Tajemství templářů 5/5 (5)

 

Dva jezdci v jednom sedle. Tato symbolika chudoby byla ve znaku jednoho z nejtajemnějších rytířských řádů, které kdy existovaly. Jmenoval se Chudí rytíři Krista a chrámu Šalamounova nebo-li Templáři.

Svatá země byla v té době plná poutníků, kteří byli vystavení útokům muslimských beduínů. Tehdejší Jeruzalémské království nebylo schopné zajistit jejich bezpečnost a tak se devět francouzských rytířů rozhodlo tento nedostatek odstranit. Asi největší popud bylo napadení 700 poutníků na cestě z Jeruzaléma, kdy bylo 300 z nich zabito a 60 zajato muslimskými útočníky. Na Boží hod vánoční roku 1118 Hugh z Paynsu a osm dalších rytířů spolu s Godfreyem ze St-Omer, Archambaudem ze Saint-Aignan, Payenem z Montbidier a rytířem zvaným Roland složili ve svatém hrobě před patriarchou slib života v chudobě, čistotě a poslušnosti. Přijali název „Chudí rytíři Krista“. Král Balduin II. jim poskytl příbytek v Jeruzalémě, v tzv. Šalomounově stáji mešity Al-Aqsa, která údajně stála na místě Šalomounova chrámu, čímž řád vstoupil v povědomí jako „Chudí rytíři Krista a chrámu Šalomounova“.

Papež Honorius II po uznání bratrstva určil rytířům bílý plášť cisterciáků. Řád se nejdříve přidal k řeholi sv. Augustina. O rozmach a uznání řádu na koncilu v Troyesroku 1129 se významně zasloužil opat cisterciáckého kláštera v Clairvaux sv. Bernard, který řád podporoval a byl autorem první řehole řádu. Ten ustanovil 72 článků, kterými vymezil povinnosti a zákazy týkající se mnichů tohoto řádu. Mezi ty základní patřil např. zákaz scházet se s lidmi, kteří byli exkomunikováni z církve, povinnost nosit bílý plášť (demonstrující čistotu), prostý a nezdobený oděv, povinnost sdílet jednu misku ve dvojici s jiným řádovým bratrem, jíst v mlčenlivosti, činit každý pátek pokání, vstávat s rozbřeskem, zákaz lovu (s výjimkou lvů, kteří často ohrožovali poutníky na jejich cestě do Jeruzaléma), dodržovat hierarchii v řádu, dodržovat slib mravopočestnosti, zákaz stýkat se se ženami a pohlédnout jim do tváře, vyhýbat se kejklířům, hercům a pěvcům, povinnost nosit krátce střižené vlasy, zákaz používat jemnou obuv se zahnutou špičkou, povinnost spát v košili a spodním prádle a mnohé další. V této době měl řád tři sta rytířů, kteří veleli zhruba třem tisícům bojovníků.

Řádoví rytíři byli vynikající válečníci. Taktickým manévrem byl útok sevřené skupiny s cílem rozdělit armádu protivníka na dvě skupiny a tím vnést do jeho řad zmatek.

Říká se, že opravdové poslání řádu bylo utajené a šlo o nalezení Svatého Grálu. Co je na tom pravdy se dnes již asi nedozvíme, ale je pravda, že jakmile řád dostal do svého držení Šalamounův chrám, zahájili jeho podrobný průzkum.

V podzemí chrámu byla nalezena spousta nálezů. Tyto předměty, které byly příslušníky řádu nalezeny, zajistily, že se řád stal výraznou ekonomickou, politickou i vojenskou silou, která nepodléhala prakticky nikomu a sloužila jen papeži. Díky tomu si Templáře začali předcházet evropští panovníci a významní šlechtici. Řád začal dostávat dary v podobě pozemků a nemovitostí. Templáři postupně během své existence vybudovali početnou a silnou nadnárodní armádu. Hrady a pozemky řádu se nacházely po celé Evropě a Středním východě.

Řád se stal ve své podstatě zakladatelem moderního bankovnictví v Evropě. Po celém křesťanském světě existovaly díky řádu ve své podstatě i „bankomaty“. Vypadalo to tak, že si zákazník na jednom místě uložil peníze a na základě potvrzení, si je mohl vyzvednout na druhém konci Evropy, včetně Svaté Země. Byla to jedna ze strategií ochrany poutníků, jelikož ti tak nemuseli převážet své peníze u sebe. Nebyli tedy tak zajímavým cílem pro lupiče.

Bohatství a moc řádu však začala být trnem v oku krále Francie Filipa Sličného. Ten byl u Templářů velmi zadlužený. Řád byl bohatý a samostatný. Pravomoc nad ním měl pouze papež. Pro krále by bylo zajímavé převzít jeho majetek a tak se Filip IV. Sličný využít svého mocenského vlivu na papeže a uskutečnil plán navržený jeho rádcem Guillaumem de Nogaretem, který spočíval v postupné diskreditaci řádu.

Řád uzavřený před okolním světem přirozeně obklopovalo mnoho tajemství a dohadů, kterých král využil k obviněním, která byla proti řádu vznesena neprávem. Templáři byli mimo jiné obviněni z kacířství, neúcty k svátosti oltářní, sodomie. Francouzský král se snažil přimět papeže, aby templáře exkomunikoval, což ale odmítli, přes značný nátlak, jak Bonifác VIII., tak i jeho nástupce Benedikt XI. Až následující papež, Klement V., souhlasil s Filipovými požadavky vůči templářům. Roku 1307 byli velmistr Jakub de Molay s konventem sezvání do pařížského Templu, což bylo evropské sídlo Řádu. Zde pak došlo k nečekanému útoku vojáků a zatčení čelních představitelů Templářů. Dne 11. listopadu papež Kliment na základě buly „Pastoralis Praeemenintia” nařídil vyšetřování obvinění, vznešených proti templářům, a přikázal zatknout templáře ve všech zemích. Jeho zatykač byl poslán do Anglie, Německa, Itálie, Španělska, Belgie a Nizozemí, ne avšak exkomunikovanému skotskému králi Robertu Bruceovi a proto někteří templáři uprchlí z Francie našli útočiště ve Skotsku. Ostatně Skotsko bylo jedna z mnoha zemí, která proti Templářům nezakročila.

Zatčení templáři strávili ve Francii téměř rok ve vězení, což mnohé zlomilo k tomu, že přiznali vinu, jiné zlomilo použití útrpného práva. Postava Jacquese de Molay je v této chvíli zajímavá tím, že opakovaně měnil svou výpověď a nakonec odmítl hájit řád. Samotné procesy trvaly celkem sedm let, během nichž řada templářů odvolala svá prvotní přiznání, což pro ně ale znamenalo rozsudek smrti, kdy prvních 54 řádových bratrů bylo upáleno v Paříži 11. května 1310.

Na základě papežské buly začalo pronásledování Templářů po celé Evropě, ovšem s různou intenzitou. Například portugalský král Manuel pro své Templáře založil nový řád Rytířů Krista. Ten pak převzal i majetek Templářů v Portugalsku.

Celkově po zrušení řádu Chudých rytířů Krista a chrámu Šalamounova jeho majetek převzali hlavně Johanité.

Po oficiálním zrušení řádu Templářů papežskou bulou Vox in Excelso v roce 1312 byla většina zbylých rytířů propuštěna na svobodu, zbývali jen velmistr a tři další představení řádu. Ještě téhož roku na základě papežské buly „Ad Providam“ byl veškerý majetek řádu převeden na řád sv. Jana Jeruzalémského (maltézský řád johanitů), s výjimkou Španělska, Portugalska a Skotska.

18. března 1314 byli velmistr Jakub de Molay s nejvyššími představiteli konventu na přímý rozkaz Filipa Sličného upáleni. Ještě před tím však velmistr pozval krále, jeho rádce Nogareta a papeže Klimenta k Božímu soudu. Do tří let všichni tři opravdu zemřeli.

Co opravdu bylo za zničením Templářů je dnes obsahem různých teorií a dohadů. Rytíři byli obviněni z různých zločinů. Jedním z nich bylo i kacířství. Měli se klanět modle Bafomet. Elipas Lévi ve své knize Dogma a rituál vysoké magie uvádí:

Kozel vyobrazený na našem titulním listě, má na čele vrcholem vzhůru směřující znamení pentagramu, symbolu světla, jeho dvě ruce vytvářejí znamení hermetismu, jedna z nich ukazuje nahoru na bílý Měsíc Chesedu, druhá na černý srpek Gevury. Toto znamení vyjadřuje dokonalý souhlas Milosrdenství a Spravedlnosti. Jedna jeho ruka je ženská, druhá mužská, jako u androgyna Khunrathova, jehož atributy jsme musili sjednotit s těmito (tj. našeho kozla), poněvadž je to jeden a týž symbol. Pochodeň inteligence, která plane mezi jeho rohy, je magickým světlem universální rovnováhy, obraz duše, povznesené nad hmotu tak, jako plamen, spojený s materií, vyzařuje nahoře nad ní. Hnusná hlava zvířete vyjadřuje hrůzu hříšníka, jehož hmotně jednající, jedině zodpovědná část, také jediná bude trpět trestem, neboť duše je svou přirozeností necitlivá a utrpení podléhá jedině tehdy, když se zhmotní. Kaduceus, umístěný namísto pohlavního údu, představuje věčný život, tělo, pokryté šupinami, pak vodu, nad ním umístěný půloblouk atmosféru a následná křídla prchavost (volatilitu). Dvě ňadra a androgynní paže této sfingy okultních věd představují lidství.“

Templáři byli značně orientalizovaní. Při svých stycích s islámem a zoroastrismem se dopátrali jistého vědění. Dost možná, že nalezli i informace o Ježíši Kristu, které které nebyly po chuti Církvi a které by změnily celé křesťanství a zneplatnily Bibli. Ať už se jednalo o apokryfní evangelia, či snad zprávy o potomcích Ježíše Krista, které měl mít s Máří Magdalenou. Ta podle jedné z teorií měla být jeho manželkou a až na ideologický zásah sv. Pavla z Tarsu byla prohlášena za prostitutku. Pavel z Tarsu totiž měl být homosexuál který ženy nenáviděl. Byl to on kdo začal šířit verzi křesťanství, kterou známe dnes. Je celkem možné, že původní křesťanství bylo úplně o něčem jiném.

Pokud Templáři právě toto rozklíčovali, je důvod jejich likvidace velice zřejmý. Ovšem tento přeci jen řád přežil. Ve Skotsku, kde působí dodnes. Už sice ne jako církevní uskupení, ale stále existuje. Jak jsme si už řekli, řada evropských panovníků se nepodřídila nátlaku Francie a poněkud obešli nařízení papeže. Pro své Templáře založili nové řády, nebo byli templáři včleněni k Johanitům. Ony náhradní řády však časem zanikly. Ale skotský král, sám v papežské klatbě, toto neudělal a Templáře zaštítil. Dokonce podle některých pramenů za něj bojovali pod svými zástavami v bitvě u Bannockburnu v roce 1314, kde skotské vojsko porazilo armádu anglickou. Tato bitva je zmíněna ve filmu Statečné srdce, kde tvoří jeho závěr.

(redakce)

foto: YouTube

Ohodnoťte, prosím, tento článek