Svatojakubská noc – noc démonů? 4.33/5 (3)

 

Noc čarodějnic, Valpuržina noc, Filipojakubská noc. Tři pojmenován dnešního svátku. Jeho oslava ale sahá do hlubin dávnověku a naši předkové jej nazývali Beltine a je přesným opakem Samhainu.

U Keltů byl tento svátek spjatý s bohem Belenem a také s ohněm. Beltain v překladů znamená „zářící oheň či Belenův oheň“. K obřadům tohoto svátku, mimo jiných,patřilo i uhašení loňského ohně v domácích krbech se a zapálení ohně nového.

Svátek Beltine je svátkem života a naděje. Pohané vlastně znali jen dvě roční období. Léto (období hojnosti, úrody, plodnosti) a Zimu (hlad, smrt, nemoci). Beltine je začátek letního období. Byl to svátek bujarého veselí, kdy se na kopcích se zapalovaly ohně, které měly očistit krajinu od zlé moci. Zároveň přes tento oheň skákali veselící se lidé, kteří se tak zbavovali negativní energie, která se u nich nashromáždila přes Zimu. Rovněž se zapalovaly dubové věnce a kutálely z kopce. Oslavy svátku Beltine byly hodně nasměrované k bohu Thorovi. Očekávalo se od něj, že svým kladivem pobije zástupy démonů kteří odmítli odejít se Zimou. Tehdy se také rozjel Thorův vůz po obloze a od jeho kol létaly jiskry v podobě prvních bouřek. V předvečer Beltainu se milenci vydávali do lesů, květen potom byl svátkem milostných her a z této doby možná také pochází líbání pod rozkvetlým stromem

V našich zemích a u Slovanů vůbec je svátek doplněn ještě o upalování figurky staré ženy – čarodějnice. I když podle některých pramenů toto bylo přejato od Germánů tak je to opět forma loučení se Zimou, jelikož figura původně představovala bohyni smrti a Zimy Moranu. Jak je zde zvykem, tak tento svátek je opět trochu roztříštěn a část jeho praktik se přenesla na křesťanské Velikonoce. U nás se o zapalování ohňů mluvilo jako o německém zvyku z poloviny 19. století. Přesto byl jakožto pověrečná (pohanská) praktika v té době ještě zakazován. Z jiných důvodů jej zakazovali Němci za okupace Českých zemí a po nich zakazovací štafetu převzal bolševický režim.

Díky křesťanskému působení došlo i v tomto případě k démonizaci pohanského svátku. Svatojakubská noc je dle křesťanské mytologie spojená opět s peklem. Pravděpodobně, aby kněží donutili své postpohanské ovečky udržet ve strachu a hlavně doma, tak se v tuto noc mají otvírat hroby a z nich vystupovat duše zatracenců. Upíři a vlkodlaci mají chodit krajinou a na prokletých místech se konají sabaty čarodějnic za účasti nejvyšších pekelných knížat. Každý bohabojný křesťan v tuto noc klečí u kříže a zapálené svíčky, drží růženec a v hrůze drmolí modlitby.

Nakonec ale pohanská tradice přetrvala. Dnes se nesou oslavy tohoto svátku opět v podobném duchu, jak ho slavili naši předkové. Tudíž veselím. Náboj plodnosti se přenesl do zvyku kdy se milenci líbají pod rozkvetlou třešní. Bohužel zapálený oheň již v podvědomí lidí ztratil svůj magický důvod a také se tyto ohně již nezapalují na návrších. Zároveň již jeho plamen není středobodem oslavy a ani jméno Thora již nevoláme. A když, tak to činí jedinci, kteří znají a vědí. Naštěstí je těchto lidí čím dál tím více.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier

Ohodnoťte, prosím, tento článek