Koloběh roku – Letní Slunovrat je svátek života, plodnosti, ale i pokory a uvědomění si sama sebe 5/5 (3)

Dnešní den nastává zlom v koloběhu roku a jeho svátků. Dnes Slunce na své nebeské pouti dojde na vrchol svého cyklu, to znamená, že se dotkne obratníku Raka. Ráno tedy vyjde na severovýchodě, a zapadne na severozápadě. V poledne bude stát na obloze nejvýše za celý rok. Bude nejdelší den a nejkratší noc roku.

Ačkoliv je u nás léto, tak v tento den je Země v nejdelší vzdálenosti od Slunce.

Naši předkové slavili nejen příchod léta, ale uvědomovali si i magický obrat v roce. Léto je vlastně umírající jaro. Není to doba kdy se vše rodí, ale naopak dospívá. Na polích zlátne obilí, na stromech zraje ovoce. Země vydává své dary. Dny se zkracují a noci prodlužují.

Princip oslav letního Slunovratu je především o oslavě duchovní síly Slunce nesoucí život. V tento den vrcholí jeho magická moc, kterou Slunce dává. Příroda, lesy, vodstva, louky vyzařují energii, neviditelné a tajemné světlo, vše oplývá tajemnými silami bohů. Podvědomě, navzdory civilizačním tlakům, ji stále vnímáme, jelikož je to způsob jak s námi bohové a duchovní bytosti komunikují.

Proto je dobré si na ně vzpomenout a obdarovat je. Každý živel totiž žije a má svou duchovní podstatu. Tyto duchy známe z pohádek, kde se zprávy o nich uchovaly, ale lidé dříve ctily duchy země, větru, vody i ohně. Bohužel jsme ale na ně zapomněli a myslíme si, že nám živly musí sloužit. Nemusí a někdy nám dávají najevo, že už mají naší neúcty dost. Studánky, potůčky, stromy skály, vítr i ohýnek u kterého si opékáme uzenky, mají své duchy. Říkalo se jim víly, permoníci, gnómové, salamandři či ohniváci. Dříve jim lidé dávali drobné dárky v podobě kousků jídla, trochy vína či piva, med, mléko, koláče. Prostě se s nimi dělili o plody své práce a darů země.

O Slunovratu je také období, kdy můžeme vnímat záblesky jiných světů. Bohové jsou nám ochotni dát své dary v podobě pokladů ducha. Můžeme mít krásné duchovní zážitky, pokud budeme ve správnou dobu na správném místě.

Kdysi se dary slunečním bohům a měsíčním bohyním v podobě mincí šperků keramiky, prostě tehdy drahocenných věcí, se házely do hlubokých tůní, či řek a studní, nebo se i vkládaly do posvátných hranic, které byly zapalovány se západem Slunce v předvečer tohoto svátku.

Letní slunovrat byl oslavou plodnosti. Lidé děkovali bohům a Zemi za úrodu.

Lidé v předvečer svátku podali bohům oběti a pak se radovali. Popíjela se medovina, tančilo se okolo ohně a docházelo i k milostným hrám. Pokud došlo k oplodnění ženy, což byl cíl těchto oslav aby v novém dítěti byla právě síla Slunce, dítě se narodilo v období jarní rovnodennosti.

Podobným způsobem ovšem slaví i příroda a tak se rodily pověsti o divoženkách na loukách a lesní vílách a rusalkách v lesích a u vod, které tančí a zpívají, mohou omámit nejednoho neopatrného mládence. Kdo se nechá svést, toho víly utancovaly k smrti.

Není tak docela od věci si tuto kulturní zvyklost obnovit alespoň pro sebe. Není třeba pořádat bujaré oslavy hodné boha Dionýsa, ale když půjdeme v tento den do lesa, tak než si nabereme vodu ze studánky, poděkujme její víle a podělme se o svou svačinu. Vždyť stačí docela málo. Důležité je to dát s úctou a láskou. Stejně tak, když večer budeme opékat vuřty. Když kousek z této pochoutky darujeme ohni a poděkujeme mu za světlo a teplo, také nás to nezabije. Ostatně je to i fér, když už si z přírody bereme co chceme.

Kdo dodržuje tento koloběh roku a slaví dané svátky, vnímá změny a duchovní vlivy v přírodě během těchto dní. A ten pocit stojí za to. Je to ovšem celé jen o víře a pokoře.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek