Letní noční obloha – studnice pokladů 5/5 (5)

Léto a prázdniny jsou doba neodmyslitelně spjata s teplými nocemi. Nejlepší čas pozvednout oči k obloze a zadívat se do nezměrné propasti Vesmíru. V létě je stejně jako v zimě obloha bohatá na hvězdy, mlhoviny a otevřené hvězdokupy. Je to dáno tím, že v tyto roční období hledíme do roviny naší galaxie, kdežto na jaře a na podzim se díváme z galaktického disku ven, proto můžeme zase pozorovat kulové hvězdokupy na cizí galaxie.

Asi nejmarkantnější orientační prostředek na letní hvězdné obloze je letní trojúhelník. Je nepřehlédnutelný. Je totiž tvořen nejjasnějšími hvězdami letní oblohy a to Vegou, Denebem a Altairem. Další jeho nápadnost je to, že je takřka pravoúhlý. Na vrcholu, kde se stýkají obě odvěsny se nachází hvězda Vega. Je to nejjasnější hvězda letní oblohy a náleží do souhvězdí Lyra. V tomto malém a nenápadném souhvězdí se nachází jeden pozoruhodný objekt. Je jím prstencová mlhovina M 57. Jedná se o pozůstatek hvězdy, která byla zřejmě podobná našemu Slunci. Tento objekt je však nutno pozorovat na hvězdárně a to velkým dalekohledem.

Další hvězdou která leží na kratší odvěsně je Deneb. V překladu to znamená ocas a taky že ano. Deneb je ocas souhvězdí Labutě. Toto souhvězdí je velmi zajímavé. Říká se mu „severní kříž“ jelikož Labuť s roztaženými křídly letí Mléčnou dráhou k jihu. V tomto souhvězdí se nachází spousta mlhovin a jedna z nich se jmenuje pro svůj tvar Severní amerika. Deneb je zajímavá hvězda. Od slunce je vzdálena 1412 světelných let. Tak dlouho letí světlo od této obří hvězdy k nám. Průměr této hvězdy je 110 x větší než našeho Slunce. Je to takřka stejný poměr velikosti jako mezi Sluncem a Zemí kde toto číslo činí 109. Kdyby byl Deneb ve stejné vzdálenosti jako třeba hvězda Sírius ( 9 světelných let) tak máme v letních nocích na nebi druhé Slunce, jelikož svítivost této hvězdy je více jak 50 000 x větší než u Slunce.

Naprosto úžasný pohled je na „hlavu labutě“. Tvoří ji na první pohled nenápadná hvězdička Albireo. Ovšem již malý dalekohled pozorovateli odhalí, že to jsou dvě hvězdičky a jedna z nich je modrá a druhá červená.

Nejodlehlejší hvězda trojúhelníku se jmenuje Altair a tvoří oko souhvězdí Orel.

Když si propojíme Deneb s Vegou, dovede nás tato spojnice do dolní části souhvězdí Hercules. V něm se nachází kulová hvězdokupa M13. Tento objekt je viditelný pouhým okem za velmi dobré viditelnosti, leč dalekohled nám ukáže jeho jemnou strukturu. Uvidíme tak kulový objekt, tvořený obrovským množstvím hvězd, které pamatují počátky naší Galaxie. Jejich světlo pak díky vzdálenosti splývá do mlhavého obláčku.

Pás Mléčné dráhy nás dovede k jižnímu obzoru, kde se v souhvězdí Střelce za hustými mlhovinami skrývá střed naší Galaxie. I zde nám silný dalekohled za dobré viditelnosti ukáže krásy dalekého vesmíru, jako je řada mlhovin. Mezi nejznámější patři M20 Trifid. Na jasné noční obloze je možné mlhovinu snadno najít i malými dalekohledy necelých 8° severně od hvězdy Alnasl (γ Sgr), která představuje hrot šípu Střelce, 1,5° severně od ještě jasnější mlhoviny M8 Laguna.

Okolí Trifidu je bohaté na hvězdy a zář Mléčné dráhy je zde velmi výrazná (jak ukazuje i úvodní fotografie ke článku). Je to dáno tím, že se díváme ke galaktickému jádru. Pomocí triedru je možné pozorovat několik podrobností: mlhovina vypadá jako matná kruhová skvrna obklopená několika hvězdami. Dalekohled o průměru 120 až 140 mm ukáže další podrobnosti, jako jsou změny jasnosti v různých místech mlhoviny a také několik hvězd, mezi kterými je nejvýraznější hvězda téměř uprostřed mlhoviny. Dalekohledy od průměru 200 mm ukážou ještě více podrobností, zvláště tmavé pruhy, díky kterým mlhovina získala své jméno

Na červencové večerní obloze můžeme pozorovat planety Jupiter a Saturn. Obě jsou krásné v větších dalekohledech. Jupiter nalezneme východně od hvězdy Antares (α Sco) což je velmi nápadný rudý veleobr na jižní obloze, proto můžeme na první pohled obě tělesa zaměnit. Ovšem již pohled do malého dalekohledu nám ukáže kdo je kdo. Čtyři měsíce Io, Europa, Ganymedes a Callisto jsou vidět již při malých zvětšeních. Jupiter kulminuje nízko nad jižním obzorem okolo půl jedenácté večer. Doba se kulminace se samozřejmě bude díky postupujícímu ročnímu období přesouvat do dřívějších večerních hodin.

Saturn můžeme vidět nedaleko od Jupitera. Nachází se nyní v souhvězdí Střelce, takže naň můžeme narazit, pokud se budeme dívat na výše zmiňované mlhoviny. Nalezneme jej u hvězd Albaldach a Manubrij, se kterými nyní tvoří pravoúhlý trojúhelník.

Jupiter v dalekohledu ukáže nejen největší zástupce své početné rodiny měsíců, ale i bouřlivou atmosféru. Saturn zase ukáže svůj nádherný prstenec, díky němuž je braný za nejkrásnější planetu Sluneční soustavy. Pro pozorného diváka může mít i překvapení v podobě svého největšího měsíce Titanu.

Pokud vydržíme pod noční oblohou až do brzkých ranních hodin, uvidíme jak se nad východem objevují již ryze podzimní souhvězdí a opravdu nad ránem může dokonce zahlédnout i hvězdokupu Plejády. Tento posel zimní oblohy nám ukazuje, že koloběh roku je neúprosný, že polovinu roku již máme za sebou a od letního slunovratu vlastně spějeme k zimě. Ale zatím je stále léto a teplo, tak si užívejme možnosti vidět něco krásného a neobvyklého.

V srpnu se můžeme těšit na nebeský ohňostroj v podobě meteorického roje Perseidy.

(redakce)

foto: Miroslav Neumaier – Pallas Press

Ohodnoťte, prosím, tento článek