Co zabilo horolezce? Odpoví na to někdo?

Co zabilo horolezce? Odpoví na to někdo? 4.86/5 (29)

Záhady Zajímavosti Ze světa

Venkovní teploty opět atakují tropické hodnoty. Tak se pojďme alespoň naším příspěvkem ochladit. I když…

Náš magazín se často věnuje věcem mezi nebem a zemí, které se nepodařilo zatím objasnit, pokud se tak někdy podaří. A mezi takové zcela podivné věci patří nalezení mrtvých těl členů výpravy Igora Alexejeviče Ďatlova z roku 1959. Cílem výpravy, jejíž účastníci byli studenti z Uralské univerzity, byl vrchol hory Otorten která se nachází přibližně 10 km od místa neštěstí. Ačkoliv trasa výpravy patřila mezi ty náročnější, tak nebyla nad síly jejích účastníků, jelikož všichni byli zkušení horalé, kteří se dovedli v horském terénu pohybovat a věděli co mají dělat.

Výprava ještě v desetičlenném složení dorazila 25. ledna 1959 vlakem do města Ivděl, které se nachází ve Sverdlovské oblasti na Urale. Nákladní automobily pak výzkumníky přemístily do vesnice Vižaj, která je nejbližším obydleným místem od cílové oblasti. Dále výprava již šla po svých na bývalou geologickou observatoř. Zde Jurij Judin jeden z členů výpravy byl stižen akutním případem revmatismu, což vedlo k tomu, že se od výpravy odpojil. To mu zachránilo život.

Podle nalezeného deníku a fotoaparátu výpravy se podařilo rekonstruovat průběh cesty do 31. ledna. Tehdy dorazili na okraj horské oblasti. Tam se výzkumníci začali připravovat na výstup. V zalesněném údolí zanechali nějaké potraviny a další vybavení, které mělo být vyzvednuto při zpáteční cestě.

1. února se skupina začala pohybovat průsmykem směrem k hoře Otorten. Pravděpodobně měli v plánu dostat se na druhou stranu průsmyku, ale vzhledem ke zhoršenému počasí, sněhové bouři a nízké viditelnosti se omylem odchýlili od plánované trasy a začali stoupat na Cholat Sjachyl

v překladu z jazyka kmene Mansijů – Mrtvá hora. Zde se pak stalo cosi, co dodnes nikdo nevysvětlil. Celá výprava zde za velmi záhadných okolností zahynula.

Horský průsmyk, kde k neštěstí došlo, byl pojmenován po vůdci výpravy – Ďatlovův průsmyk. Sovětští vyšetřovatelé došli k závěru, že příčinou byla spontánní síla, kterou nebyli členové týmu schopni zdolat. Jenže co se tam opravdu stalo?

Podle dohody měli účastníci výpravy nejpozději 12. února poslat telegram, o svém návratu. Nicméně se tak nestalo a a tak kompetentní orgány začaly po zmizelým účastnících pátrat.

První záchranná skupina nalezla roztrhaný stan 26. února bez těl se stopami směrem z kopce k okraji lesa. Podle známek bylo zřejmé, že stan byl roztrhán zevnitř. Navíc se zde nalezly peníze, boty a osobní věci. Jako kdyby členové týmu před něčím utíkali. Asi po 500 metrech byl nalezen první hrůzný nález. Pod velkou borovicí záchranáři nalezli ohniště a dvě mrtvá ohořelá těla. Navíc na oné borovici se nacházely stopy kůže mrtvých. Podle těchto stop se snažili před něčím utéct na strom. Větve stromu byly polámané do výšky pěti metrů, jak se těm dvěma nešťastníkům zřejmě povedlo na strom vyšplhat. Ale co se stalo pak?

Každopádně další těla členů výpravy byla nalezena roztroušená několika set metrů kolem borovice a to přesně 300, 480 a 630 metrů. Nejspíš se snažili dostat zpět ke svému stanu.

Poslední těla byla nalezena až po dvou měsících v 75 metrů hluboké proláklině dál v lese, kde byla nalezena i provizorní podestýlka vyrobená z okolního porostu.

Při nálezu prvních pěti těl bylo usuzováno, že úmrtí bylo přirozené, ale zvratem vyšetřování byl nález zbytků čtyř těl. Jeden z členů měl úplně rozdrcenou lebku a ti ostatní měli polámaná žebra a vnitřní zranění podobné těm, která vznikají srážkou s rozjetým autem. To ukazovalo na působení velké síly, kterou nikdo nemohl vysvětlit. Jedna z obětí měla dokonce vytržený jazyk. I přes to bylo vyšetřování ukončeno se závěrem, že oběti zemřeli vlivem spontánním přírodní síly, kterou nebyli členové týmu schopni překonat. Rovněž je důležité, že výsledkem šetření nebyl nalezen žádný viník a dokumenty byly uloženy v tajném archívu. Tyto dokumenty se objevily až v 90. letech a mnoho stránek ze spisu chybělo.

Z vyšetřování vyplynuly následující skutečnosti:

Šest členů výpravy zemřelo na podchlazení, další tři členové zemřeli vlivem zranění, která utrpěli.

Nebyly nalezeny žádné stopy po cizí přítomnosti na místě neštěstí. Byly nalezeny pouze stopy devíti obětí. Ani v okolních oblastech nebyla zjištěna přítomnost nikoho jiného.

Stan byl rozříznut zevnitř.

Oběti zemřely 6−8 hodin po posledním jídle.

Zranění nemohla být způsobena jiným člověkem. Síla, která na členy výpravy působila, byla příliš velká, ale nebyly poškozeny měkké tkáně.

Forenzní radiační testy prokázaly zvýšenou přítomnost radiace na oděvech některých obětí.

Dodnes se rojí spousta teorií. Od útoku teroristů až po UFO. Ovšem jakýkoliv pokus vysvětlit brutální smrt studentů přirozeným způsobem velice skřípal a vzbudil více otázek než odpovědí, jak to vlastně u takových způsobů vysvětlení bývá.

Tak co se opravdu stalo s členy výpravy?

(Pavel Kučera)

foto: Wikipedia

Ohodnoťte, prosím, tento článek

Napsat komentář

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *