Tip na výlet – „vulkán“ Boreč 5/5 (4)

 

Vrch Boreč západně o severočeských Lovosic je jednou z rarit Českého Středohoří. Dříve jej lidé považovalo za stále aktivní sopku, jelikož z děr na jeho vrcholu v zimě stoupá dým a teplo. Bohužel nebo snad bohudík to ale tak není. Boreč je sice vulkanického původu, ale jedná se o dokonalou kupu, lakolitem, který je protkán složitým puklinovým labyrintem. Jedná se o lesnatou znělcovou vyvýšeninu, na které se nachází národní přírodní památka Borečský vrch se stejnojmennou naučnou stezkou. Chráněné území zaujímá plochu 11,23 ha a je chráněno již od roku 1951. Vrch je pozoruhodný unikátním výskytem geologického jevu tzv. ventarol.

Celá tato zvláštnost funguje tak, že celý vrch je protkán sítí malých skalních puklin, které ústí jak na úpatí kopce, tak na jeho vrcholu. V zimě se do těchto puklin dostává studený vzduch který prochází nitrem kopce kde se ohřívá od okolní horniny a ohřátý až o 20° C je vyfukován na vrcholu. To způsobuje velice zvláštní jev. I v zimě se v místě vyvěrání teplého vzduchu nevyskytuje sníh, rostou zde stále rostliny a čím je větší mráz dole tím je tento efekt znatelnější.

Uvnitř kopce se ohřívaný vzduch obohacuje o vlhkost, proto v tuhých zimách nad vyústěním vzniká masivní ojínění porostu a rampouchy.

Tento efekt se projevuje i v létě, ale naprosto opačně. Tehdy je teplý vzduch nasáván na temeni kopce, při cestě vnitřními puklinami se ochlazuje na 4° C a dole na úpatí je už ochlazený vyfukován Teplota horniny uvnitř kopce nikdy neklesne pod 9 až 10 °C. V praxi to způsobuje také další doprovodný jev. V jámách na vrcholu kopce lze i uprostřed té nejtužší středoevropské zimy pozorovat čilý život různých drobných živočichů i rostlin. Celý kopec tak funguje coby jakýsi obří přírodní akumulátor tepelné energie. Tuto vlastnost Borečského vrchu odhalil až v roce 1881 pražský univerzitní profesor Jan Krejčí se synem Prokopem.

Mezi velké zajímavosti Boreče patří rostlinka Borečka vzácná (Targionia hypophylla). Jedná se o mechorost ze skupiny játrovek a svůj název vyvozuje právě odsud. Tato drobná rostlina pocházející ze Středomoří patří ve světě k druhům celkem běžným, nicméně v České republice představuje jedinou lokalitu svého výskytu. Její drobné zelené lístky s tmavými bobulkami lze pozorovat právě v místech výronu teplého vzduch na vrcholu kopce.

Velkým překvapením bývá že uprostřed tuhé zimy zde můžeme vidět kvetoucí sedmikrásky, nebo dokonce i vzácného mloka skvrnitého, který zde má dost potravy právě i v zimě.

My jsme se na tuto přírodní zajímavost vyrazili podívat. Na místo se lze dostat buď z obce Boreč, nebo z Režnýho Újezda. Je to asi stejně daleko. Už za pozornost stojí prohlídka úpatí kopce, kde se ve skále dají najít průduchy, kterými vstupuje vzduch do nitra hory. Začíná zde i naučná stezka, která návštěvníkům vysvětlí co zde mohou vidět. Cesta je upravená a jsou zde udělané i schody se zábradlím, což jsme na zledovatělém sněhu velice ocenili.

Když stoupáme výše, tak si můžeme pomocí teploměru i zjišťovat rozdíl teploty. Ve vyšších polohách totiž dochází právě k opačnému efektu než jsme zvyklí z hor, a to přibývání sněhu. Když jsme dosáhli asi tří čtvrtin výšky, sníh začal mizet a nebylo to způsobené sluncem. Zimní slunce se opíralo do skály, ale jeho síla nestačila na rozpuštění sněhové pokrývky. O tu se na vrcholu postarala „vulkanická“ činnost Boreče. Vrcholek kopce totiž nezdobila sněhová pokrývka, ale celkem rozbujelá vegetace. Zelené lístečky rostlin a mech dávaly pocit, že už je jaro a ne počátek února. Ze země dokonce sálalo teplo a to tak, že rozdíl teploty byl cítit. Zážitkem pak byla pára vystupující ze dvou děr, která nabuzovala dojem přírodní sauny. V proudu teplého vzduchu člověk mohl směle odložit oblečení a i zimomřiví lidé by byli spokojeni.

Ačkoliv Boreč podle vulkanologů nepatří mezi aktivní sopky, přesto jsme při naší návštěvě tohoto unikátního místa cítili zápach síry. Na toto jsme se zeptali tedy geologické služby České republiky. Vulkanolog Vladislav Rappich nám na toto ovšem nedokázal odpovědět. Pouze to, že sopečné plyny se zde nenacházejí. Jenže, odkud se tam tedy ta síra vzala?

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek