Průvodce tajemnem po Čechách – Duch dívky hledá milého 5/5 (8)

Severočeské město Krupka bylo proslulé cínovými doly. Rovněž tudy vedla významní obchodní cesta do Saska. Proto zde byl na počátku 14. století vybudován hrad o němž je první písemný doklad z roku 1330, kdy jej král Jan Lucemburská daroval rytíři Těmovi z Koldic, který krále provázel na jeho válečných cestách Evropou.

V držení hradu se střídali různé rody. Kolowratové, Valdštejnové a posléze i Clary – Aldringen. Z těch významnějším držitelům patří nejvyšší kancléř Albrecht z Kolowrat, který založil v Bohosudově kostel, kde je byl také roku 1510 pochován. Další významný majitel byl nejvyšší mincmistr Bernard z Valdštejna. Jakožto odborník se zasadil o rozvoj těžby cínu.

V 16. století se však panství ocitlo v hospodářské tísni a bylo postupně rozprodáváno. Majitelé se střídali a často zde ani nežili.

Zlom nastal, když se roku 1576 stala Krupka královským městem, jelikož její vlastnictví přešlo přímo na císařskou korunu. Vlastníkem Krupky se stal císař Rudolf II. a po něm jeho bratr Matyáš, který ale tyto statky daroval Adamovi ze Šternberka. Toto však vzbudilo nevoli, jelikož místní požadovali návrat do královských rukou. Třicetiletá válka ovšem znamenala pohromu.

Šternberkové nechali v letech 1695-1697 na nádvoří postavit novou budovu pro panský horní úřad. Ta byla později, v 19. století, přestavěna na romantickou restauraci. Roku 1710 koupil krupské panství hrabě František Karel Clary-Aldringen, jehož rod je držel až do roku 1918.

Hrad se postupně rozpadal, ale jeho zříceniny se v 19. století staly oblíbeným cílem výletů lázeňských hostů z nedalekých Teplic. Snad právě oni dali hradu jméno Rosenburg, a to podle stovek růžových keřů rostoucích v panské zahradě a na přilehlých stráních. Mezi nejznámější návštěvníky hradu patřil i slavný německý básník Johann Wolfgang Goethe. Na jeho památku byl v roce 1926 místním muzejním spolkem odhalen na hradě pomník.

K rytíři Těmovi z Koldic se váže i jedna z temným pověstí tohoto místa.

Říká se že v té době kdy byli na Rosenbergu páni z Koldic, na nedalekém Kyšperku žil mladý rytíř. Bohužel jak u těchto pověstí bývá, jeho jméno se nezachovalo. Tento rytíř se údajně zamiloval do krásné Koldicovy dcery a ta do něj.

Bohužel otec jejich lásce nepřál. Ačkoliv lidé z okolí dívky milence varovali před Těmovým hněvem oba milenci nechtěli nic slyšet. Otec se dozvěděl o jejich schůzkách a zakázal dceři scházet se s rytířem. Láska byla však silnější. Dívka dál chodila na schůzky v přestrojení za jeptišku. Ale i na to otec přišel. Ve svém prudkém hněvu přikázal dceru uvěznit a jejího milence zabít.

V obvyklý čas schůzky se tedy poschovávali zbrojnoši okolo skály, kde se mladí scházeli. Jeden z nich se přestrojil za jeptišku. Jakmile se sejde s rytířem, probodne ho mečem. Nadešel okamžik setkání. Nic zlého netuše, chce se rytíř přivítat se svou milou a tak vlezl do pasti. Došlo k boji. Mladý rytíř by podlehl přesile a tak se vrhl ze skály dolů.

Hrob nešťastného rytíře je ve prý u starého hřbitovního kostelíčka. Koldicova dcera, když se dozvěděla o smrti svého vyvoleného, zemřela žalem a její náhrobní deska stojí zazděna u vchodu zříceniny Rosenburku. Jednou za sto let se zde zjevuje její duch, aby nalezla to, o co ji otcova věrolomnost připravila.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek