Podle dosavadních teorií, ke konci druhohorního období na Zemi dopadl do oblasti dnešního Mexického zálivu asi 10 kilometrů velký asteroid. Jeho dopad způsobil kataklyzmatické změny, které vedly k vyhynutí většiny tehdejšího života. Přežili jen menší tvorové, jako prvotní savci, malí opeření dinosauři – dnešní ptáci, a někteří menší plazi. To se událo zhruba před 66 miliony let. Z této doby pochází vrstva sedimentů, nalezená na různých místech světa a známá jako rozhraní K-T. Je známo jako vymírání, v jehož průběhu vymřeli všichni zbylí neptačí dinosauři, a ačkoliv malý počet dinosauřích fosílií byl nalezen i po rozhraní K-T, tedy v raných třetihorách, obvykle se tyto fosílie vysvětlují erozí křídových sedimentů a jejich přemístěním do mladších vrstev. Mimo dinosaurů však vymřeli i mosasauři, plesiosauři, ptakoještěři, mnozí bezobratlí a některé druhy rostlin. Savci a ptáci, kteří přežili toto vymírání, se v následujícím období se tyto skupiny prudce rozrůzňovaly za vzniku zcela nových vývojových linií.
První bytosti z rodu hominidi se měly na Zemi objevit údajně před 2,8 miliony let. Tudíž se dinosauři a lidi nikdy nemohli potkat. Ale jak si vysvětlit následující nálezy, které ukazují na to, že tento vědecky uznávaný názor je zřejmě mylný? Časová propast mezi člověkem a dinosaurem je řekněme 63 milionů let. Tedy mezi posledními dinosaury na Zemi a prvními předky člověka. Nález učiněný v roce 1908 v korytu řeky Paluxy River poblíže města Glen Rose na severozápadě USA tomu ale nijak nenasvědčuje. Máme tady před sebou vedle tříprstých dinosauřích stop i obrovské lidské šlépěje, dlouhé 54,61 centimetru a široké 13,97 – 20,32 centimetru a to i přes to, že někdejší lidé měli být celkem malí, oproti dnešnímu člověku.
Po desítky milionů let se v jedné a téže nyní již ztvrdlé vápencové vrstvě, jejíž stáří odhadují geologové na přibližně 140 milionů let, nacházejí otisky pravidelně se střídajících pravých i levých lidských nohou, tvořící celé stezky, hned vedle zkamenělých stop druhohorního dinosaura. Vrstva měkkého vápence musela ztuhnout krátce poté, co tudy ti, kdo své stopy zanechali, prošli. Jak je to možné, když v té době člověk ještě nežil?
Americký archeolog Hilton Hinderliter, který v Paluxy River kopal v roce 1984, říká:
„Vlastním rukama jsem odkryl otisky stop dvou dinosaurů a jednoho člověka. O jejich pravosti nemůže být sebemenších pochyb. Znamená to jediné. V době dinosaurů žili lidé.“
Řada vědců poukazuje na to, že stopy jsou moc veliké, tudíž že se jedná o padělek. Podle velikosti šlépějí a hloubky zanoření odhadli vědci přibližnou výšku daného člověka na 305 centimetrů a váhu okolo 450 kilogramů. Otázkou je kdo a proč by vytvářel takovou fabulaci, navíc z pohledu vědy zcela nevěrohodnou? Zvláštní je, že stejné lidské stopy se našly i v Turkmenistánu a také u texaského Temple. V Austrálii, v oblasti Kimberley u Wintonu, archeologové objevili dokonce 80 kilometrů dlouhou dinosauří stezku, na které vidíme několik tisíc zkamenělých lidských stop. Přesto věda lpí stále na starých modelech. Zřejmě onen vtipálek, který na počátku 20. století z dlouhé chvíle vyzdvihl druhohorní vápencové podloží, změkl jej, nazul si na své nohy boty ve tvaru velkých lidských chodidel, zatížil se dalšími 300 kilogramy a pak se prošel starou dinosauří stezkou, aby následně zase docílil zatvrdnutí plochy, svůj žert opakoval na různých místech světa.
Alespoň toto tvrdí skalní zastánci evoluční teorie. Ale co je pravděpodobnější? Vtipálek, nebo prostě je tady člověk déle, než si myslíme?
(redakce)
foto:internet
