Průvodce tajemnem po Čechách – Temný rytíř na Přimdě 4/5 (4)

Záhady Zajímavosti

Vznik jednoho z nejznámějších hradů v Čechách je zahalen mlhou nejasností. Údajně je Přimda obvykle spojována s blíže neznámým hradem, který měli podle Kosmovy kroniky roku 1121 vystavět Němci na české straně hraničního lesa a který jim vzápětí český kníže Vladislav I. Odňal, jelikož z něj škodili České zemi. Pravděpodobně byla Přimda ve své kamenné podobě založena českým knížetem k ochraně hranic.

První zmínka o hradu pochází už z roku 1126, kdy hrad nechal přestavět kníže Soběslav I.

Tento hrad kromě strážní služby plnil i úlohu státního vězení. V průběhu neklidných dob 12. století zde byl dvakrát po řadu let vězněn budoucí kníže Soběslav II. svým bratrancem, knížetem Vladislavem II. Z prvého věznění byl Soběslav osvobozen svými přívrženci, kteří hrad přepadli, zabili purkrabího a shodili ho do vězení. Ve chvíli, kdy se Soběslav ujal vlády vzpomněl si na přimdského purkrabího a dal mu pocítit svou moc a mstu.

V roce 1249 si vyzkoušel vězení na Přimdě i Přemysl (budoucí král Přemysl Otakar II.) po neúspěchu vzpoury proti svému otci a králi Václavu I.

V průběhu 14. století se hrad Přimda stal centrem asi 15 chodských vesnic, jejichž obyvatelé byli povinni strážní službou na hranici. Zároveň se zde na jedné z větví norimberské cesty vybíralo clo.

V roce 1336, byl hrad přepaden německým vojskem. Útočníci sice překonali vnější opevnění, ale po zapálení dřevěných částí hradu jeho obránci museli ustoupit.

Když na trůn přišel císař Karel IV. tak hrad Přimdu, který byl Janem Lucemburským zastaven, vyplatil a zařadil zpět mezi královské hrady, které měly zůstat v rukou státu.

Přesto v roce 1406 přešla Přimda do rukou Boreše z Rýzmburka. Borešem dosazený správce Tista však zřejmě se souhlasem svého pána loupežemi sužoval široké okolí (výpravy zasáhly až na Berounsko). V roce 1416 královské vojsko zajalo v hospodě v městečku skupinu 30 hradních ozbrojenců, kteří byli následně v Praze oběšeni. K potlačení odporu Rýzmburků proti králi vedla až výprava v roce 1418, kdy se po dlouhém obléhání jeho posádka vzdala. Hrad byl poté zkonfiskován.

V husitském období, kdy tento hrad držel Jindřich Žito z Jivjan, patřila Přimda k spolehlivým oporám katolické strany. Roku 1429 byla znovu krátce a neúspěšně obléhána, tentokrát husitským vojskem, které alespoň zničilo městečko pod hradem.

V roce 1454 získali Přimdu do zástavního držení Švamberkové. V jejich rukách pak Přimda zůstala až do roku 1592. Bratři Adam a Jindřich ze Švamberka si v roce 1548 panství i hrad rozdělili, přičemž Adamovi připadl tzv. horní hrad, zatímco Jindřichovi hrad dolní (horní a dolní hrad byly odděleny podélným skalním hřebenem). Za Švamberků v 16. století hrad upadal. Ani dílčí zásahy stav nezlepšily a tak Chodové, zajišťující ostrahu hranic, si panovníkovi stěžovali na zchátralost hradu a rozkrádání financí, určených na jeho opravy. Jak stížnost dopadla není známo. Ale a si nijak moc dobře pro hrad, jelikož panství zůstalo v rukou obou Švamberků až do jejich smrti

Po smrti obou bratří získal roku 1592 hrad s panstvím Rudolf II. a raději tento majetek rozprodal. Hrad následně koupila obec, ale již roku 1601 ho musela opět prodat.

V roce 1609 byl již hrad uváděn jako pustý, zbořený a opuštěný.

K tomuto místu se váže řada tajemných příběhů. Na Velký pátek pod hradem sbírala mladá matka se svým dítětem dřevo. Zde se naplnilo tvrzení, že v době čtení pašijí se otvírají skály a duchové země odhalují svá bohatství a občas se o ně dělí s lidmi. Zvědavá vesničanka vešla do rozevřené skály a nestačila se divit. Všude kolem bylo zlato. Žena odložila dítě a rychle do zástěry nakládala právě získaný poklad. Venku ho vysypala na hromadu a chtěla podruhé jít pro další. Jenže skály nezůstanou otevřené dlouho. A tak se stalo, že se i tato skála zavřela a zaživa pohřbila její milovanou dcerku. Dlouhé hodiny a dny bědovala, jenže nic jí nepomohlo. A tak po roce se vrátila na stejné místo, ve stejný čas. Puklina se otevřela a šťastná matka našla svoje dítě.

Přimda má ale i svou temnou stránku.

Od roku 1289 do roku 1295 měl Přimdu v držení údajný Dětřich Špaček z Kostelce. Spolu s fojtem z Plavna vydrancovali nedaleký klášter ve Waldsassenu a tak papež Martin IV.nad nimi nařídil dohled kvůli škodám. Vypráví se, že hradní pán Špaček byl chamtivec, neurvalec a násilník. Po své smrti nedošel klidu a v hodině duchů se zjevuje mezi ruinami hradu jako „Černý rytíř“. Není opravdu radno jej potkat, jelikož jaký byl za života, takový je i po smrti. O tomto by opět mohli povídat trampové, kteří se v oblasti hradu občas utábořili. Proč smrtí jeho duch nezmoudřel jsme se opět zeptali pana Jindřicha.

„Problém u těchto zjevení je jeden fakt. Tito lidé si leckdy neuvědomují, že jsou mrtví. Jakoby zamrzli v čase a žijí svůj život dál, ačkoliv se vše okolo nich změnilo. To je jedna varianta. Ta druhá je o tom, že si vše moc dobře uvědomují a jsou zděšení stavem, v jakém jsou. A tak dále dělají to, co dělali, jelikož to je to jediné co znají a co jim dává nějakou jistotu. Každopádně není radno se těmto duchům plést do cesty. Oni nerozumí nám a my zase jim. Je to vlastně střet dvou kultur. Naše je o nenásilí, jejich je o přímé cestě i za cenu zabíjení. My jsme zvyklí hovořit a jednat, oni konat. Takže než člověku z raného středověku vysvětlíme svůj omyl, že jsme jej nechtěli urazit, stihne nás zabít aby odčinil naši urážku.“

(redakce)

foto: wikipedia

Ohodnoťte, prosím, tento článek