Do Čech připlula jedinečná loď 5/5 (1)

 

Mongolové říkají, že nejkrásnější pohled na svět je ze sedla koně. Ti, kdo se dívají na svět z paluby lodi mají jiný názor. O tom jak to je jsme se mohli přesvědčit tento víkend, kdy jsem se dívali alespoň na tok řeky Labe v oblasti mezi Ústím nad Labem a Roudnicí.

Na palubu dvacetimetrové motorové jachty jménem M.I. Twins postavené před čtyřmi lety v Nizozemí jsme se nalodili na Masarykových zdymadlech pod ústeckým hradem Střekov. Kterými jachta proplula společně s nákladní lodí Andrea. Zde nás přivítal kapitán lodi Stanislav Hampala s jejím majitelem Mírou, který z pochopitelných důvodů nechce abychom zveřejňovali jeho příjmení.

„Jeden ze smrtelných hříchů je závist. A v Čechách je tento hřích velice rozšířený,“ říká majitel této jedinečné krásné lodi na omluvu.

Loď samotná je jedinečná a v Čechách jiná podobná není. Typově se jedná o Luxe Motor 20 AK ocelové konstrukce uzpůsobenou k opravdu dlouhodobému pobytu. Pro romanticky založeného člověka by pohodově stačila k celoročnímu bydlení. Loď je od holandského stavitele a skloubila se v ní účelnost s holanskou oblibou retro stylu, takže jejího uživatele, či jen návštěvníka upoutá již její klasický tvar trupu a nástavby. Interiér lodi je vykládaný červeným třešňovým dřevem a to nejen kormidelna, ale i salónek a kajuty majitele a posádky. V salónku je pro dlouhé zimní večery i krb, který k útulnosti interiéru a večerní pohodě přispívá nemalou měrou. Loď má 4000 litrovou nádrž na pohonné hmoty a 3000 litrovou nádrž na vodu.

Na přídi je prostorná majitelská kajuta vybavená nejen pro spaní, ale i sociálním zařízením. U ní je i malá kajuta pro děti. Na zádi jsou zase kajuty pro posádku, rovněž vybavené sociálním zřízením.

Posádka lodi M.I Twins je na cestě již dvanáct dní a při naší návštěvě svou cestu završuje plavbou údolím Brány Čech, která patří k nejúžasnějším scenériím, které můžeme na našich tocích spatřit, jelikož proplouváme mezi kopci Českého středohoří, z nich mnohé jsou lemované zříceninami hrádků, jako třeba hrad Kamýk, který je velice zřetelně vidět.

„K lodím jsem přišel díky našemu kapitánovi,“ říká majitel lodi. „S bratrem pocházíme z Valašska z Rožnova pod Radhoštěm a tam voda na ježdění není. Je tam akorát Baťův kanál. A tak jsem tam koukal po těch lodičkách, na dovolené v Chorvatsku jsme si občas něco půjčovali a nakonec jsme se rozhodli, že si necháme něco postavit. S bratrem jsme se tedy domluvili, že budeme jezdit všichni, ale to jsme ještě neměli tolik dětí.“

Mezi tím, co jsme si povídali s majitelem, jsme minuli Tři kříže (hradiště Canburg), dominantu Lovoš a loď se přiblížila k lovosickému zdymadlu a tak musel každý, včetně majitele, přiložit ruku k dílu. Andrea, kterou jsme měli neustále na dohled vjela do velké komory, ale ta menší byla obsazená osobní lodí Porta Bohemica, proto jsme museli čekat, ať bude plavební koridor volný. Což se záhy stalo a tak nás obsluha zdymadel vpustila do plavební komory a posádka začala loď vyvazovat k její stěně. Pak se ozval zvuk hydrauliky a několikatunová vrata uzavírající dolní výjezd ze zdymadla se uzavřela. V tu chvíli nastává ta pravá zábava, jelikož posádka musí při napouštění komory udržet tuto padesáti tunovou loď v klidu u stěny a dávat pozor na bezpečnost lodi a i svou. Vše ale dobře dopadlo, kapitán opět spustil motor a M.I Twins vyplula vstříc městu Litoměřice.

„Já chtěl původně mnohem menší loď, tak dvanáct metrů, ale bratr říkal ať to nechám postavit velké, abychom se sem tedy všichni vešli. No a tak jsem tedy nechali v Holandsku postavit tohle,“ povídá dá Mirek s úsměvem. Ale hned dodává, že je loď je veliká a na něj prý moc.

„Jenže jsme se mezitím trochu ještě pomnožili. Já i bratr jsme si pořídili další děti, a tak když tu budeme všichni, tak nás tu bude víc než dost.“

Díky velikosti lodi bohužel není možné, aby se dostala všude. Dva roky se tedy plavila na kanálu Dumidi ve Francii. Tento kanál je nejstarší v Evropě a spojuje Středozemní moře s městem Bordeaux na pobřeží Atlantiku. Odtud loď přeplula do zpět do Holandska.

„Tam jsme byli zase jezdili dva roky a nyní loď vezeme sem domů. Je nutné udělat nějakou údržbu a chceme ji nechat v Praze a odtud jezdit na Vltavě a Labi.

Během povídání sedíme na zadní vyhlídkové palubě a můžeme se kochat krásou krajiny. Slunce nás zalévá svým svitem a okolo se objevují i první sportovní a rekreační lodi, které se po zimě probudily. Čerstvý vítr zvedá vlny na hladině řeky a to dost veliké na to, aby je i tento kolos pocítil. Ale na mořskou nemoc to ještě nebylo.

Minuli jsme Litoměřice a na obloze se objevily meteorology slibované dešťové mraky. A s nimi i ten prorokovaný déšť, v podobě asi patnácti kapek.

To už se ale mění i ráz krajiny. Středohoří zůstává daleko za zádí a před námi se otvírá Polabská nížina, kde nás přijímá plavební komora České Kopisty. Slunce se již kloní k západu a posádka se radí o průběhu zítřejší plavby, která bude končit v přístavu Mělník, kde bude loď nějakou dobu kotvit, než se podaří najít místo v Praze.

Mezitím se na obzoru zjevuje dominanta Polabí hora Říp. Ostrůvky, které celou dobu míjíme, s večerem ožívají ptactvem a tak je opět na co se dívat. To už se ale na za zátočinou objevuje cíl naší dnešní plavby. Čeká nás poslední zdymadlo a dá se říci, že na dolním Labi to nejkrásnější, Roudnice nad Labem. Věže kostela Narození Panny Marie jsou místní poznávací znamení a od vody krásně viditelné. Loď připlouvá ale poněkud později, než je určeno, a tak musí kapitán „uprosit“ obsluhu zdymadla o proplavení. Pracovníci Povodí Labe, pod které zdymadla spadají, jsou ale vstřícní a tak M.I. Twins v klidu proplula komorou.

Posádka dnes naposledy uvazuje lana okolo pacholat na břehu, stroje tichnou a všichni na palubě se těší na odpočinek. Řízení lodi sice není tak náročné jako auta, jelikož rychlost provozu na vodě není taková jako na silnici, ale i tak se ve tváři jak kapitána tak i kormidelníka zračí únava. Nálada na lodi je ale taková slavnostnější. Je to po dlouhé době první noc na české půdě. A tak po zabezpečení lodi se její posádka odebírá na český zlatavý mok, kterému se v cizině žádný nevyrovná.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek