Koloběh roku – zimní Slunovrat. Co o něm vlastně víme? 5/5 (2)

Na dnešní den připadá jeden z nejvýznamnějších svátků ročního koloběhu. Slunovrat. Ačkoliv nastává Zima, tak toto roční období svůj boj o vládu již prohrálo. Nástup Zimy nese v sobě již vlastní zmar, jelikož je to den, kdy Slunce došlo na obratník Kozoroha a vrací se zpět.

Se Slunovratem je také spojena tradice zdobení stromu, což my dnes máme jako vánoční stromeček. Její původ sahá až do dávných dob starých Keltů a Germánů. Keltové ozdobeným stromem oslavovali boha Slunce, jelikož jemu byl tento svátek vlastně zasvěcen. Oslavy slunovratu byly oslavami naděje, vracejícího-se Slunce, života. Příslib jara. Germáni tak slavili svého boha Odina, v našich šířkách zvaného Wotan. Tehdy se slavila Matka Noc – Yule. V den slunovratu je noc nejdelší a nejtemnější. Prováděly si různé magické rituály a věštilo se. Zároveň se prostíralo pro příchozí, neboť i v tuto noc mrtví se vraceli ke svým živým. Zdobily se větvičky stromů, které si lide přinesli do svých domovů. Na zdobení se používaly šperky, pochutinky, ovoce. Dnes se samozřejmě používají již modernější ozdoby, ale je zajímavé, že jeden symbol zůstal nezměněn po více než tisíc let. Je to špička na stromku. Symbolizuje Odinovo kopí Gungnir. Kouzelné Odinovo kopí bylo dle legendy vykované skřítky. Magie tohoto oštěpu tkvěla v jeho vlastnosti, že nikdy neměl minout stanovený cíl. Odin jej dostal od Lokiho, jako jeden ze tří darů bohům, když se snažil vyhrát sázku nad skřítkem Sindrim a jeho bratrem Brokkem.

Zimní slunovrat je vlastně nejkratším dnem a nejdelší nocí v roce. Síla slunce a života tu končí, aby se v tu chvíli znovu zrodila. Proto je slunovrat svátkem smrti a následného znovuzrození. V některých tradicích bývá svátek Yule oslavován dokonce jako začátek nového roku místo Samhainu.

Tento čas byl i dobou odpočinku, jelikož v době dlouhých temných nocí se nedalo bojovat, ani se věnovat polním pracem. Nehledě na to, že noc skrývala temné síly a duchy. Centrem dění byl domov, kde hořel krb. Dával teplo, světlo, jako Slunce a z toho vyplývající ochranu před zlými vlivy. Tento čas se scházela rodina právě u tohoto ohně, byli zde i hosté a vyprávěly se příběhy. Centrem duchovních oslav byla bohyně Frigg. Manželka boha Odina, bohyně Matka a bohyně domácího krbu, tedy rodiny.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek