Mohl Adolf Hitler vyhrát válku? První část. 4.2/5 (5)

Záhady Zajímavosti

Nacistické Německo je fenoménem, který je opředen řadou mýtů, dohadů, konspirací a záhad. Jedním z těchto faktorů je otázka jak daleko byl Adolf Hitler od vítězství v jím rozpoutané světové válce. Nejprve jej měla zajistit síla wehrmachtu a Waffen SS, posléze, když tyto síly již byly vyčerpány, měly přijít na řadu tzv. zázračné zbraně, které byly vyspělejší než zbraně Spojenců. Některé byly pouze slepé cesty a mrhání prostředky, ale jiné, pokud by byly sestrojeny dříve a včas nasazeny, mohly skutečně změnit průběh války a tak napsat dějiny jiným směrem.

Vývoj těchto zbraní probíhal už od začátku války, ale díky vítěznému tažení reichswehru byl odsunut do pozadí. Německé velení věřilo v Blitzkrieg a neočekávalo nasazení modernějších zbraňových systémů do bojů. Jenže naštěstí osud tomu chtěl jinak a tak Německo bylo poraženo v letecké válce o Británii. RAF tehdy během třech měsíců intenzivních bojů odrazila útok německého letectva. Smyslem této vzdušné bitvy, kterou po skončení francouzského tažení německé velení zahájilo, bylo zničit Royal Air Force a získat tak vzdušnou převahu nad kanálem Británií, což umožnit zahájení operace Seelöwe, plánované invaze do Anglie. Bez této převahy by tato akce byla příliš riskantní až neproveditelná.

Koncem října 1940 Němci pochopili, že nejsou schopni dosáhnout svého cíle a zničit britskou Royal Air Force, začali omezovat své akce, a přesunovat těžiště útoků na nálety podnikané v noci, v období Brity nazývaném Blitz. V roce 1941 pak byla většina kapacit Luftwaffe převelena na jiná bojiště (do Středomoří a na východní frontu). Postupně tak nálety na Británii ustávaly a iniciativu převzaly bombardéry Spojenců.

V červnu 1944 ale obyvatelé Londýna zaslechli podivný zvuk. Nepřipomínalo to nic, na co by si mohli pamatovat ještě z dob kdy Luftwaffe zasypávala hlavní město britského impéria bombami. Zvuk zesiloval až se ozval výbuch. Tato chvíle znamenala, že se válka do Londýna vrátila. Tento zvuk totiž znamenal použití jedné ze zázračných zbraní. Jednalo se o neřízenou balistickou střeli V1.

Vývoj této zbraně byl zahájen v květnu roku 1942 a již 24. prosince téhož roku vzlétl první prototyp. Na vývoji této zbraně pracovalo mnoho tehdejších odborníků a také vězňů koncentračních táborů, kteří je nejen vyráběli, ale i budovalo odpalovací rampy. Samotná střela V 1 byl vlastně malý středoplošník s trupem ve tvaru doutníku, celokovové konstrukce, ve kterém se nacházelo veškeré vybavení a 820 kilogramů trhaviny. Nad trupem byl umístěn pulzační reaktivní motor o délce 3,6 metrů, který vyvinul tah až 2, 9 Kn. To umožňovalo střele dosáhnout rychlost 656 km/h. Střela startovala z 55 m. dlouhé pneumatické rampy, která jí udělila letovou rychlost 320 km/h. Po té se zapojil motor , který vynesl střelu na letovou výšku 300 – 2000 metrů na které letěla bez manévrování k cíli. Když byla překonána nastavená délka letu (měřila ji malá vrtule na přídi střely), byl uzavřen přívod paliva, zablokování kormidel a vysunutí spoilerů přivedly střelu do pádové rychlosti a ta zamířila k zemi.

Němci vypálili na 20 000 těchto střel z čehož polovina mířila na Anglii. Úspěšných zásahů bylo 2500, při čemž zemřelo více než 6000 lidí. Zbytek střel se podařilo zničit ještě před dopadem. Na 2000 bomb zničilo protiletadlové dělostřelectvo, 250 balonové baráže a další 2000 zničilo piloti RAF. Stíhači museli vyvinout zvláštní metodu, jelikož střelba na tak silnou nálož by v případě exploze cíle znamenala i smrt pilota, který na V1 útočil. Proti se ke střele přiblížili a křídlem svého letounu lehce narušili rovnováhu střely. To znamenalo totální rozhození navigačních gyroskopů a následný pád střely.

(redakce)

foto: Bundesarchiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *