Průvodce tajemnem po Čechách – Lesy u Kostomlat obchází Temnota I. 5/5 (4)

 

Tajemné lesy Českého Středohoří ukrývají nejen bizarní skalní útvary z dob kdy se tyto kopce formovaly, zapomenuté valy dávných hradišť, či polorozbořené zdi hrádků, jimiž je zdejší krajina poseta jako náhrdelník perlami.

Ráz krajiny jakoby určoval i její osud a to, co se v ní dělo. Podle pověstí Praotec Čech dorazil jen k Řípu a dál už se mu nechtělo. Je to až podivné, jelikož Polabská rovina, ačkoliv to v té době byla jistě úrodná země, byla jako každá rovina nebránitelná, tudíž k trvalému osídlení nevhodná. A přitom se kousek dál na severu zvedaly zalesněné vrcholky, které slibovaly nejen hojnost zvěře, dřeva na stavbu obydlí a palivo na zimu a hlavně vodu. Jenže v noci zde plály ohně a to dávalo Čechům jasně najevo, že je zde již obsazeno.

Přesto se ve Středohoří odehrávají známé české pověsti o Luckých válkách, kdy pacifistický kníže Neklan se snažil uplatit svého souseda militantně zaměřeného luckého knížete Vlastislava. Jak to tak pokaždé končí, Lučané poděkovali za ukázku bohatství Čechů s tím, že si sami přijdou vzít zbytek. A tak, jako už párkrát v historii potom, se musel ke své hrůze pacifista Neklan zvednout a jít bránit svůj lid a zemi proti agresorům.

Díky těmto a dalším podobným událostem, patří zdejší krajina k těm velmi mystickým. Mezi těmito horami vnímavá lidé mohou stále cítit dech starých časů. Zde stále můžeme slyšet promlouvat dávné bohy našich předků a naslouchat jejich moudrosti.

Nejinak je tomu v okolí hradu Kostomlaty, vrchu Pařez, Štěpánovské hory a Březiny. Hrad Kostomlaty patřily ke zboží husitského hejtmana Jakuba z Vřesovic.

Za husitských válek hrad i panství patřil Albrechtu Škopkovi z Dubé což byl komtur řádu německých rytířů v české provincii. Husité hrad několikrát v průběhu své éry oblehli, ale nikdy jej nedobyli. To se ale změnilo když na jaře roku 1434 ke hradu přitáhl se svým vojskem husitský hejtman Jakub z Vřesovic, který si již v době končící husitské revoluce zajišťoval svou budoucnost a nikoliv další pokračování válek. Proto také chyběl u Lipan, kde by jeho přítomnost pravděpodobně změnila poměr sil a Táboři by pravděpodobně zvítězili. A tak v roce 1435 již byl oficiálním vlastníkem hradu, který dobyl a připojil ke svým državám.

V období kolem roku 1458 na Kostomlatech po určitou dobu sídlil Jan z Vřesovic, který se po hradě psal již jako Kostomlatský z Vřesovic. Jan se až do roku 1465 o hrad soudil s Benešem z Kolovrat. Krátce po vyhraném sporu Kostomlaty roku 1466 předal do správy svému nejstaršímu synu Jarošovi. Potomkům Jana z Vřesovic, zůstal hrad i s panstvím až do začátku třicetileté války. Jako všechny středověké hrady se v průběhu 16. století staly i Kostomlaty pro své majitele neobyvatelné. Postupně si vystavěli nové sídlo v obci Kostomlaty. V roce 1606 už na hradě, který postupně chátral, nikdo nebydlel. Po porážce stavovského povstání byl tehdejším majitelům, Petrovi a Oldřichovi Kostomlatským z Vřesovic, zkonfiskován. Nakonec ho i s panstvím koupili Černínové z Chudenic.

Na zřícenině se dodnes zjevuje duch Jakuba z Vřesovic, který hlídá svůj hrad. Proto by si návštěvníci měli uvědomit, komu hrad patří a kdo je zde doma. S duchem Jakuba z Vřesovic se setkávali často trampové, kteří ve večerních hodinách putovali na nedalekou trampskou osadu.

„Bylo to zvláštní. Kamarádi často říkali, že je v místních lesích něco pronásleduje. Nic nikdo neviděl, ale jakoby vám něco „dýchalo“ na krk. Prostě šla z těch lesů hrůza. A na Pařezu to obvykle pominulo. Kolikrát jsem se kvůli tomu rozmýšlel, jestli sem mám jet,“ vzpomíná tramp, kterému říkají Pedro.

Poutníky, kteří projevili dostatečnou úctu a slušné vychování duch Jakuba z Vřesovic od tohoto často účinně chránil. To potvrdil i Pedro. Popisoval, jak jedné listopadové noci šli asi v pěti lidech a již zmiňovanou osadu. Byla mlha a v lese ticho. Až nepřirozené. A na skupinku kamarádů padla tíseň.

„To Zlo bylo až hmatatelné. Cítili jsem to okolo nás. Až jeden, už si ani nevzpomenu jak mu říkali, nám řekl, že půjdem přes hrad. Byla to cesta do kopce a tak jsme se pěkně zahřáli. Ale i tak nám stále mrazilo v zádech. A tam ten kamarád najednou řekl: Buď pozdraven pane Jakube. Prosíme tě jako rytíře o pomoc a ochranu.

No nejdřív jsme si mysleli, že mu přeskočilo, jenže pak se stala věc, kterou jsem dodnes nepochopil. Na obloze se něco stalo a vysvitnul Měsíc. Ale to nebylo všechno. U té velké věže jsem zřetelně viděli postavu. No, abych řekl pravdu, dostal jsem ještě větší strach. Ale ten kamarád nám řekl, že už budeme v bezpečí a že můžeme jít. Ať se tam stalo cokoliv, je fakt, že jsme se všichni uklidnili a ta tíseň z nás spadla. Asi ten duch toho rytíře opravdu šel s námi a chránil nás.“

O dalších jevech v okolí si zase povíme příště.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek