České Středohoří – Lovoš, dominanta dolního Polabí 4/5 (4)

Cestování Ústecký kraj Zajímavosti

 

Jedna z dominant Českého Středohoří je hora Lovoš. Tento kopec přivítá každého, kdo se mezi věnec sopek dostane z pražského směru.

Lovoš je, jako celé České Středohoří vulkanického původu a je tvořen nefelinitem.

Nefelinit je tmavá jemnozrnná vyvřelá hornina složená zejména z nefelínu a klinopyroxenu. Pokud obsahuje také olivín, bývá označována jako olivinický nefelinit. Nefelinit se čediči, který se od něj spolu s bazanitem a jejich odrůdami liší ve vzájemných poměrech plagioklasu a nefelínu.

Nefelinit je příkladem křemičitany nenasycené vyvřelé horniny. Vzniká v důsledku vysokého tlaku při tavení, vysokého obsahu rozpuštěného oxidu uhličitého v tavenině a nízkého stupně frakčního tání v zemském plášti.

V Česku nefelinitem jsou mimo jiné tvořeny také např. Božídarský Špičák v Krušných horách, Raná v Českém středohoří nebo vrch Železný v Jičínské pahorkatině.

Vrchol Lovoše leží v nadmořské výšce 570 m. a je jednou z dominant tzv. Kostomlatského Středohoří.

Za dob rozkvětu Českých zemí v době C.K. monarchie byla 19. června otevřena turidtická chata. Nápad ji zbudovat se objevil již o deset let dříve na schuzi tehdejšího lovosického středohorského spolku. Postupně byla rozšiřována. Až do roku 1918 kdy ji v souvislosti se vznikem nové republiky, asi jako symbol odporu a pomsty vůči staré monarchii skupina fanatiků poničila a následně zapálila. Její obnova proběhla až roku 1924 pod záštitou knížete Johanna Schwarzenberga.

Posledními stálými obyvateli byla jednotka Luftwaffe, která zde měla během druhé světové války pozorovatelnu. Po válce byl objekt opuštěn a zanechán svému osudu. Až na přelomu sedmdesátých a osmdesátých let byla chata opět opravena a zprovozněna.

Samotná hora je tvořena dvěma kužely, Velkým a Malým Lovošem nazývaným též Kybička. Malý Lovoš je ale na rozdíl od toho velkého trachytový vrch.

Název Lovoš a tím i města Lovosice mají pocházet od jména slovanského kmene Lovošů, který měl zdejší kraj obývat a to buď v době ještě před příchodem samotných Čechů, či chvíli po něm.

Ráz přírody na Lovoši je dnes tvořen procesy svahových pohybů a zvětrávání. Lze pozorovat trachytové skalní věže, balvanové proudy, osypy a na úpatí soliflukční plášť se sesuvy.

Na svazích hory rostou suťové lesy, lesostepní porosty, a výše travnaté porosty skalní stepi, kde je možno za teplých letních dní pozorovat rozmanitý život, hlavně z hmyzí říše. Dá se zde pozorovat i velice krásně zbarvený pavouk Stepník červený, který patří k ohroženým druhům a je v Čechách veden v červené knize ohrožených druhů. Pokud ho spatříte, není radno jej ale brát do ruky. Stepník je jedovatý, i když nemá tolik jedu, jako třeba Stepník moravský, který údajně dokáže i zabít.

Svahy Lovoše jsou domovem mnoha chráněných rostlin. Roste zde například Třemdava bílá, Koniklec luční, či Bělozářka liliová.

Na níže položených svazích poblíž města Lovosice byly založeny velké sady, v období druhé světové války zde nacisté zkoušeli bez většího úspěchu pěstovat některé tropické plody, kupř. Mandloně.

Vnímaví lidé dovedou cítit i esoterické síly kopce. Je velice pravděpodobné, že zde v pohanských dobách bylo kultovní místo a to buď přímo na kopci, či na místě zvaném Panenské kameny. Toto místo má velmi zajímavou energii a váže se k němu i pověst o vzniku. Jedná se trachytové skalní věže. Podle pověsti měly tyto kameny vzniknou tak, že se tři panny vydaly na vrchol Malého Lovoše na jahody. Protože se večer dlouho nevracely a zmeškaly mši, zvolala jejich matka, ať tam za trest zkamení. A tak se také stalo.

Pokud se rozhodnete na Lovoš jít, tak toto místo opravdu stojí za návštěvu. Výstup na vrchol je možno začít ze čtyř stran. Po žluté turistické značce můžeme vyrazit z Bílinky, kde je možné zaparkovat auto, nebo sem dojet autobusem, což je asi i lepší. Nejen pro zdraví ale i krajinu. Tato stezka se setkává s modrou, která vychází z obce Oparno. I sem je možno dojet autobusem. Vlak zatím bohužel nejezdí. V místě setkání obou cest je možné si užít krásy březového lesa, který zvláště v záři zapadajícího slunce vypadá velice krásně. Třetí cesta je také po žluté, ale z protisměru z oparenského údolí. Opět se dostaneme na rozcestí s modrou a po ním pokračujeme k vrcholu.. Čtvrtou možností je stezka z Lovosic značená zelenou turistickou značkou. Při cestě nahoru můžeme obdivovat suťové lesy, suťová pole a další zajímavosti. Pokud návštěvník vystoupá až na vrchol, je odměněn nádherným rozhledem. Pokud je vyfoukáno, což teď na jaře je, můžeme spatřit na východě Bezděz, Starý Bernštejn, vrcholky Lužických hor a i Ještěd. Na jihu je možné zahlédnout až světla Prahy. Západ a sever je ohraničen Českým Středohořím.

Při návštěvě je je nutné si uvědomit jednu zásadní věc pro chování v daném místě. Vrchol a svahy hory jsou chráněny jako národní přírodní rezervace a to nám dává jistá omezení. Například v tom, že sem není možné jet autem.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek