Průvodce tajemnem po Čechách – Českým středohořím obcházela vampýra 5/5 (4)

O vampýrech se dozvídáme z filmů, beletrie, a pověstí. Každý asi zná hraběte Draculu, i když dnes již asi více televizní seriály s podobnou tématikou. Ale za pověstmi o upírech nemusíme chodit daleko. Nemusíme na Balkán do Karpatských hor, ani na východní pobřeží USA, kde se odehrává většina seriálů pro mládež s tématikou upírů.

Staré kroniky skrývají mnoho podivných zpráv ze kterých se dají vyčíst leckdy tragické a hrůzostrašné příběhy. Někteří badatelé odkazují tyto zprávy do říše pohádek a výmyslů. Toto odkázání zpráv do koše výmyslů bylo samozřejmě z ideologických důvodů. Nikdo z badatelů si přeci nemohl připustit jen myšlenku, že by na těchto věcech mohlo být něco pravdy. A tak staré kronikáře odsoudili mezi bajkaře a lháře, ačkoliv to byli velmi vzdělaní lidé a žádní pověrčiví hlupáci.

O jedné takové události se píše v kronice Jana Neplacha, benediktínského opata. Jan Neplach byl muž velmi studovaný a řadil se k nejvzdělanějším lidem Království Českého. Dokonce doprovázel i císaře Karla IV. na jeho korunovaci a ten pro něj nalezl i další uplatnění.

Neplachova kronika je celkem stručná a obsahuje hlavně chronologii římských panovníků, ale zmiňuje i několik případů doloženého vampirismu na našem území.

Roku 1344 kraj Českého středohoří vypadal jinak než dnes. Byla to země strážních hradů, lesů a temných sil. Alespoň dle křesťanského hlediska. Ze skal a lesů tohoto kraje dodnes slýcháváme hlasy dávných bohů a běsů.

Podle Neplachovy kroniky se zde roku 1344 udála strašlivá věc. V obci Levín na Litoměřicku žila rodina hrnčíře Ducháče, který měl za manželku jistou Brodku. Podle zpráv z místní farnosti se zabývala černou magií, což jí bylo rozmlouváno. Církev v tu doby ještě hony na čarodějnice nepořádala, to byla až záležitost renesančního novověku, a tak se místní kněz snažil Brodce domlouvat. Je samozřejmě otázkou, zda Brodka skutečně praktikovala satanskou černou magii. Spíše a to je daleko pravděpodobnější, patřila mezi poslední volchy a její magie pocházela ještě z pohanských časů. Samozřejmě, že do této chvíle můžeme můžeme mluvit o pověrečné bázni prostých venkovanů pro které znalost bylinek a přírodních zákonitostí bylo prostě čarodějnictví. Ale veškerá legrace skončila, když Brodka zemřela. Pro své praktikování magie církev odmítla nechat hrnčířovu ženu pochovat dle zavedených rituálů na hřbitově. Proto byla zakopána jako mršina na rozcestí pod dřevěným křížem, který chránil toto místo od zlých sil, jak bylo zvykem. Toto rozhodnutí ale mělo mít velice neblahé následky. V kraji se začali záhy objevovat mrtví se stopami zubů na hrdle. Lidé to zprvu přisuzovali vlkům, či jiné divé zvěři. Jenže pak kdosi viděl, co se děje. Nad dalším mrtvým, který si nedal pozor a na noc se neuchýlil pod střechu domu, byl spatřen přízrak ženy, kterak nad ním tančí. A nebylo to jen jednou. Svědkové v oné tajemné ženě poznali Brodku, která již byla nějaký čas mrtvá a pohřbená. Zprávy o vraždícím přízraku se množily a tak církevní orgány již byly nucené učinit potřebné kroky.

Je jasné, že Brodka se opravdu zabývala temnou magií. Po své smrti se z ní díky tomu stala Mora, nebo, aby to bylo srozumitelnější, upír.

Bylo rozhodnuto, že Brodka bude exhumována a proveden protivampirický rituál. Po odkrytí hrobu byli místní dle záznamů velice překvapení a zděšení. Brodčino tělo nepodléhalo rozkladu a navíc mrtvá spolykala velkou část svého pohřebního závoje. Když ho z ní vytáhli byl celý od krve.

„A když byla probodnuta, vytékala z ní krev jako ze živého tvora,“ praví Neplachova kronika kromě dalších podrobností. Pak byla opět zahrabána.

O celé události se zmiňuje další český kronikář a to Václav Hájek z Libočan. Ten ve své kronice píše doslova:

„Anno 1344 jedna kouzelnice hrnčířova žena v městečku Levíně byla jest prudkou smrtí zemřela a na rozcestí zahrabána byvší. Však mnoha lidem v různé podobě se zjevovala, a řadu z nich zabila. Když ji za ten čas zpola šlajer (závoj) zjedla, kterýž to jí z hrdla zkrvavělý vytažen byl. Potom jí mezi prsa dubový kůl vtloukli a hned jí z těla velmi krve teklo jako z nějakého hovada a zase byla zahrabána.“

Podle záznamů z obou kronik tohle ale nebyl konec. Brodka byla díky magii a spojení s temnými silami velmi silný démon. Probodnutí kůlem nestačilo a vampýra se začala po tom, co se zregenerovala, zjevovat znovu a jala se mstít.

Nakonec na Brodku nastoupila komise exorcistů kterou mohl vyslat jen čerstvě ustanovený arcibiskup pražský. Ta ji nechala opět exhumovat a tentokrát se rozhodli tělo vampýry spálit. Podle Neplachovy kroniky i zde zafungovala magie, jelikož hranice na kterou byla Brodka uložena nechtěla hořet. Na zapálení byly podle magických příruček použity šindele z kostela. Tělo i opět vetknutý kůl byly spáleny na prach a ten opět uložen do hrobu. Až tehdy prý soužení místních lidí ustalo.

Říká se, že i když je upír zabit, tak i jeho popel by k životu probudila prolitá krev. Naštěstí již dnes není možné najít místo, kde Brodka byla pohřbená, jelikož i když v kronikách je celkem podrobně popsána cesta, k danému místu, orientační body dnes již neexistují. A nikdo dnes již neví kde byly. Nikdo, kromě…

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek