znamená, že věříme v existenci mnoha božstev, bohyní i bohů. Nepřijímáme myšlenku “prvotního hříchu”, názoru, že jsme od narození poznamenaní a vnitřně špatní jako to dělá křesťanství. Proto nepotřebujeme “zachraňovat”.

Náboženství středního východu učí buďto nenávist k jiným náboženstvím, nebo povinnost konvertovat ostatní, často silou. Tyto národy běžně praktikovali svou víru s krutou brutalitou.

Nepovažujeme se za univerzální náboženství či víru pro celé lidstvo. Ve skutečnosti si nemyslíme, že by něco takového bylo možné či žádoucí. Rozdílné větve lidstva mají rozdílné způsoby pohledu na svět, každý z nichž je platný. Je tedy jen správné, že mají odlišná náboženství.

Považujete severské mýty za pravdivé?

Mýty jsou příběhy o bozích a bohyních Ásatrú. Je to způsob zjevení náboženských pravd. Řekli bychom, že obsahují pravdy o podstatě božství, o naší vlastní podstatě a vztahem mezi nimi. Netvrdíme, že mýty jsou doslovně pravdivé tak jako např. dějiny.

A co bohové a bohyně? Jsou opravdoví?

Ano, jsou opravdoví. Nicméně stejně jako si většina křesťanů nemyslí, že jejich Bůh je stará vousatá postava sedící na zlatém trůnu v nebi, tak si nemyslíme, že by například Thór byl opravdu svalnatým mužem nesoucím velké kladivo. Thór opravdu existuje a my pomocí tohoto určitého duchovního obrazu pouze přistupujeme k jeho porozumění.

Modlí se stoupenci Ásatrú ke svým bohům a bohyním?

Ano, ale ne tak, jak si většina lidí myslí. Nikdy se nezříkáme vlastní vůle před jejich, ani se před nimi neponižujeme, protože se vidíme jako jejich příbuzní, ne jako podřadné, poslušné figurky. Nežebráme ani neprosíme. Rozmlouváme s nimi a ctíme je, zatímco získáváme jejich požehnání pomocí formálních rituálů a neformálních meditací. Žít plný a ctnostný život je sám druhem motlitby. Naše náboženství ovlivňuje všechny části našich životů, ne jen ty fragmenty, které sami považujeme za “náboženské”.

Neuctíváte kameny, stromy a modly?

Ne. Tyto objekty nejsou božstvy, tak je neuctíváme. Někdy tyto předměty používáme jako upomínky na boha či bohyni a věříme, že se mohou “nabít” jistým aspektem božské energie, ale nikdy bychom je nezaměňovali s opravdovými božstvy.

Jaké jsou normy chování učené v Ásatrú?

Některé z vlastností, kterých si vysoce ceníme, jsou síla, odvaha, radost, čest, svoboda, oddanost k rodině, realismus, ráznost a ctění našich předků. Vyjádření těchto věcí v našich životech je ctnostné a my se o to snažíme. Jejich opak – slabost, zbabělost, lpění na dogmatech spíše než na realitě tohoto světa, apod. představují vady, kterých je třeba se vyvarovat. Správné schování podle Ásatrú sestává z naximalizování osobních ctností a minimalizace vad. Takové chování odráží nejvyšší a nejhrdinnější ideály našeho lidu.

Nevěří ve věci, které jsi vyjmenoval, i křesťanství a islám?

Ne. Lidé mohou čestně věřit, že jde o jejich případ, ale průzkum nám to nepotvrzuje. Věří ve svobodu, ale jejich posvátné texty říkají, že jsou otroky svého boha. Akceptují, že radost je dobrá, ale jejich učení je zatížilo vinou, kvůli jakémusi imaginárnímu “prvotnímu hříchu”. Jejich instinktem je porozumět světu pomocí ověřitelných důkazů, ale jsou trénováni aby bez otázek věřili tomu, že černá je bílá, kulatá je rovná a přirozené instinkty jsou špatné, když je učení jejich církve v konfliktu s rozumem nebo se známými fakty.

Mnoho z nás instinktivně věří v hodnoty Ásatrú, protože nám byly předány našimi předky. Chceme věřit, že naše náboženství hájí tyto hodnoty, a tak vidíme to, co chceme vidět. Většina lidí jen ještě nezjistila, že hlavní náboženství říkají věci, které jsou v konfliktu s hodnotami, o kterých v našich srdcích víme, že jsou správné. Aby člověk našel severoevropské ctnosti, měl by se podívat tam, kde mají přirozený domov – k Ásatrú.

Co říkáte o dobru a zlu?

Dobro a zlo nejsou konstanty. Co je dobré v jednom případě, nebude dobré v jiném a zlo za určitých okolností nebude zlem za jiných podmínek. V každém případě bude směr správného činu utvářen vlivem minulosti a přítomnosti. Výsledek může či nemusí být “dobrý” či “zlý”, ale stále bude správným činem.

V žádném případě nám není dobro a zlo nařizováno cizím, autoritářským bohem jako na středním východě. Očekává se od nás, že využijeme naši svobodu, odpovědnost a vědomí odpovědnosti k nejvyšším a nejlepším cílům.

Co učí Ásatrú o posmrtném životě?

Věříme, že posmrtný život existuje a že ti, kdo žili ctnostným životem přijdou k většímu naplnění, radosti a výzvám. Ti, kdo prožili život vedený spíše vadami než ctnostmi budou odděleni od své rodiny a odsouzeni k existenci v nudě a depresi. Přesná podstata posmrtného života – jak vypadá a jak se projevuje – je mimo naše porozumění a symbolicky se o něm pojednává v mýtech.

V Ásatrú je také tradice znovuzrození v rodinné linii. Člověk si možná může vybrat zda se vrátí či nevrátí na tento svět, nebo zde můžou být nějaké přírodní zákony, které o tom rozhodnou. Kromě posmrtného života jako takového všichni v jistém smyslu přežíváme v našich potomcích.

V Ásatrú se posmrtným životem příliš nezabýváme. Žijeme tady a teď, v tomto životě. Pokud to budeme dělat a budeme to dělat dobře, tak se o sebe další život postará sám.

Zahrnuje Ásatrú uctívání předků?

Ásatrú říká, že bychom měli naše předky ctít. Také říká, že jsme k těmto předkům připoutáni zvláštním způsobem. Nicméně je neuctíváme.

Věříme, že na nás předkové přenesli určité duchovní vlastnosti stejně jako nám předali některé fyzické rysy. Oni žijí v nás. Rodina či klan je nad a mimo omezení času a prostoru. Tak máme úctu k našim předkům, i když je přímo neuctíváme.

Má Ásatrú nějakou svatou knihu jako je Bible?

Ne. Existují písemné zdroje, které jsou pro nás užitečné, protože uchovávají mnoho z naší posvátné tradice v podobě mýtů a příkladů správného chování, ale nepřijímáme je jako neomylné či pocházející od Boha. Každé náboženství, které to dělá, podvádí své členy čistotou a přesností psaného slova. Mnoho nesnášejících se frakcí abrahámovských náboženství je toho důkazem. Jejich protikladné interpretace mohou být všechny správné!

Existují dva jediné zdroje posvátné pravdy a žádný z nich se neprojevuje slovy. Jedním je svět kolem nás, který je manifestací základní božské esence. Druhým je svět uvnitř nás, předaný našimi předky jako instinkt, emoce, vrozené dispozice a možná dokonce i rasová paměť. Kombinací těchto zdrojů vnitřní i vnější moudrosti s literaturou zanechanou našimi předky přicházíme k náboženským pravdám. Žijící duchovní vedení je lepší než zaprášená dogmatická “svatá” kniha, jejíž pasáže jsou často tak nejednoznačné, že se o nich ani církevní učenci neshodnou a jejichž interpretace se mění s politikou dané doby.

Ásatrú bývá popisováno jako “přírodní náboženství”. Co to znamená?

Ceníme si duchovní bázně, pocitu “spojení” s bohy a bohyněmi, které může přijít po prožití a ocenění krásy a velkoleposti Přírody. Naše božstva jednají pomocí a skrze přírodní zákony. Prací v harmonii s Přírodou se můžeme stát spolupracovníky bohů. Eliminujeme tak protikladnost “přírodního” a “nadpřirozeného”, náboženství a vědy.

Pro nás, následovníky “přírodního náboženství” tento fakt znamená, že jsme součástí Přírody a podléháme Jejím zákonům, i když jsou v rozporu s našimi křesťanstvím ovlivněnými mylnými názory. Sami můžeme být Bohy v procesu zrození, ale jsme také členy živočišné říše, což je vznešený odkaz sám o sobě. Naši předkové a jejich předchůdci vítězili po miliardy let nad nepředstavitelnými výzvami. To je fakt, který musí naplnit úctou dokonce i Bohy samotné.

Jak podle Ásatrú vznikl vesmír?

Naše mýty popisují počátek vesmíru jako rozvíjející se přirozený proces spíše než něco vyžadující nadpřirozenou intervenci. Následovníci Ásatrú nemusí zatracovat moderní vědu, aby si zachovali své náboženství. Původní tradice našeho lidu popisuje interakci ohně a ledu a vznik života z této interakce – ale popisuje ji pouze symbolicky a podrobnosti o vzniku vesmíru přenecháváme k objevení vědcům.

Co jsou runy a co mají společného s Ásatrú?

Runy jsou dávné germánské symboly reprezentující různé koncepty či síly univerza. Vyjadřují pohled na svět našich předků. Jejich významy jsou důvěrně spojeny s učením Ásatrú. Naše mýty říkají, jak je Ódin, otec všech bohů, získal skrze bolest a utrpení, aby bohové i lidé mohli těžit z jejich moudrosti.

Jak je Ásatrú organizováno?

Ásatrú je neautoritářské a decentralizované, vyjadřuje naši lásku ke svobodě. Ačkoli máme pevné zásady, máme jen málo dogmat. Není zde žádný všemocný duchovní vůdce jehož slovo by bylo zákonem, žádný “papež”, aby nám diktoval pravdu. Žádný guru ani kněz nemá výhradní přímé spojení s bohy. Bohové žijí v nás všech!

Přeloženo z článku Stephena A. McNallena z roku 1995 s názvem What is Asatru?

Foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *