Čerti zapalovali ohně na kopcích 5/5 (5)

 

Předávání naléhavých zpráv dnes není žádný problém. Tedy, pokud funguje technika, což v případě válečného konfliktu nemusí být pravidlem. Samozřejmě, že doba, kdy se můžeme spojit s dalším člověkem na dálku není zas tak dlouhá. Je to vlastně až od vynálezu telegrafu. A tak dříve se používal jízdní posel, nebo poštovní holub. Obojí je poněkud nespolehlivé, jelikož posla mohl nepřítel zajmout, nebo mohl mít nehodu, holuba mohl dostat dravec. Zpráva se tedy na místo nemusela dostat včas a o napadení země se tedy nikdo nedozvěděl, dokud mu nepřítel nevyrazil dveře.

Naši dávní předkové měli ale ještě další způsob. Ohně. Na strategických výšinách byla umístěná pozorovací stanoviště u kterých byla neustálá služba. Byla zde připravena vatra k zapálení. Pokud se objevil nepřítel, tak tito lidé zvaní čerti, zapálili oheň. Ten spatřil hlídka na dalším kopci a ta zažehla svůj. A tak to šlo dál a dál, až během krátké doby byl celá kraj na nohou a připraven na nájezdníky, kteří se objevili na obzoru.

Možná to je jeden z důvodů, proč, alespoň dle legendy, praotec Čech se svým kmenem došel jen k Řípu a dál už ne, ačkoliv mu muselo být jasné, že rovina, ze které k Řípu přišel, je nebránitelná a tehdejší České Středohoří měl na dosah. Pokud to tak bylo, tak Čechové dobyli maximálně Říp, kde s velikou pravděpodobností bylo jedno takové stanoviště. Moment překvapení byl však zřejmě pryč, obyvatelé Středohoří byli na útočníka připraveni a dali Čechům najevo, že pokud neodejdou, poteče moc krve.

Tento ohňový telegraf začali na našem území používat již Keltové a to pokračovalo až do středověku. Od nich má prý i počátek slovo čert. Nešlo o žádné démony, či ďábly, jak to ustanovila daleko později křesťanská církev, ale byli to právě ti lidé, kteří u svých ohňů žili a starali se o ně. Byli nuceni umět vatru zapálit za každého počasí, za každých podmínek, jelikož nepřítel si nevybíral kdy přijde. Byli také nuceni umět bojovat a místo ubránit, alespoň do doby, kdy odeslali zprávu. Což nepřítel věděl, takže jeho prvotní snahou velmi pravděpodobně bylo, tento řetěz přerušit a to se dá udělat jen tak, že dané místo napadl a posádku zabil.

Tradici těchto ohňů se před deseti lety pokusili vzkřísit nadšenci, kteří ctí keltské tradice v naší krajině. Samozřejmě že dnes již nejde o informaci o útoku.

„Dnes chceme navázat na tuto keltskou tradici čertů. Je to o tom, že se první sobotu po jarní rovnodennosti tímto způsobem propojujeme se spoustou dalších míst,“ říká nám jedna z „čertic“ Naďa Kyzlíková z Litoměřic, která přišla zapálit jeden z těchto ohňů na kopci Radobýl u Litoměřic.

Nápad obnovit tuto tradici dostal před lety pan Vlastimil Hela a byl to prý původně hec. Jenže celá věc se ujala. Nejprv se zapalovaly ohně jen na několika kopcích. Dnes, po deseti letech to bylo již 266 kopců po celé republice.

Zakladatel radobýlské tradice je čert pan Jozef „Dřevmuž“ Matějka.

„My jsme začínali v sedmi lidech,“ povídá Dřevmuž s úsměvem. „No a loni zde s námi bylo na dvě stě lidí.“

Se zapálením ohně Naďa začíná provádět očistný rituál a meditaci, při které se všichni přítomní seskupili kolem ohniště. Principem rituálu je očištění od energie Zimy, která je vesměs negativní (v myslích našich předků představitelka zimy byla Morana, bohyně smrti) a přivítání jara jako období života.

„Je to motivace pro lidi, jít večer ven do krajiny a vyjít na ten kopec a spojili se tak s dalšími lidmi i při tom rituálu,“ dodává Naďa.

Ačkoliv je celkem větrno a i zamlženo, v určitou dobu se zraky všech upírají směrem k Řípu, zda už tam vyšlehly plameny, aby poselství bylo posláno dál. V dnešní krajině plné světel je to těžké, ale představme si tuto zemi v dobách mínus 2000 let. Sem tam světýlko z ohně v nějaké osadě, nebo tábora lovců. Jinak je kraj utopený v temnotě noci, maximálně zalitý světlem Měsíce. Tehdy světlo z ohnivé varty na kopci bylo velice zřetelné a bylo vidět do daleka.

„Díky těmto akcím lidé začínají více přemýšlet o své krajině. Ztratili jsme k přírodě vztah a to je moc špatné. Ale na při takových zážitcích lidé zas začínají uvažovat a ono je to pak vede dál,“ říká čert Dřevmuž na závěr.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek