Odkaz Keltů vidíme každý den 3.67/5 (3)

Hercynský les. Tak Římané také nazývali oblast Boiohaemum, nebo – li Bohemia. Místo kde žil keltský kmen Bójů.

Keltové v době Caesara byli hlavním národem Evropy, kdy obývali její střed, západ a částečně i jih. Byl to nejmocnější národ, který sídlil v sousedství Římské říše, alespoň v Evropě. Keltské kmeny představovaly tzv. laténskou kulturu. Konkrétní vymezení Keltů z hlediska etnických, jazykových nebo kulturních rysů je nejasné a je předmětem dohadů.

Podle výzkumů údajně nejzazší kořeny Keltů sahají do období kolem poloviny 2. tisíciletí př. naším letopočtem. Keltové vznikli patrně splynutím několika pradávných kultur. Není tedy jisté, zda Keltové byli jednotným národem nebo etnikem jako třeba jsou Slované, či Germáni. Dá se říci, že tehdy několik kmenů s rozdílným původem vyspělo postupně v etnikum s jednotným jazykem, kulturou a náboženstvím.

Největší rozkvět Keltů nastal v době laténské kultury to je mezi 6 – 1. století před Kristem.. V té době ale podlehli Římanům, někde byli postupně romanizováni jak třeba Galové či další kmeny, jiné byli vytlačeni na okraj římských území, což je osud který postihl některé keltské kmeny v Británii. Jiní, jako třeba Bójové, zase podlehli germánské expanzi.

Keltové byli velice vyspělý etnikem, a to nejen po stránce technické, ale i duchovní. Keltská mystéria jsou dodnes předmětem zájmu. Již jsme v předchozích článcích zmiňovali i systém duchovního cvičení Wydu, stavění menhirů na energeticky významných místech krajiny a další megalitické stavby.

Běžný člověk zná Kelty hlavně v podání animovaných postav Asterixe a Obelixe. Jejich příběhy se odehrávají právě v době dobytí Galie Římany. Ale s jejich odkazem se můžeme setkat i dnes na každém kroku. Nosíte kalhoty? Pijete pivo? Slavíte slunovrat, rovnodennost, chodíte na Dušičky na hřbitov? To vše je odkaz Keltů, který převzaly i další národy.

I dnes můžeme v krajině najít menhiry, které jsou asi jedna z nejtajemnějších památek tohoto etnika.

Informace o Keltech máme dnes prakticky ze dvou zdrojů:

První je archeologie. Mnoho nálezů bylo nalezeno i na území dnešní České republiky. Z nich se dnes dovídáme o dávné keltské kultuře a řemeslech, ale například i o platidle, kterým Keltům byly mince, takzvané duhovky.

Druhý zdroj jsou psané texty. Spoustu informací máme od Římanů a to například od Publia Cornelia Tacita, což byl římský politik, historik, právník a cestovatel. Také mám k dispozici písemné záznamy Keltů samotných. Je omyl, že keltští Druidové zakazovali psaní. Tento zákaz se týkal pouze náboženských věcí. Mělo to dva důvody. Tyto informace byly určeny jen pro Driudy a jejich žáky, takže nebylo žádoucí, aby se dostaly na veřejnost, a také to, že psaný text se stává dogmatem.

Římané Kelty nazývali Galy a dělili je na tři skupiny. Předalpští Galové se stali plnohodnotní Římané, převzali římské způsoby, řeč a kulturu. Římané jejich území ovládli v 2. století př. n. l. Další skupina byli obyvatelé zaalpské Galie což je oblast okolo Pyrenejí, kterou ovládli roku 117 př. n. l., a konečně na střední a západní Galy.  Jejich domovinu „Vlasatou Galii“ ovládl Gaius Iulius Caesar v prvním století před naším letopočtem. Z dobývání právě Vlasaté Galie je znám náčelník Vercingetorix, který Caesara v jedné bitvě dokonce porazil. Francouzi ho dodnes uctívají jako národního hrdinu.

Dodnes jsou místa, která nesou keltské názvy. Třeba Belgie je pojmenována podle kmene Belgů, který zde žil. Město Paříž (Paris) nese zase jméno kmene Parisii. Trevír, Innsbruck, Bohemia. I to jsou jména po keltských kmenech.

U nás máme také spoustu keltských názvů. Vltava, Morava, Závist (hradiště Zavastum) a další a další. Dá se říci, že ačkoliv se přes naše území převalila vojska Germánů, později Slovanů, tak Keltové nikdy neodešli. Asimilovali. Dá se tedy říci, že člověk, jehož kořeny na našem území sahají opravdu do hloubky, má v sobě příměs keltské krve. Možná proto máme takový odpor k Sasům a Prusům, ale s Bavory nalezneme spousty styčných bodů. Naši západní sousedé jsou totiž Keltové, byť germanizovaní.

Tak až půjdete krajinou, zastavte se v dubovém háji a u kamene, který je dost možná menhirem, a pokuste se dotykem spojit s tím, co nám toto místo může vyprávět. Jistě, ony duby již keltské Druidy nepamatují, ale vyrostly ze žaludů které se urodily na stromech, pod kterými již Druidové mohli své obřady dělat. Dub se může totiž dožít až 2000 let. Tak ať si říkáte někdo Čech, Moravan či jakkoliv jinak, máte – li zde své kořeny, je vysoce pravděpodobné, že jste Bój. A asi ne nadarmo řada lidí ze Západu říká, že jim čeština nezní svou melodičností jako slovanský jazyk, ale že jim připomíná spíše bretonštinu, velštinu či gaelštinu. Prostě keltské jazyky, kterými se v místech kde se Keltové udrželi, stále mluví.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek