České stepi jsou světový unikát 4.67/5 (3)

 

Pokud slyšíme o stepích, tak se nám vybaví Mongolsko, či oblasti bývalého Sovětského svazu. A přitom nemusíme chodit tak daleko. Kdo je touží spatřit nemusí si kupovat drahý zahraniční zájezd či si hrát na dobrodruha a podnikat cestu do těchto oblastí na vlastní pěst. Máme je totiž i tady.

Co je vlastně step. Step je označení pro travnaté oblasti mírného pásu. Rozkládají se na celkové rozloze přes 9 mil km². Stepní klima se vyznačuje horkými léty a chladnými zimami. Celoročně je zde nedostatek srážek pro růst dřevin. Vegetační období netrvá déle než čtyři měsíce. Stepní půdy bývají velmi úrodné a v dnešní době jsou stepi proměněny ve světové obilnice.

Název step vznikl v ruštině pro travnaté formace mírného pásu. Pro travnaté formace tropů a subtropů se používá název savana.

U nás se stepi nacházejí také. Jedna je tzv. Mohelensko hadcová step na jižní Moravě a další stepní pásmo máme v Českém středohoří. Je sice malé a dá se říci že roztroušené na několika kopcích tohoto velice pozoruhodného kraje, ale o to je zajímavější a vzácnější.

Stepi Lounského středohoří jsou mimo hlavní oblast výskytu stepí. Zdejší končina patří k nejteplejším místům u nás, kde průměrná roční teplota je 8 – 9 °C. Díky srážkovému stínu Krušných hor je zde suché a teplé klima které vytváří poměrně náročné podmínky pro místní vegetaci. Jako všude ve světě, tak i na místních stepích se setkáme hlavně s teplomilnou stepní bylinnou vegetací a rostlinami, které se na zdejší náročné klimatické podmínky adaptovaly. Přizpůsobení rostlin různorodé. Od zcela typického tvaru listů či kořenů, přes povrchovou jakoby voskovou vrstvu zabraňující nadbytečným ztrátám vody, či po vytváření květů ve vlhčím období roku. Na stepní květenu je vázáno také velké množství živých tvorů, hlavně z říše hmyzu.

„Charakteristickým typem těchto travních porostů pro České středohoří jsou suché trávníky, označované též jako kavylové stepi. Jejich nejrozsáhlejší porosty nalezneme na na Lounsku na kopcích Raná, Oblík Křížové vrchy a dalších místech této suché a na srážky chudé jihozápadní části Českého středohoří, kde průměrné roční srážkové úhrny dosahují pouze 400 mm. Roste zde celá řada druhů teplo- a suchomilných rostlin, jako např. několik druhů kavylů, ovsíř stepní, koniklec luční český, kozinec bezlodyžný, a mnoho dalších. Na suché trávníky jsou vázány tisíce druhů bezobratlých živočichů, mezi nejvzácnější patří endemický poddruh saranče skalní nebo motýli okáč skalní a modrásek ligrusový,“ říká Vladislav Kopecký z CHKO České středohoří

Tento krajinný prvek se podařilo uchovat vlastně díky lidské činnosti jako je pastevectví S postupnou změnou zemědělského využívání se ale právě stepi staly nejohroženější částí zdejší přírody. Potřebují totiž pravidelnou péči – pastvu, kosení, vyřezávání náletů či likvidaci invazních rostlin. Bez ní by tyto prosluněné stráně s nízkou trávou, unikátní květenou a faunou postupně zarostly křovinami a později by se z nich stal les.

Důvodem ochrany těchto lokalit je vysoký stupeň zachovalosti přírodních stepních společenstev vyvinutých na svazích sopečných vrchů. Dalším přírodovědně významným úkazem této oblasti jsou skalní partie a suťová pole. Na úpatí kopců nacházíme příkré stráně tvořené vápnitými usazeninami druhohorního moře, které byly třetihorní vulkanickou činností vyzdviženy vzhůru. Dnes jsou postihovány sesuvy, které je obnažují pro naše oči. Díky jejich světlé barvě se jim říká bílé stráně.

Pokud se zvídavý návštěvník rozhodne tato místa navštívit, rozhodně nepřijde zkrátka. Je pravda, že pro leckoho bude výstup na strmé homole sopečného původu namáhavý, ale následný rozhled do kraje stojí za to.

„Stepi na Lounsku jsou přirozené a utvořili se již v Době ledové. Rovněž řada místních druhů je reliktem těchto časů. Stepi řada odborníků považuje za opravdový příklad české divočiny, byť jde z mnoha úhlů o komplikovaný postoj. Stepi se vytváří tam, kde je suché a teplé podnebí. To je v oblasti okolo Loun velmi výrazné. Obdobná společenstva nalezneme i na slunných skaliscích a stráních v dalších částech Českého středohoří. Mluvíme pak o tzv. skalních stepích nebo společenstvech suchých trávníků. Stepi se na řadě míst dochovali jen díky hospodářským aktivitám člověka, který na nich pásl dobytek či je pravidelně kosil na seno. Útlum těchto aktivit vede k přirozenému zarůstání, což ohrožuje místní druhy vázané na otevřené plochy,“ komentuje tuto jedinečnou krajinu Ondřej Nitsch z oddělení péče o přírodu a krajinu CHKO České středohoří.

Jsou místa kam se opravdu stojí za to podívat a strávit tam určitý čas. Pohled na východ slunce z Oblíku, či uvědomění si nádhery přírodních výtvorů, které se formovaly statisíce let na Křížovém vrchu, nemá chybu a pr vnímavého jedince je to nezapomenutelný zážitek.

Pojďme se na pár míst podívat. Asi jeden z nejdominantnějších kopců této lokality je Oblík který se nachází asi 6 km na sever od Loun, v západní části Českého středohoří mezi obcemi Raná, Chraberce a Mnichov. Tento kopec je bazanitový solitérní masiv, na který severovýchodně od něj navazují další dva velice zvláštní vrchy Srdov (482 m) a Brník(471 m), oddělené sedlem. Na vrcholu kopce je umístěn dnes již nefunkční světelný maják pro letecký provoz, jelikož pod vrchem Raná je sportovní letiště. Ostatně Raná i Oblík jsou využívány paraglajdisty.

Tento podivuhodný vrch přitahoval svou zvláštností člověka už od pradávna a proto není divu, že zde naši předkové vzdávali hold bohům a nevybrali si jej za své sídlo. Podařilo se zde dokonce najít bronzovou keltskou sponu z laténské kultury. Že tu bylo pohanské kultovní místo nepřímo dokazuje také fakt, že zde později byla postavená kaple, která však za třicetileté války zanikla. Díky teplému klimatu se zde od 15. století pěstovala vinná réva. Bohužel i vinice již tady od 18. století nejsou.

V minulých dobách se se rovněž pořádaly svatojiřské pouti díky kterým byla na vrcholu opět postavená dřevěná kaplička zasvěcená sv: Jiří. Tato stavba však ke v první polovině 19. století rovněž zanikla.

Okolí Oblíku bylo utvářeno nejen pastevectvím, ale i sadařením. Ovocné stromy, dnes již neopečovávané, zde rostou doposud, zvláště na úpatí kopce směrem k Srdovu.

Asi jedna z nejúžasnějších dob k návštěvě tohoto místa je brzké jaro. Stráně Oblíku a o dalších přilehlých kopců jsou domovem krásných květů hlaváčku jarního a dalších kvetoucích rostlin.

Další zajímavostí která stojí za návštěvu je následné blízké trojvrší – Křížové vršky, Malý vrch a Šibeník. Jsou to tři výrazné vulkanické kupy v Českém středohoří vedle sebe – Křížové vršky (386m), Malý vrch (375m) a Šibeník (344m) který je vlastně dvojvrší, ovšem jeho druhá část je tak nevýrazná, že kartografům ani nestálo za to, ji zakreslit do mapy. Tyto kopce jsou kuželovité stepní vršky s drobnými skalkami a mrazovými srázy se sloupovitě odlučného čediče. Je to úchvatné místo pro milovníky geologie a horotvorných procesů. A nejen pro ně. I esotericky založení jedinci zde budou mít pastvu pro své pocity. Tyto kopečky společně vytvářejí evropsky významnou lokalitu zahrnutou do soustavy Natura 2000 a zařazenou do mezinárodního projektu LIFE +.

Je zvláštní, že dané místo nebylo zvoleno v minulosti pro sídlo. Jeho poloha k tomu přímo vybízí. Pokud se postavíme mezi Malý vrch a Křížové vršky, je to ideální místo po stavbu hradiště. Oba kopce spojuje vyvýšená rovina umožňující dobrou bránitelnost místa, navíc, pokud by na obou vršcích byly strážní věže, poloha těchto obranných prvků by zaručovala daleký rozhled a zde umístění lučištníci by mohli dostat útočníky do křížové střelby. No, dnes se již nedozvíme proč tomu tak nebylo. Ale možná to souvisí s jinou věcí.

„Je tam něco zvláštního,“ popisuje své pocity dívka, kterou trampové přezdívají Lasička. „Byla jsem tam asi dvě noci. Déle jsem to již nevydržela. Jsem velice vnímavá na energii místa a tady to bylo velice silné. Jakoby mne tam něco nechtělo, přitom nemám nikdy problém s duchy daných míst. Chtěla jsem přespat na těch vršcích a dívat se ráno na východ slunce, ale prostě to nešlo. Nevím jak to popsat, jelikož proto nejsou slova. Prostě jsem cítila, že mám vypadnout. Zřejmě tato místa byla kdysi něčemu zasvěcena a ten někdo tam nikoho nechce.“

Co se tady dělo už kdysi, jaké zde kdo konal obřady a komu skládal oběti dnes už nevíme. Jisté ale je, že na Křížových vršcích a Šibeníku jsou velice výrazné magnetické anomálie. Na kompas se zde nespoléhejte. Je zajímavé, že na Křížových vršcích je k jednomu bodu na vrcholu vychylována severní část střelky kompasu a to dost výrazně. Asi stejně, jako byste stáli na severním magnetickém pólu. Střelka mění nejen svůj náměr, ale i sklon. Na Šibeníku je to zase naopak. Proutkaři a další senzibilové mají vskutku co objevovat. Ale… ti rozumní a znalí sem nic provokovat nepůjdou a ti hloupí mohou dojít k úhoně.

Takovéto biotopy samozřejmě že nejsou jen na těchto místech. Pokud se rozhlédneme z nějaké námi popsané kóty, zjistíme, že takové „plešaté“ vrchy a kopečky se rozkládají všude okolo. Pokud se tam někdo vypraví a bude se dobře dívat, třeba objeví něco hodně zajímavého.

Je zde ale nutná všude jedna velká opatrnost. Stepi jsou suché a porostlé nízkou trávou. Zvláště v létě je tu teplo. A v takovém prostředí se oheň šíří velikou rychlostí a nevybírá si. A stačí jen málo. Neopatrný ohýnek, nedopalek cigarety, či odhozená skleněná láhev, která poslouží jako lupa. A na neštěstí je zaděláno. Proto je potřeba v těchto unikátních místech dodržovat pravidla nastavená pro ochranu tohoto území.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek