Kam se poděly hvězdy stříbrného plátna – tichý hrdina Karel Höger 4/5 (4)

Kultura Rozhovory

Na jeho podmanivý hlas málokdo zapomene. Na celý život se zapsal do srdcí dětí, které se dívaly na večerníčky O loupežníku Rumcajsovi, O pejskovi a kočičce, Ferda mravenec a další. Karel Höger se narodil 17. 6. 1909 do jako třinácté dítě velké rodiny v Králově Poli nedaleko Brna.
Herectví se malý Karel začal věnovat již v útlém věku, kdy hrál loutkové divadlo. Ve věku osmi let se stal členem brněnského souboru Bratrství. Když bylo Karlovi 14 let zemřel mu otec a maminka ze svého malého obchůdku musela zaopatřit celou rodinu. Karel vyrůstal v chudém, ale harmonickém prostředí se starostlivou péčí, vychodil obecnou i měšťanskou školu.

V letech 1924 –28 se přihlásil na studie Státního českého ústavu učitelského v Brně. Krátký čas pak jako učitel působil na vesnických školách v okolí Brna. Přitom však ještě stačil vystudovat konzervatoř v Brně. V roce 1932 přijal svou první profesionální smlouvu o angažmá v činohře Zemského divadla v Brně, kde působil celých osm let a vytvořil zde mnoho rolí.
V roce 1940 se Karlu Högerovi dostala nabídka z Národního divadla v Praze. S jeho divadelním působením přišlo i působení na stříbrném plátně a to v romantických rolích. Brzy se stal velmi oblíbeným hercem. Svojí první filmovou větší roli dostal hned v roce 1940 kdy si zahrál s Lídou Baarovou ve filmu Za tichých nocích. Následně nezapomenutelně zazářil ve filmech Gabriela s Marií Glázrovou, nebo Kníže Václav s Milošem Nedbalem a dalších.

Po boku mu stáli tehdejší slavné herečky Vlasta Fabiánová, Vlasta Matulová. Brzo si získal u diváků divadla a filmu velkou řadu příznivců. Höger především uměl dobře zahrát psychologicky složité a charakterní postavy.

Po válce mu hodně uškodila fotografie na které stojí s mnoha dalšími českými protektorátními herci a hajluje. Bylo to v době heydrichiády. V té době byly srovnány se zemí obce Lidice a Ležáky. Hercům bylo dáno německými orgány na výběr. Buď v Národním divadle projeví loajalitu s Německem, nebo dostanou jízdenku do koncentračního tábora. Kdo by odolal?

Přesto byl Karel Höger statečným odbojářem. Pod krycím jménem Kolanda 036 vozil šifrované zprávy ze Zlína do Prahy. Rovněž finančně podporoval židovské rodiny, jejichž členové odjeli do Terezína a následně do Osvětimy. Za život Karlu Högerovi děkuje i spisovatel František Kožík (1909-1997) kterého ukryl u sebe před gestapem. Karlu H’ogerovi se dvakrát také podařilo proniknout do terezínského gheta, kam přivezl potřebné léky. Jak přitom riskoval není asi nutné zdůrazňovat. Prozrazení znamenalo smrt.

Bohužel ona fotografie a i úspěch za Protektorátu mu zkomplikovaly život po roce 1948. Stihl si zahrát ve filmu Krakatit a nová totalita vycenila zuby. Karel Höger dostal zákaz hraní ve filmu na určitou dobu. Díky tomu se padl na ekonomické dno.

Teprve s příchodem režiséra Otomara Krejči se jeho situace opět zlepšila. Začal znovu natáčet filmy, jako třeba Mikoláš Aleš, nebo i známou Husitskou trilogii od Otakara Vávry a další. V té době také vznikl první kreslený film o Pejskovi a kočičce.

V roce 1964 byl Karel Höger jmenován národním umělcem a o deset let později čestným členem Státního divadla v Brně. Po léta působil na uměleckých školách jako pedagog na Státní konzervatoři, DAMU, FAMU, kde byl od roku 1966 profesorem. Měl i hudební nadání. Hrál dobře na klavír a ovládal i housle a saxofon. Jeho koníčkem byla četba historických románů. Také nejraději hrával úlohy komediální, snad proto, že měl příjemný pocit rozdávat dobrou náladu.

Druhý pád znamenala doba normalizace. Höger byl propuštěn z FAMU a nový ředitel Národního divadla se mu bránil ve filmové i v televizní tvorbě. Až v roce 1973 si zase mohl zahrát před kamerou a to Arnošta z Pardubic ve filmu Noc na Karlštějně, kde se setkal s novou generací hvězd československé kinematografie jako byla Jana Brejchová, Vlastimil Brodský, Jaroslav Hanzlík, Daniela Kolářová, a nezapomenutelný Miloš Kopecký Jako zajímavost můžeme uvést, že měl hrát i v legendárním seriálu Nemocnice na kraji města a to nejcharakternější postavu primáře Sovy. Dokonce stihl natočit i několik dílů.
Jako svůj největší životní omyl považoval Karel Höger zorganizovaný podpis Anticharty v roce 1977. Přiměli ho, aby se proti své vůli podepsal pod něco, s čím vnitřně nesouhlasil. Nikdy si to neodpustil, cítil se tím podveden a zlomen. Na protest proti vyhazovu herečky a kamarádky Vlasty Fabianové z politických důvodů podal 2. 5. 1977 v milovaném divadle výpověď. O den později byl hospitalizován v nemocnici a následujícího dne umírá.

(redakce)

foto: archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *