27. března před 662 lety byl otevřen královský hrad Karlštejn Dosud nehodnoceno.

Na dnešní den připadá jedno významné výročí. Roku 1357 byl otevřen za přítomnosti císaře Svaté říše římské národa německého a českého krále Karla IV. hrad Karlštejn.

Tento klenot mezi památkami zemí Koruny České patří mezi nejnavštěvovanější místa. Karel jej založil okolo roku 1348 jako soukromé reprezentační sídlo. Teprve až postupem času, po Karlově císařské korunovaci v Římě roku 1355, císař účel hradu pozměnil – rozhodl se ho užívat jako klenotnici, prostor pro uschování říšských korunovačních klenotů a souboru svatých ostatků.

Původně byl Karlštejn v době svého založení zamýšlen jako celkem skromné sídlo i jedné věži. Až v roce 1356 rozhodl císař a král Karel o tom, že se hrad stane pokladnicí a budou zde ochraňovány korunovační klenoty a ostatky svatých. Úměrně k tomu byl tedy hrad rozšiřován a byla zvětšována jeho obrana. Slavnostního zahájení stavby dne 10. června 1348 se spolu s Karlem IV. účastnil i první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic. Stavba probíhala mezi lety 1348–1357. Vnitřní výzdoba hradu byla dokončena až v roce 1365.

Korunovační klenoty byly na hrad přivezeny až na počátku 15. století a to zřejmě na pokyn krále Václava IV. Je to ale jen teorie, jelikož záznam o tomto rozhodnutí se nedochoval. Je ale fakt, že když byl roku 1420 korunován Václavův bratr Zikmund byly již klenoty přivezeny do Prahy z Karlštejna. Po korunovaci byly klenoty opět vráceny na Karlštejn, brzy na to však vypukla husitská revoluce a Zikmund nechal jak české, tak říšské korunovační klenoty odvézt do zahraničí.

Pod vedením hejtmana Zikmunda Korybutoviče roku 1422 na hrad zaútočilo vojsko kališníků, ale Karlštejn odolal. Po skončení válek a po svém návratu na český trůn vrátil roku 1436 Zikmund české korunovační klenoty zpět na Karlštejn, kde pak zůstaly uloženy až do začátku 17. století.

Husitskou revolucí došlo ke změně původní funkce hradu. Karlštejnští purkrabí střežili české korunovační klenoty a zemský archiv. Od roku 1541 zde byly též ukládány opisy zemských desek.

Se smrtí krále Zikmunda se uvolňuje český trůn. Lucemburská dynastie vymírá a na trůn na chvíli nastupují Habsburkové. Albrecht II. Habsburský však umírá a nastává bezvládí, kdy zemi spravují šlechtické spolky – landfrídy a města. Je to období anarchie, kdy si každý dělá co chce. Až posléze na trůn nastupuje Ladislav Pohrobek, posmrtně narozený Albrechtův syn. Bohužel tento panovník, v něm se spojuje krev Habsburků a Lucemburků je příliš mladý a z východu hrozilo islámské nebezpečí v podobě osmanských vojsk.

Ladislav Pohrobek byl stále dítě a tak v zemích kde vládl vykonávali jeho moc správci. V Uhrách to by Jan Hunyadi a v Čechách Jiří z Poděbrad.

Ladislav Pohrobek záhadně umírá roku 1457 při přípravě své svatby s francouzskou princeznou Magdalenou. V podezření upadl Jiří z Poděbrad, ale také Jan Hunyadi, jemuž Ladislav nechal popravit syna obviněného z vraždy.

Po Ladislavu je zvolen na trůn Jiří z Poděbrad, který ale o svou korunu musí bojovat s Matyášem Korvínem. Jiří z Poděbrad svou nezakládá dynastii, ale svou korunu po své smrti odkazuje polským Jagelloncům. Po úmrtí krále Jiřího se ujímá vlády Vladislav II. Jagellonský.

Vladislavské zřízení zemské vydané králem Vladislavem Jagellonským roku 1500 zavazuje přísahou karlštejnské purkrabí, že budou chránit hrad i s korunou, klenoty a zemskými privilegii pod trestem smrti, ztráty cti a majetku a vyhnání potomků ze země. Korunu směli vydat pouze tomu, kdo byl předtím řádně zvolen českým králem. Po korunovaci, která se konala v Praze, byly klenoty vraceny zpět na hrad.

V polovině 16. století za správy purkrabího Jáchyma Novohradského z Kolovrat došlo k modernizaci hradu v duchu nastupující renesance. Přestavba se týkala především Velké věže a budovy purkrabství, která byla v té době nejvíce využívána.

Po té, co Ludvíka Jagellonský padl 29.srpna 1526 v bitvě u Moháče vymírá takto česko – uherská větev rodu Jagellonců a na uvolněný český trůn se vrací Habsburkové.

Ukončení ochrany korunovačních klenotů na Karlštejně přišlo s počátkem třicetileté války. To byl také počátek úpadku významu hradu. Jeho středověké opevnění již nebyla díky účinnosti moderních braní dostatečné a tak 22. června 1619 rozhodlo Direktorium českých nekatolických stavů o převozu klenotů na Pražský hrad.

Toto rozhodnutí zachoval i po nešťastné bitvě na Bílé hoře císař Ferdinand II. Habsburský Při revizi zemského zřízení roku 1625 zrušil úřad karlštejnského purkrabího, neboť pozbyl své funkce. Hrad byl převeden do užívání českých královen. V roce 1626 císařovna Eleonora zastavila hrad Janu Kavkovi z Říčan. Nový majitel nechal z hradu odvézt vybavení a zbylé svaté relikvie. Poslední ránu hradu zasadil rok 1648 kdy jej dobyla švédská armáda. Po skončení války byl hrad značně zchátralý.

Na konci 17. století se dostal opět do majetku českých královen a císařoven. Ty pro něj neměly využití a tak jej v roce 1755 císařovna Marie Terezie darovala nově založenému Ústavu šlechtičen v Praze. Ani ten však nevěděl co s hradem dále dělat. Využíval jej jen jako centrum hospodářské správy pro okolní statky. Klenot českých hradů a někdejší reprezentativní sídlo králů nadále pustl. Až s rozmachem národního obrození se Karlštejnu dostalo pozornosti. Hrad roku 1812 navštívil císař František I. a okamžitě věnoval značnou částku na jeho opravu. V období mezi roky 1887–1905 probíhala přestavba hradu v duchu tzv. purismu. Cílem bylo hradu navrátit původní gotickou podobu. Na základě koncepce vídeňského profesora Friedricha von Schmidta ji prováděl architekt Josef Mocker. Po Mockerově smrti 1899 stavbu dokončil stavební rada inženýr Krch.

Výsledky této přestavby byly kritizovány již na začátku 20. století, s odstupem času jsou však hodnoceny jako projev své doby.

Od roku 1918 je hrad ve vlastnictví státu a je zpřístupněn veřejnosti. V roce 1962 byl vyhlášen národní kulturní památkou.

(redakce)

Foto: Archiv

Ohodnoťte, prosím, tento článek