Noc oživlých mrtvol. Sci-fi, nebo reálná hrozba? Co se stalo v roce 1945 u Milína? 5/5 (5)

Každý někdy slyšel či četl o zombiích. Ať už je viděl v obvykle podřadných hororech americké výroby, či snad četl v různých podobně laděných povídkách. Snad nikdo nepočítá s tím, že by se něco podobného mohlo někdy stát. Mrtví jsou prostě mrtví a představa že by se hrabali z hrobů ven a začali útočit na živé je sice hororová, ale přitom úsměvná a vhodná opravdu jen jako náplň do filmů, či pc her. Opravdu je tomu ale tak?

Podle pověstí zombie jakožto oživlé mrtvé přivolával nekromant a oživeným mrtvolám zadával příkazy. Stvůry byly jeho sluhy a nemohly se mu protivit, neboť byly plně v jeho moci a on byl jejich vládcem. Zprávy podobných praktikách jsou popsané už v příbězích o Odysseovi, kdy tento řecký hrdina povolal pomocí krve mrtvé z podsvětí aby mu odpovídali na otázky. Také Bible mluví o tom, že na konci světa povstanou mrtví.

Zombii není možné jednoduše zabít, jelikož je již mrtvá. Údajně to lze udělat jen tak, že se jí usekne hlava. Kdysi se tvrdilo, že nejúčinnějším způsobem, jak se zbavit nemrtvého je zabít nekromanty, kteří je oživili. Ve chvíli jeho smrti všechny stvůry padly mrtvé k zemi. V různém zpracování tohoto žánru jak ve filmu, tak v hrách či knihách se autoři tohoto schématu drží. Ale také se zde vyskytuje zajímavá myšlenka, že zombie vznikne nikoliv magicky, či že se mrtvého těla zmocní jakási cizí entita, ale že vše je jen důsledek buď vědeckých experimentů, nebo zásahu z Vesmíru. Nyní ale se odpoutejme od beletrie a pojďme se podívat na fakta.

Před časem proběhlo tiskem několik zpráv o neobvyklých zločinech v USA. Jednalo se o kanibalské útoky podivně vyhlížejících lidí na své spoluobčany. Jakoby zdrogovaní jedinci se vrhali na kolemjdoucí lidi a brutálně se do nich zakusovali. Lidské zuby nedokážou jen tak snadno prokousnout kůži. Jenže tito agresoři to dokázali a navíc vykusovali ze svých obětí i kusy svaloviny. Dodnes se oficiálně neví, co je k tomu vedlo a co jim dalo takovou nadlidskou sílu. Všichni byli policií zastřeleni. Ovšem zemřeli až po zásahu hlavy. Zvláštní. Podle oficiálních sdělení se jednalo o lidi kteří byli zdrogováni, ale to nevysvětluje odolnost jejich těl proti střelám z policejních pistolí. Samozřejmě že se vyskytly i konspirační teorie. Podle jedné z nich šlo o oběti woodoo. V republice Haiti kněží tohoto kultu pomocí drog vytvářejí zombie z lidí a používají je jako otroky. Ovšem v tomto případě se nejedná o pravé oživlé mrtvé, ale o opravdu silně zdrogované jedince, kteří byli za mrtvé jen pokládáni svým obvykle nevzdělaným okolím. Tato činnost je i na Haiti trestná. Opět je zde ale nevysvětlená neobvyklá rezistence vůči střelbě a agresivita s touhou pojídat lidi. Haitské zombie takové nejsou.

Druhá teorie mluví poněkud jinak a z ní mrazí v zádech, jelikož by mohla mít reálný základ. Mělo jít totiž o vědecký experiment. O pokus vytvořit supervojáka, který bude prostě vypuštěn na nepřítele jako biologická zbraň. Co by asi následovalo v zemi napadené těmito „bojovníky“ si dovede každý představit. Jak by asi reagovali obránci, když se na ně bude řití horda takových bytostí které nejdou zastřelit a které roztrhají každého kdo jim padne do rukou? A co civilní obyvatelstvo? Hrůza, strach a panika. Je to vše jen sci-fi? A co kdybychom zjistili, že to zas taková fantasie není? A že se něco takového odehrálo nedaleko od našich domovů?

Rok 1945 je celkem nedávná minulost. Poslední boje II světové války v Evropě proběhly u nás a to v okolí Milína. Přestože Německá branná moc kapitulovala poprvé 7. května a na žádost sovětských sil pak ještě jednou 8. května 1945, na území tehdejšího Protektorátu Čechy a Morava se stále ještě bojovalo a byly to hlavně jednotky Waffen SS, které již neměly co ztratit a ve své fanatičnosti věřili stále v německý triumf. A také v zahlazení stop po svých zločinech.

Poslední silné uskupení německých vojsk byla divize Walenstein pod velením SS- Grupenführera Carl von Pückler-Burghauss. Toto uskupení se nacházelo jihovýchodně od Prahy v oblasti obcí Milín a Slivice, kam se generál i se svým štábem a vojsky stáhl po kapitulaci vojenského velení wehrmachtu v Praze. Americké jednotky uzavřely demarkační čáru a tak se příslušníkům zbraní SS nepodařilo dostat do zajetí západních spojenců. Podle dohod se totiž nacházeli v operační sféře vlivu sovětských vojsk. Rusové z pochopitelných důvodů neměli k německým zajatcům velké ohledy a k příslušníkům SS už vůbec. Pücklerovo vojáci věděli, že je čeká poslední boj, ze kterého není jiná cesta, než do síní Valhally, pokud by jim ji germánští bohové vůbec otevřeli. Němcům tedy nezbývalo, než se v okolí obce Slivice opevnit a připravit se na boj s Rusy. První srážky na sebe nedaly dlouho čekat. Na německé pozice zaútočili čeští bojovníci a partyzáni. Z druhé strany, se ozývaly i americké zbraně, jelikož demarkační čára a tudíž i postavení Američanů byly velice blízko německých opevnění. Ale když do probíhajících bojů zasáhly sovětské jednotky došlo k něčemu, nad čím zůstává rozum stát a co nás vrací k předchozímu povídání.

Jak to tak často bývá, oficiální záznamy jsou rozdílné od vzpomínek přímých účastníků. Proč? No, záznamy jsou sepisovány až později a po zralé úvaze, že historie přeci nemusí vědět vše. Zvláště ne to, co je potřeba utajit pro věci budoucí.

Někteří sovětští vojáci si však vedli své deníky a tam psali cosi o velmi podivných věcech, co se staly při tomto posledním boji který se odehrál 11 – 12 května 1945. Třeba o raněných Němcích, kteří nešli zastřelit.

„Kousek ode mne se plazil raněný Němec. Měli jsme sice nařízeno šetřit raněné a brát je do zajetí, ale naši důstojníci dávali jiné rozkazy. Jeden z našich k tomu Němci přiskočil a střelil ho do zad. Němec se sice zkroutil jako červ, ale hýbat se nepřestal. Ten voják do něj vypálil další ránu, ale ten Němec prostě nezemřel. Všimli si toho i ostatní vojáci, “ říká ve svých vzpomínkách na onen hrozný den desátník Jolkin. Někteří němečtí vojáci neumírali ani po mnoha zásazích do těla. Až po střele do hlavy. Ten den ale německé linie odolaly. Ta pravá hrůza nastala až v noci.

Za zmínku stojí zpráva, která se všemi údaji jen mihla. Že sovětské jednotky na tuto bitvu dostaly nový druh munice. A byly to velice zvláštní náboje určené pouze gardovým jednotkám a oddílům NKVD. Podle dochovaných záznamů byly náboje v kovových krabičkách s označením T. Do oběhu se dostaly až k 1.5 1945. Mělo jít o munici obsahující kapalinu s krycím znakem „T“. O této látce vyvíjené sovětskými vědci za přísného utajení se mluvilo u Stalina již v polovině války, ale Stalin nakonec nepodpořil další vývoj tohoto jedu, jelikož situace na frontě si vyžadovala přesun prostředků jinam. Přišlo mu nepodstatné, plnit nákladně projektily do pěchotních zbraní látkou která má paralyzovat tělo zasaženého nepřítele, když obyčejná kulka vlastně udělá totéž, zvláště je-li vystřelena z pušky, či kulometu. A tak první várku těchto nábojů přebíral maršál I. S. Koněv až při osvobozování Prahy.

Rusové do německých postavení pálili těžkými zbraněmi a od Příbrami dokonce zaútočily i tanky maršála Jeremenka. Bohužel lesní terén útok obrněnců zastavil a tak musela pokračovat jen pěchota. Desátník Jolkin pokračuje ve vzpomínce:

„Za malý okamžik se ozvalo dalších několik výstřelů a někdo zakřičel, že nemůžou dorazit raněné. Nikdo z nás tomu nemohl uvěřit. Bylo to jako špatný sen. Potom ten Němec, co se plazil kousek ode mě, chytil našeho vojáka za nohu, zakousnul se a vytrhnul mu z ní kus masa. Bylo to šílené. Naši nevěděli co mají dělat. Ani dávka ze samopalu ty podivné Němce nezabila. Jednoho klečícího fricka jsem samopalem provrtal jako cedník. Všude kolem něj ležely kusy masa. Ale nic. Nezemřel. Potom nějaký důstojník, snad náš kapitán už si nevzpomínám, zakřičel, že je máme střílet do hlavy. Lesem se ke vzdálené palbě, přidala i naše zoufalá střelba. Náboji nikdo nešetřil. Každému jsme prostřelili hlavu.“

A tuto noc se stala věc, která vlastně ukončila celou operaci. Ve 3. hodiny ráno 12. května, se náhle začali němečtí vojáci dobrovolně vzdávat sovětům a to ve velkém. Dokonce stříleli do vlastních zákopů a poděšeně svým ruským nepřátelům ukazovali právě na své soudruhy. Co přimělo válkou protřelé a otrlé esesáky, aby byl pro ně Rus lepší variantou než bratr ve zbrani? Tito uprchlí vojáci totiž křičeli v hrůze, že je napadají jejich vlastní ranění a dokonce mrtvi. Při pozdějších výsleších Němci uváděli, že řada raněných, kteří již prokazatelně zemřeli znovu ožili a začali útočit a pojídat ty živé. Německá obrana se díky těmto děsivým událostem rozpadla a tak 12. května 1945 generál Pückler podepsal kapitulaci a zastřelil se. Podle dochovaných zpráv bylo doloženo, že ožila asi třetina z německých raněných, kteří na následky zranění zemřeli. Dnes je již jasné, že se jednalo o lidi zasažené právě látkou „T“.

Sovětští vojáci dostali okamžitý rozkaz střelou do hlavy zabít každého pomateného Němce na kterého narazí. A také si dát veliký pozor, aby nepřišli s takovým do kontaktu. Pokud by došlo k poranění sovětského vojáka takovým zajatcem, tajný rozkaz pro NKVD byl tohoto zraněného až na několik jedinců okamžitě zlikvidovat. Proč?

Na tuto otázku odpoví snad svědectví ruského lékaře, který ošetřoval raněné vojáky. Mezi řadou německých zajatců byly nahlášeny případy vysoké horečky. Podle lékařských zpráv horečka přesahovala i smrtelných 42 stupňů. Všichni tito nemocní byly izolováni v nemocničních stanech pod dozorem lékařů.

Jak dotyční lékaři později popisovali, horečka se nedala ničím srazit. Zábaly, ani jiné prostředky nefungovaly. Po krátké době začali někteří nemocní zajatci umírat.

Byli prokazatelně mrtví a to potvrdili i další dva lékaři ,kteří zde byli přítomni. Ale za pár minut jeden mrtvý otevřel oči a začal chrčet. Chytil druhého doktora za ruku a kousl ho. Přítomný voják toho Němce udeřil pažbou pušky do obličeje. Za normálních okolností by byl člověk omráčen, ale v tomto případě ne. Museli ho zastřelit. Zemřel ale až po zásahu hlavy,“ citováno z protokolů o výslechu personálu polní nemocnice.

Podle zprávy který se dochovala bylo nakonec zastřeleno na 400 raněných a následně pomatených Němců. O případech sovětských vojáků napadených a poraněných takovými Němci záznamy mlčí. Jediné zprávy jsou o tom, že několik jedinců bylo spoutáno a vojáky NKVD převezeni zpět do SSSR k předání vědcům na pozorování.

Toto ale zřejmě nebylo první použití látky „T“ na lidech. Alespoň dle vzpomínek poručíka wehrmachtu Kurta Hegera. On zažil velmi podivnou příhodu v boji ve Stalingradu.

„Stalingrad je ohnivé peklo. Pálíme do něj vším co máme a přesto z něj stále vybíhají lidi a chtějí bojovat. Moji chlapci už kolikrát ale nevěří, že se jedná o lidi. Vždyť kdo by to prý mohl přežít? Jsou to chlapci z vesnic a jsou pověrčiví. Ale i já po včerejšku začínám pochybovat. Moje družstvo obsluhovalo kulomet MG 42. Dávkami zasypávali dotírající Rusy, až je opět zahnali na útěk. Z dýmu se ale vynořil jeden pěšák s puškou. Nestřílel, jen vrávoravě běžel k nám. Moji chlapci zrovna přebíjeli kulomet. Zvedl jsem samopal a vystřelil na onoho Rusa. Zavrávoral, ale běžel dál. Zamířil jsem mu na tělo a opět stiskl spoušť. Nemohl jsem minout. Rus ale pořád nebyl mrtvý a dál útočil. Samopal se mi zasekl, asi ta zima. Hodil jsem ho do sněhu a sáhl po pistoli. Několikrát jsem vystřelil, ale ačkoliv jsem jasně viděl zásahy, nepřítel pořád pokračoval směrem k nám. I moji chlapci to viděli. Zkřehlými prsty horečně přebíjeli Mgčko ale nedařilo se jim. Rus padl až když jsem ho zasáhl do hlavy. Přesto mne ještě dokázal zranit. Když padal, jeho bajonet mi probodl nohu.“

Tato podivná příhoda poručíku Hegerovi vlastně možná zachránila život, jelikož byl se zraněním transportován do zázemí a nedočkal se kapitulace 6. armády ve stalingradském kotli. Ale to jen tak pro zajímavost. Setkal se s někým, kdo byl nakažen látkou „T“?

Relativně nedávno američtí vědci přiznali, že objevili patogen, který přeměňuje jedince v chodící mrtvolu bez funkčního mozku. A samozřejmě že prý hrozí i lidem. Údajně se má jednat o spóry houby, která napadá hmyz a další živočichy, kteří se pak chovají jako zombie.

„V podstatě už můžeme být uprostřed rostoucí zombie apokalypsy,“řekl jeden z vědců v pořadu který uvádí Morgan Freeman. Je to pořád jen sci-fi a silně přitažená za vlasy? V roce 2011 Pentagon odtajnil některé plány které hovoří jasně. Armáda USA počítá se zombie apokalypsou a byla by to prý asi nejstrašlivější katastrofa pro lidstvo. Nákazy by se šířila geometrickou řadou a během několika týdnů by existovalo jen několik malých enkláv bez nákazy. Doufejme jen, že látka „T“ je zničená a pokud ne, tak že zůstane tam kde je. A pokud někdo v USA použil její obdobu, či dokonce jí samotnou, tak že si uvědomil, jakého démona by mohl vypustit z lahve.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek