To, že druhořadé potraviny, které by v německém trhu naprosto propadly, jsou pro Čechy dostačující, prohlásila už před lety Angela Merkelová. A tak si pod vidinou západní kvality kupujeme v obchodech dovážené jídlo, které by v západní Evropě nikdo nedal ani prasatům, jelikož by jim to mohlo uškodit. Česká veřejnost se sice bouří, řada českých politiků na fakt, že jíme chemicky upravovaná jídla plná různých náhražek upozorňují i v Bruselu a protože křičeli už docela hlasitě, europarlament se rozhodl tuto věc řešit.
V úterý europoslanci ve výboru pro vnitřní trh hlasovali o směrnici, která tuto dvojí kvalitu potravin řeší. Podle výsledku hlasování je vidět, že tento problém západoevropští poslanci řešili plně ve Velkoněmeckém duchu přístupu k „Tschechischer Untermensch“.Evropští poslanci ve výboru pro vnitřní trh a ochranu spotřebitele totiž odhlasovali kompromisní verzi, kterou prosadily především západní státy v čele s Německem.
„Obchodník může nicméně přizpůsobovat výrobky stejné značky různým geografickým trhům s ohledem na odůvodněné faktory, jako je získávání místních přísad, požadavky vnitrostátních právních předpisů, cíle změny složení nebo prokazatelné preference spotřebitelů,“ zní nová směrnice.
Západoevropští výrobci potravin odůvodňují tuto dvojí kvalitu tím, že lidem ve východní Evropě chutná více chemie a těm na západě zase je nutné dát tu kvalitu.
Tato dvojí jakost se netýká ale jen jídla. I další výrobky určené pro náš trh mají podstatně horší kvalitu. Protože pro nás to podle mínění tamních výrobců prostě stačí.
A jak nakonec zní nově schválená směrnice?
Uvádění na trh výrobku prezentovaného týmž nebo zdánlivě totožným způsobem jako výrobek, jenž je uváděn na trh pod stejnou značkou, ale jehož složení nebo znaky jsou odlišné, a pokud tato odlišnost není jasně a srozumitelně označena tak, aby si ji spotřebitel mohl na první pohled všimnout, je nekalou obchodní praktikou. (…)
Obchodník může nicméně přizpůsobovat výrobky stejné značky různým geografickým trhům s ohledem na odůvodněné faktory, jako je získávání místních přísad, požadavky vnitrostátních právních předpisů, cíle změny složení nebo prokazatelné preference spotřebitelů, přičemž posledně jmenované musí být podloženy uspokojivými důkazy. Možné důkazy mohou vyplynout ze spotřebitelských testů využívajících ochutnávání naslepo nebo testování výrobků a dalších metod, které stanoví jasné preference spotřebitelů. (…)
Dá se tedy říci, že se vlk nažral, ale koza zůstala celá. Evropští výrobci tedy nesmějí na trh uvádět dvojí kvalitu výrobků pod stejným obalem, značkou a podobně. Vyjímka je ale pro východ Evropy. Tedy i pro nás.
Jak se tedy k celé věci máme jako spotřebitelé postavit? Je snad jediná cesta. Nenakupovat to. V myslích lidí je stála zakořeněná myšlenka, že krásný obal a velkolepá reklama je záruka kvality. Není. Spíše naopak. Tuzexy, kde jsme za socialismu naivně kupovali ty krásné obaly, jsou již pryč. A tak bychom se měli překonat a začít kupovat zase naše, české produkty. Ano, jsou poněkud dražší, jelikož naši zemědělci nejsou dotovaní jako ti západní, nemají tak krásné obaly a reklamu (to totiž jen navyšuje cenu), ale jsou poctivé. A že toto zboží není v supermarketu? Ale ony jsou i jiné obchody, když pomineme vietnamské večerky. A i leckdy tam právě můžeme najít to české zboží, zvláště na malých městech či vesnicích, kde nejsou ty supermarkety. A pak také existují tržnice. Prostě podpořme kupováním naší produkce české výrobce. Jen tak se totiž může naše ekonomika opravdu postavit na nohy. Nevyrábíme totiž jen komponenty do aut, která stejně nikdo nekupuje.
(redakce)
foto: archiv
