Byl Kolumbus templář? Asi ne. Ale někdo jiný ano 5/5 (2)

Svého času se historici přeli o prvenství objevení Amerického kontinentu. Jedni je připisovali Janovanovi Kryštofu Kolumbovi, jiní Vikingům. Dnes již víme, že první Evropané kteří dopluli do Ameriky byli opravdu Seveřané pod vedením Leifa Ericssona. Ovšem kdo byl Kryštof Kolumbus se dnes vlastně pořádně neví. Říká se se, že byl Ital, ale padají názory že byl i jiné národnosti. Někteří historici jej považují za Katalánce, jiní za Baska, Portugalce nebo i Žida. Dokonce se objevily i teorie, že byl příbuzným samotné královny Isabelly, což mu údajně mělo pomoci k audienci u ní, poté, co královská rada zamítla Kolumbův plán na cestu na západ.

Určité teorie říkají, že Kolumbus byl skrytý templář, na což odkazují templářské kříže a plachtách jeho lodí. Je to vskutku podivné, že ke konci 15. století se tyto symboly objevily, jelikož Řád Chudých rytířů Krista a chrámu Šalamounova byl oficiálně zrušen roku 1312 bulou Vox in excelso jako řád nepotřebný, čemuž dozajista pomohla nařčení z hereze. Řád nebyl nikdy obnoven.

Zda byl Kolumbus templář či ne je dnes otázka která se už nedá zodpovědět. Veškeré teorie o tom vycházejí z předpokladu, že to byl Kolumbus, kdo celou výpravu inicioval a zajišťoval. Ovšem to není tak docela pravda. Kryštof Kolumbus byl jistě velmi schopný mořeplavec a velice vzdělaný navigátor. Byl to hlavně snílek, co bylo asi to nejdůležitější. Člověk žijící usedlým životem, bez ambicí a snů by takový nápad jistě nedostal. Kolumbus tak hltal poznatky vědy, cestopisy. O plavbě začal uvažovat nejspíše až když se v roce 1476 dostal do Portugalska. V první fázi svých studií četl např. Dějiny papeže Pia II., Traktáty Petra z Ailly, překlad díla Marca Pola, a také díla Plinia staršího a Plútarcha.

Že je Země kulatá, se v Kolumbově době všeobecně uznávalo. Při výpočtech jejího obvodu se Kolumbus opíral o výpočty Klaudia Ptolemaia a arabského astronoma Alfragana.

Mezi spisovateli, z kterých čerpal, byli například Aristotelés, Strabón, Plinius starší, Seneca a Paolo dal Pozzo Toscanelli. Kolumbus nebyl první, kdo se chtěl do Asie plavit západním směrem. Byl jím Toscanelli. Ten také požádal o financování své cesty portugalského krále, byl však odmítnut. Portugalsko bylo vázáno na východě a nejistá cesta přes Atlantik jej nezajímala. Portugalské karavely si probíjely cestu podél Afriky a její pobřeží byl jistý a zajímavý obchod výhodný jak pro Evropany, tak pro Afričany. Ovšem pro obyvatele Afriky byli Portugalci poněkud hloupí obchodníci. Přiváželi drahocenné věci, které Afrika nedovedla vyrobit a chtěli za to jen mrtvé kosti slonů, kterých se všude válelo dost. Přestože Toscanelli neuspěl, tak jak vyplývá ze zachovaných fragmentů korespondence mezi jím a Kolumbem, jeho snahu plavby podporoval.

Ostatně Portugalci sami přinášeli zprávy o kusech dřeva a jiných důkazech pevniny, které přinášely mořské proudy ze západního Atlantiku. Také se objevily nepodložené zprávy o tom, že někteří portugalští kapitáni spatřili daleko na západě zemi (pravděpodobně se jednalo o nejvýchodnější cíp brazilského pobřeží).

Kolumbus se snažil získat mecenáše pro svou vizi, ale nedařilo se mu. Odmítla jej rodná Itálie, Portugalsko, Francie i Anglie. Poslední dva státy byly značně vyčerpané stoletou válkou, takže na nějaké zámořské cesty na tamních dvorech nebylo ani pomyšlení. Zprvu odmítlo i Španělsko. Tamní královská rada celkem správně vyhodnotila, že Asie je podstatně dále, než Kolumbus uváděl a že výpočty  Alfragana a Ptolemaia jsou chybné. Kolumbus se ale nevzdal. A tehdy do hry vstupují další aktéři. Kde se vzali je těžké říci. Náhle byli na scéně a nabídli doposud bezvýznamnému člověku svou pomoc. Jednalo se o „bankéře“ španělské královny Luise de Santángel a rejdaře bratry Pinzonovy. Santangel vymohl soukromou audienci u královny a ta náhle souhlasila i s přemrštěnými ambiciozními požadavky Kryštofa Kolumba a to i přes původní zamítavý postoj královské rady. Co Santangela vedlo k pomoci Kolumbovi nikdo doopravdy neví. Ale nasnadě je jedna věc. Ačkoliv koluje romantická legenda, že královna Isabella sňala s hrdla drahocenný náhrdelník a dala jej na financování výpravy, realita asi bude někde jinde. Santangel patřil, či zastupoval syndikát sedmi šlechtických bankéřů se sídlem v Seville. Skupina byla spojena s Amerigem Vespuccim, který zastupoval bankéře z Florencie. Možná že tato informace také vznáší světlo do toho, proč se Amerika jmenuje Amerika.

Onen spolek údajně chtěl zabránit tomu, aby se Kolumbus neobrátil opět do zahraničí. Pokud by plavbu uskutečnil pod jinou vlajkou Španělsko by ztratilo nárok na nové země. Santangel obstaral tak své známé bratry Pinzony, kterým patřily lodě Santa Maria a dvě karavely Pinta a Niňa. Kdo však byli bratři Pinzonové? A proč jejich lodi nesly templářské kříže?

Nejstarší z bratrů se jmenoval Martin Alonzo Pinzon a při plavbě byl kapitánem lodi Pinta. Nic moc se o nich neví. Údajně se narodil roku 1441 v Palosu ve Španělsku, ale není to jisté. Stejně jako datum a místo úmrtí. Je to až zvláštní, jelikož měl pocházet z velmi bohaté rodiny, která se angažovala i ve správě města. Říká se, že byl mořeplavec, ale o jeho plavbách nikdo nikde nepíše. Tak kdo to byl? Stejně jako jeho bratr Vincent Yaňez Pinzon. Vlastně se ani neví, zda Pinzon bylo jejich jméno, příjmení či přezdívka.

Kolumbus je odmítnut a logicky by měl upadnout v zapomnění. Přesto se o něj začne zajímat finančník, který má takový vliv, že na něj slyší i královna Isabella a přivede do toho podniku bratry, kteří mají lodě. S templářskými kříži na plachtách. Byl Santangel tajným templářem? Templáři byli vždy finančníci. A spolek který Santangel zastupuje finančníci byli. Proč měli ale takový zájem na nejisté plavbě? Možná totiž nebyla zas tak nejistá.

Říká se, že Kolumbus měl k dispozici mapy, na kterých byla Amerika zakreslená. Pokud tomu tak bylo, hrál s královskou radou trochu falešnou hru. Namluvil jim, že hledá cestu do Asie, ale věděl, že pluje k nezmapované zemi. Pak mu ale muselo být jasné, že se Ptolemaios skutečně zmýlil ve výpočtech velikosti Země, jak mu španělští učenci předkládali. Této teorii nasvědčuje i to, že chtěl být místokrálem všech objevených území. Asie již přeci objevená byla. Evropané věděli i o zemi Cipango (Japonsko).

Je ještě jedna věc, která nasvědčuje tomu, že Kolumbus věděl, že nepluje do Asie. V předvečer před vyplutím se při zpovědi přiznal, že všechny obelhal. Že ví, že Asie je podstatně dále než říkal. Přesto byly lodě zásobeny jen na cestu k předpokládanému cíli. Podle všeho Kolumbus věděl, že nepopluje déle jak dva měsíce. A tak 3. srpna 1492, Kryštof Kolumbus vyplul na svou první plavbu do domnělé Indie ze španělského přístavu Palos de la Frontera se třemi loděmi vybavený znalostmi a zaštítěný někým, kdo věřil či věděl, že se výprava vyplatí. První Kolumbovou zastávkou byly Kanárské ostrovy, které již v té době patřily Kastílii. Tam doplnil zásoby a provedl drobné opravy. Tady také bylo změněno oplachtění Pinty. Při vyplutí to byla karavela latina (podle latinských plachet, jako měla Niňa. Po vyplutí z Kanárských ostrovů to ale byla již karavela redonda. Na předním a hlavním stěžni byly instalovány ráhnové plachty. 6. září, se flotila vydala na pětitýdení plavbu přes Atlantik.

12. října námořník jménem Rodrigo Triana, známý také jako Rodríguez Bermejo spatřil zemi ze stěžně lodi Pinta. Výprava doplula k souostroví Bahamy. Kolumbus údajně hned věděl že zakotvili u ostrova a pojmenoval jej San Salvador. Který z bahamských ostrovů to byl, se dnes neví. Nejspíše se však jedná o Samana Cay, Plana Cays nebo ostrov San Salvador (pojmenován v roce 1925 ve víře, že právě to je Kolumbův San Salvador).

Kolumbus při své první výpravě objevil i severovýchodní pobřeží Kuby (28. října) a severní břeh ostrova Hispaniola (5. prosince). Tady také ráno o Vánocích 1492 najela jeho vlajková loď Santa María na mělčinu a musela zde být zanechána. Tamní indiánský náčelník Guacanagari dovolil mořeplavcům, že se jich tu může několik usadit a byla tak zde založena první evropská osada na americké půdě La Navidad, kde zůstalo 39 mužů.

Na zpáteční cestě mířil Kolumbus do Španělska, ale chybná navigace ve špatném počasí jej navedla do portugalského Lisabonu. 4. března 1493 zakotvil vedle královské hlídkovací lodě. Po více než týdnu stráveném v Portugalsku vyplul do Španělska. Zprávy o objevení nové země se rychle rozšířily celou Evropou. Do Španělska se dostal 15. března.

Říká se, že Kolumbus žil do posledních dnů v bludu, že doplul do Asie. Zda to byla z jeho strany komedie nebo to tvrdili jeho nepřátelé, kterých si svou ctižádostivostí nadělal více než dost, je otázka.

Kolumbus dostal šanci a za ní pravděpodobně stáli potomci a následníci templářů. Jak ji využil bylo na něm. Bohužel jeho povaha a touha po moci mu znemožnila udělat to, co se od něj zřejmě očekávalo, proto na sklonku života ochranu svých „přátel“ ztratil. Místo zušlechťování ducha, rozšiřování vědění a poznání se uchýlil velký mořeplavec ke kořistění a obchodu s otroky. To nebyly templářské ideály. Ztrácí tedy své ochránce a umírá v chudobě a zapomnění. Zemřel 20. května 1506 ve věku 54 let. Jeho ostatky byly uchovány nejdříve ve Valladolidu a poté od dubna 1509 v klášteře de las Cuevas v Seville.

(redakce)

foto: archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek