Zatajené archeologické objevy které by změnily vnímání světa a historie – střílelo se v raných čtvrtohorách loveckými puškami? 5/5 (3)

Střelný prach byl objeven v období sedmého až devátého století v Číně. Nejdříve byl využíván pro pohon raket, jako náplň granátů a jsou známy dokonce i bambusová děla.

Traduje se, že střelný prach v Evropě vynalezl anglický mnich a alchymista Roger Bacon.

Ve třináctém století pronikl střelný prach do Evropy. Už ve čtrnáctém století armády celkem běžně používaly palné zbraně, které svým použitím vedly k postupnému zániku rytířů jako kasty bojovníků.

Až během pozdní renesance se začaly pušky používat i jako lovecké zbraně a jejich přesnost se zvýšila až vynálezem drážkované hlavně. Tudíž se palné zbraně k lovu používají cca 400 let.

Cestování v čase je doposud považováno za vědecký nesmysl. Zatím nejde sestrojit stroj času, aby se cestovatel dostal do dávné minulosti a zpět. Neumíme to. Cestování do minulosti je teoreticky mnohem složitější a i názory odborníků na moderní fyziku se liší. Příznivci poukazují např. na to, že v obecné teorii relativity existují taková řešení Einsteinových rovnic, která cestování časem zpět přímo umožňují (např. při přiblížení dvou kosmických strun, analytické prodloužení prostoročasu Kerrovy černé díry nebo některé typy červích děr). Takové časoprostory jsou typické možností výskytu částic s uzavřenou světočárou, které se věčně pohybují v časové smyčce. Pohybové rovnice pak zůstávají konzistentní i v systémech s uměle zavedeným strojem času.

Jenže jak si ve světle těchto dvou faktů vysvětlit podivné archeologické nálezy?

V moskevském paleontologickém muzeu Akademie věd se nachází velmi podivný nález z okolí dnešního Jakutska. Je to lebka pradávného bizona z doby před 10 000 lety, tedy v době poslední éry lovců mamutů. Do této chvíle na tom není nic zvláštního. Takových fosilií pravěkých zvířat je plno. Tato má ale zvláštnost. Průstřel. Kruhovitý otvor v oblasti „smrtelné zóny“, tedy v ose čelní kosti. Lebka byla proražena či provrtána nějakou rychlou střelou, jelikož v místě nejsou praskliny. Lebka je skvěle zachovalá, a nebylo na ní nalezeno jiné poškození způsobené třeba mořskou vodou, či chorobnými procesy. Podrobným ohledáním bylo zjištěno, že k poškození nemohlo dojít třeba při souboji s jiným samcem, ledaže by ten dokázal trknout rychlostí 450 metrů za sekundu. Pikantní podrobností v tomto případě je, že se rána, jakkoli pronikla lebkou a zasáhla pravděpodobně mozkovnu, začala hojit kostní jizvou. Není tedy pochyb o jejím datování. Vznikla v době života pratura – přibližně na konci poslední doby ledové. V době života tohoto zvířete zde žil člověk neandrtálský a ten ovšem palné zbraně nepoužíval. Takže kdo poranil tohoto zubra? Byl to neandrtálec s puškou, nebo cestovatel v čase? Nebo někdo jiný?

Ve slavném Britském muzeu je uchován podobný nález. Tentokrát se ale jedná o lidskou lebku. Tedy lebku člověk neandrtálského. Tato se nalezla na nalezišti v Broken Hill. Tato mám velmi podobnou ránu v oblasti spánkové kosti. Také přesný kruhový průstřel, bez prasklin okolo, které by vznikly při proražení hlavy nějakým nástrojem, ať už tehdy, nebo při vykopávkách. Další věc, která odpovídá střelné ráně je to, že protilehlá část lebeční kosti chybí, přesně jako po zásahu například loveckou kulovnicí při použití měkké olověné střely. Místo zranění opět odpovídá „smrtelné zóně“. Pokud se opravdu jednalo o střelné poranění, byl tento člověk okamžitě mrtvý.
Kdo tedy chodil v pravěku ozbrojený puškou, když byla vynalezena v době vrcholného středověku a zdokonalena na použitelnou loveckou zbraň až v 18 století? Nebo tu byl už někdo dřív?

(redakce)

foto: obraz Zdeňka Buriana

Ohodnoťte, prosím, tento článek