1. září 1939 začala oficiálně druhá světová válka 3.33/5 (3)

Události

Na dnešní den připadá jedno velmi smutné výročí. 1. září 1939 po sérii provokací a nesplnitelných požadavků ze strany Německa byla německou brannou mocí napadena Polská republika.

Bezprostřední záminkou k útoku byl falešný útok na německou vysílací stanici v Gliwicích. Německé invazi do Polska předcházela smlouva o neútočení s tehdejším Sovětským svazem , takzvaný Pakt Ribbentrop-Molotov, podepsaná 24. srpna 1939 poté, co Západ odmítl jakkoliv zakročit proti nacistickému režimu při jeho bezprecedentnímu porušování versailleských dohod. Tímto paktem si tyto dva státy – mimo jiných ustanovení – rozdělily sféry vlivu. V důsledku toho byl de facto uvolněn prostor pro vojenskou expanzi obou stran. 17. září 1939, tedy šestnáct dní po německém útoku, zaútočil na Polsko také SSSR.

Polská armáda neměla o moc méně vojáků, než německý Wehrmacht, ovšem úrovní výzbroje se mu nemohla rovnat. Takže proti sobě nastoupily dvě diametrálně rozdílné armády. Jedna na úrovni té prvoválečné a druhá zcela nová a moderní. Polská vláda spoléhala na podporu Francie a Velké Británie. Politikům obou velmocí se zhmotnila jejich noční můra, kterou ve svých představách zahnali obětováním Československa, a tak v souladu se smlouvami s Polskem s těžkým srdcem vyhlásili po marném vypršení ultimáta Německu válku. Zůstalo však jen u toho. Zatímco ty nejlepší německé jednotky drtily Polskou obranu, spojenecká armáda stála ve výchozích postavení a dívala se na německé hlídky na druhé straně. Ale abychom nebyli nespravedliví, francouzské jednotky provedly výpad do Německa. Proti nim stálo jen několik druhořadých jednotek Wehrmachtu, které se daly na útěk. Francouzi postoupili několik desítek kilometrů do hloubky německého území bez velkého odporu. A právě absence odporu ze strany Němců přiměl Francouze se stáhnout zpět do Francie.

V Polsku byl zahájen vlastní vojenský útok bombardováním města Wieluń. Německá Luftwaffe ihned poté zaútočila proti polským vojenským a komunikačním cílům. Sotva po čtyřech dnech bojů prolomila dvě velká německá vojenská uskupení, útočící z Pomořanska a ze Slezska, polskou obrannou linii. Rychle se pohybující německé pancéřové a motorizované divize vyrazily vstříc Varšavě a Brestu – Litevskému, v čemž jim špatně vyzbrojená polská pěchota nedokázala zabránit. Západní novináři použili k popisu tohoto nového způsobu vedení boje termínu Blitzkrieg („blesková válka“).

Mezi 8. až 10. září se Němci přiblížili ze severu a jihu k Varšavě, avšak polské divize sevřené v Poznani, západně od Varšavy, podnikly rozhodný protiútok.

17. září však překročila sovětská Rudá armáda polské východní hranice a v tentýž den byla Varšava zcela obklíčena. Po dalších jedenácti dnech bojů a intenzivního dělostřeleckého a leteckého bombardování obležené polské hlavní město kapitulovalo. V té době byla prakticky celá země v rukou Němců a Sovětů, pouze izolované kapsy vytrvávaly v odporu, jenž trval do 6. října. Po završení bojů si Němci a Sověti rozdělili svoji kořist: západní území Polska byla začleněna do Říše, zatímco východní Polsko se stalo součástí Sovětského svazu, potažmo Ukrajinské SSR, k níž náleží dodnes. Střední Polsko bylo přeměněno v Generální gouvernement okupovaný Němci. Na dobytém území byly zahájeny rozsáhlé represálie proti civilnímu obyvatelstvu. Probíhaly deportace na nucené práce a popravy polské inteligence. Zároveň probíhala v rámci německé antisemitské politiky i likvidace židovského obyvatelstva. Na tomto teroru se podílely především jednotky SS a Gestapa. Stejně nemilosrdné metody uplatňovali Sověti ve východní části Polska. 22 000 polských důstojníků zajatých Rudou armádou bylo na Stalinův příkaz popraveno v Katyni.

Když se německá armáda vypořádala s Polskem, na jeho území zůstalo jen několik divizí. Se zajištěnými zády se Německo vrhlo na vystrašený Západ, jehož politici nechtěli bojovat. 22, června 1940 Francie skládá zbraně a podrobuje se Německu. Ve Velké Británii se ale ujímá vlády „buldog“ lord Winston Spencer Churchil, který neustupuje a pokračuje v boji proti Německu. Dá se říci, že až do napadení SSSR a vstupu USA do války bojuje Británie sama proti sjednocené německé Evropě, pouze s podporou svých kolonií a domínií jako třeba Kanada. Pokud by ale na postu britského ministerského předsedy zůstal Neville Chamberlain, můžeme si jen domýšlet, jak by to celé dopadlo. Pravděpodobně by Anglie také kapitulovala a „Evropská Unie“ by vznikla již napoprvé. A zřejmě by se naplnil i Marxův sen o vyhlazení Slovanských národů. Ale to je jen kdyby.

(redakce)

foto: archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *